Dvaadvacetiletý útočník Jonáš Peterek je odchovancem havířovského hokeje, ale do české Extraligy nakoukl v dresu třineckých Ocelářů. Štěpánské derby však absolvoval už jako hráč Vítkovic a postavil se nejen svému někdejšímu klubu, ale také organizaci, kterou vede jeho otec. Navzdory předpokladům to byli modro-bílí, kdo se radoval z výhry a Jonáš Peterek se na tom podílel gólovou asistencí.
Jonáši, jaký to byl pro tebe proti Třinci zápas? Přece jen jsi tady v minulosti působil.
Tak užil jsem si to. Jsem rád, že jsem si vyzkoušel, jaké to je. Ze začátku jsem byl trošku nervózní, ale jsem rád, že jsme vyhráli.
Díky čemu se to dnes podařilo urvat na vaši stranu?
Myslím, že jsme všichni podali skvělý výkon. Jak z obrany, tak do útoku, skvěle zachytal gólman. Všichni hráči táhli za jeden provaz a vyšlo to.
Jaké to bylo osobně pro tebe, když máš tátu v místním managementu?
Bylo to speciální, těšil jsem se na to. Jak jsem říkal, byl jsem trošku nervózní, ale myslím si, že jsem to nějak zvládl a užil jsem si to.
Proběhlo doma nějaké hecování? Mluvili jste o zápase? 
Právě, že hecování žádné. To jen, ostatní rodinní příslušníci, my jsme to nějak extra neřešili.
Takže to u vás vůbec nebylo téma, nepřišla na to řeč?
Věděli jsme, že proti sobě budeme hrát, ale žádné hecování nebylo.
Co říkal rodinní příslušníci?
Říkali mi, že dám hattrick, ale prohrajeme 6:3. To jim nevyšlo.
Takže většina rodiny fandí Třinci?
Jo. Tím, že tam taťka hrál dlouho, tak jsou dlouho fanoušci Třince, ale když se nehraje proti Třinci, tak určitě fandí Vítkovicím.
Po tvé střele dal Marcel Barinka gól, byla tedy radost i z asistence?
Jo, vždycky máte radost, když se dá gól, takže radost jsem určitě měl, ale hlavně, že jsme vyhráli.
Bylo důležité, že jste ve třetí třetině ubránili přesilovku pěti proti třem?
To si myslím, že byl jeden z klíčových momentů. Třinec má ty přesilovky dobré, ještě k tomu pět na tři, takže to bylo klíčové.
Takže jste si v lajně s Marcelem Barinkou sedli?
Jo, tak my jsme kamarádi. Známe se nevím, od kolika let, od mala. Rozumíme si.
Byl i on důvod, proč jsi šel do Vítkovic?
Ne, to ne.
V třineckém dresu jsi na ledě potkal taky nějaké kamarády?
Jo, tak znám tam kluky, hrál jsem tam pár zápasů, takže je znám. Nijak extra jsme se ale nebavili.
Po zápase už s taťkou pár vět prohodíte?
Jo, to se určitě pobavíme. Sežrat mu to ale nedám.
Dostaneš vynadáno?
Snad ne, uvidíme.
Ve Vítkovicích máš v deseti zápasech bilanci 1+2. Jak jsi spokojený?
Tak v rámci možností se to dá, ale určitě bych chtěl víc, ale není to úplně nejhorší.
Je to šesté utkání v řadě, ve kterém jste bodovali. Myslíš, že jste z nejhoršího venku?
Tak z nejhoršího venku asi ještě nejsme. Ještě nás čeká spoustu zápasů, takže musíme pokračovat takhle dále a bodovat.
Výhrou jste si vysloužili volno, jste rádi?
Jo, určitě jsme rádi.
