Historické mezníky HC VÍTKOVICE RIDERA
zima 1928 – Příznivé klimatické podmínky zajišťují dlouhou zimní sezonu. Parta sportovních nadšenců se rozhodne sestavit hokejový tým
23. 12. 1928 – tým ve složení Vilém Rokyta, Václav Klevar, Bohumil Klevar, Rudolf Blažek, Alois Šmídák, Gebauer, Wishuhn a Jaroslav Srp zahajuje činnost na kluzišti zřízeném na hřišti fotbalového týmu SK Moravská Ostrava, zvaném u krematoria (v místě dnešního Domu kultury města Ostravy u sadu Milady Horákové). Tým je začleněn v organizaci fotbalového klubu SK Moravská Ostrava. Prvním soupeřem hokejového týmu SKMO je židovský SK Makabi a v průběhu zimní sezony se měl SKMO utkat také s opavským Troppauer EV a vyloučena nejsou ani střetnutí hokejovým týmem SK Slovan Moravská Ostrava, který se ustavil krátce po Novém roce 1929.
Rok 1929 – SKMO se rozhodl ukončit své zimní aktivity a pro sezonu 1929/1930 už neprovozovat kluziště – nepodporovat hokejový odbor. Důvodem byly nízké zisky z pronájmů kluziště a ze vstupného na hokejových utkáních asi i špatný stav hřiště po realizaci kluziště. Tým hokejistů neměl, kde hrát. Pod vedením Rokyty, Šmídáka, Klevara a Žáčka a za přispění Šebora se podařilo přesvědčit zástupce největšího sportovního klubu v Ostravě, Sportovně společenského klubu Vítkovice k převzetí hokejové sekce SKMO. Na základě meziklubové dohody mezi SSKV a SKMO došlo k přesunu kompletního hráčského kádru hokejového s celou organizační strukturou a kompletním vybavením na kluziště Sportovního pavilonu ve Vítkovicích a začlenění do organizace SSKV.
1. prosince 1929 – První oficiální organizační schůze hokejového odboru SSK Vítkovice. První mužstvo bylo sestaveno v podobě Rokyta, Jurda, V. Klevar, B. Klevar, Šmídák, Daněček, Vaščátko a Blažek. To ostatně kopíruje první sestavu SKMO z předešlé sezony, doplněnou o nové hráče. Trenéry byli jmenování Rokyta s Blažkem. Kapitánem se stal Vilém Rokyta.
2. ledna 1930 – první oficiální zápas SSK Vítkovice, soupeřem byl rezervní tým SK Slovan Ostrava, vítězství 5:1
1933/1934 – SSK Vítkovice se stal vítězem župního mistrovství a zároveň mistrem Země Moravskoslezské
1934/1935 – SSK Vítkovice obhájil prvenství v župě a opět se stal mistrem Země Moravskoslezské
1935 – zánik SK Slovan, část hráčů posílila SSK Vítkovice, v čele s reprezentačním gólmanem Vorlem
3. ledna 1937 – historicky první utkání Celostátní hokejové ligy. Vítkovice v něm na svém ledě přivítaly Spartu. Zápas skončil remízou 1:1, vítkovický Vilém Kubečka vstřelil historicky první branku československé ligy.
prosinec 1937 – SSK Vítkovice mění název na ČSK Vítkovice. Patronát nad vítkovickým hokejem převzaly Vítkovické Železárny, začalo tak dlouhé období, kdy vítkovický huťařský, ocelářský a strojírenský gigant podporuje hokej ve Vítkovicích.
1942/1943 – Vítkovice sestupují z protektorátní ligy.
28. října 1947 – zimní stadion Josefa Kotase s umělou ledovou plochou je uveden do provozu. Vítkovice se později přesunují z Pavilonu do svého nového domova.
1949 – po šesti letech zvítězily Vítkovice v kvalifikaci a postoupily do nejvyšší soutěže. Tým po postupové sezoně mocně posílil, přišel i zkušený Vladimír Bouzek, který působil v roli hrajícího trenéra.
1950 – 1953 – na dlouho nejúspěšnější vítkovické období. Hokejisté SK Vítkovické Železárny, později Sokola VŽKG a ještě později Baníku VŽKG vybojovali ve čtyřech sezonách tři stříbra a dokonce vystoupali i na nejvyšší stupínek. V lednu 1952 vygradovala na republikovém mistrovství forma ostravských hokejistů natolik, že získali titul mistra, tehdy označovaného za přeborníka, republiky. Tahouny tohoto medailového a hlavně také zlatého období byli hráči Ladislav Staněk, Oldřich Seiml, Zdeněk Nachmilner nebo zmíněný hrající trenér Vladimír Bouzek.
1951/1952 – První titul mistrů Československa. První zlatá generace vystoupala na nejvyšší příčku, 19. ledna 1952 byli Vítkovičtí korunováni mistry. Mužstvo nejprve skončilo druhé v základní skupině. Tím si zajistilo postup do finálové skupiny hrané v Ostravě a následně v Praze a na Kladně. Souboj o titul se omezil na bitvu mezi Vítkovicemi a vojenským ATK Praha. Armádní celek vzájemnou bitvu vyhrál 7:4, jenže v poslední den finálového turnaje pouze remizoval s Tatrou Smíchov. Vítkovice v souběžně hraném zápase rozstřílely Chomutov 8:1, bodově se dotáhly na vedoucí ATK a díky lepšímu skóre jej v tabulce přeskočily.
23. července 1955 – Ostravský zimní stadion Josefa Kotase se stává prvním zastřešeným stadionem v Československu.
konec 50. let – úspěšná generace stárla a mladí nedosahovali potřebných kvalit. Bronz 1958 byl labutí písní týmu, který slavil historicky první titul. Na začátku 60. let přišel dokonce sestup.
1961 – 1964 – po úspěšném návratu do ligy patřily Vítkovice k horšímu průměru československé ligy. Největším úspěchem celého období pro následujících deset let bylo 5. místo v roce 1963.
1965 – sestup do II. ligy. Vítkovice ale v nižší soutěži dominovaly a pro sezonu 1966/1967 se opět vrátily.
1967 – začátek šestileté druholigové anabáze. Vítkovice sestoupily a někdy souhrou osudu, jindy za podivných okolností či vinou vlastní nedůslednosti se jim nedařil návrat mezi republikovou elitu.
1973 – pod vedením trenéra Miroslava Vlacha se Vítkovice vrátily mezi nejlepší týmy a v příští sezoně dokázaly svou prvoligovou příslušnost uhájit.
1976 – 1980 – pod působením trenérů Ladislava Štemproka a následně Jaromíra Fryčera vzniká ve Vítkovicích silný tým složený převážně z odchovanců. Mužstvo, v jehož středu jsou hráči jako Černík, Holaň, Svozil, Fryčer, Stránský, Lyčka, Vůjtek nebo Neuvirth a další, dává o sobě znát už bronzem v roce 1979.
1978 – prvním draftovaným hráčem Vítkovic v historii se stal Ladislav Svozil. Ve 12. kole si jej vybral Detroit Red Wings
1980/1981 – Vítkovice se podruhé stávají mistrem republiky. V napínavém čtyřiačtyřicetikolovém maratonu nakonec v posledním kole díky vítězství na ledě Zlína, tehdejšího Gottwaldova, potvrzují své prvenství před Českými Budějovicemi. Ostravané překypovali vnitřní silou, díky které několikrát otočili takřka beznadějný zápas ve své vítězství. Šikovnost technických hráčů a brankářské umění Jaromíra Šindela dopomohly týmu k mnoha cenným bodům v penaltových rozstřelech při absenci remíz. Výsadní postavení Vítkovice potvrdily už v průběhu sezony na Spengler Cupu v Davosu, kde jim jediný gól chyběl k celkovému prvenství.
1982 – 1984 – po úspěchu začali mistři předávat své místo mladším. Vítkovice vybojovaly ještě stříbro na jaře 1983, ale to bylo na dlouhý čas opět vše. Po sezoně 1983/1984 odešel do NHL dosavadní kapitán František Černík a v sezoně 1984/1985 čekal tým existenční, ovšem bohužel neúspěšný boj.
1985 – 1987 – Vítkovice balancují na hraně I. a II. ligy, sestup střídá návrat a zase sestup.
4. listopadu 1986 – první ligové utkání Vítkovic v nově otevřeném Paláci kultury a sportu (dnešní OSTRAVAR ARÉNA)
1987/1988 – úspěšné tažení II. ligou končí vítězstvím v základní části i v kvalifikaci. Vítkovice se vracejí do nejvyšší soutěže a své místo v elitě obhajují. Od té doby hrají Ostravané v nejvyšší lize nepřetržitě.
1988/1989 – první série play off v nejvyšší lize. V osmifinále prohrály Vítkovice s pozdějším mistrem Spartou 0:2 na zápasy.
1992 – 1999 – úspěšné období. Během osmi let chyběly Vítkovice v play off jen jednou. V roce 1992 tým skončil v semifinále, následující sezonu se poprvé probojoval až do finále, kde bohužel podlehl Spartě. Finálovou účast si opět pod trenérem Vůjtkem zopakoval tým v roce 1997, následovala bronzová medaile sezony 1997/1998. Richard Šmehlík s Davidem Moravcem přivezli z Nagana zlaté medaile. Pod úspěchy české zlaté generace se podepsali mimo jiné i Roman Šimíček, Martin Prusek, Pavel Kubina či Filip Kuba s Václavem Varaďou.
1992/1993 – Poslední federální medaile. Závěrečný ročník společné československé Federální hokejové ligy vyvrcholil soubojem o titul mezi Vítkovicemi a Spartou Praha. Titul nakonec brali po neskutečně dramatickém průběhu Pražané. Vítkovičtí dosáhli na stříbro. Obránce Miloš Holaň se stal prvním vítkovickým hokejistou, který vyhrál anketu Zlatá hokejka o nejlepšího českého (československého hokejistu) dané sezony – v 53 zápasech nasbíral 68 bodů za 35 gólů a 33 asistencí.
1999/2000 – nepovedená sezona měla barážovou dohru. V přímém souboji o setrvání v extralize si Vítkovice s trenérem Vladimírem Vůjtkem na střídačce poradily s Jihlavou 4:0 na zápasy a odvrátily možnost sestupu.
2001 – 2006 – Po baráži přišel výstup na přední příčky, pod vedením Aloise Hadamczika tým vybojoval nejprve bronzové a pak i stříbrné medaile. Následovaly dvě čtvrtfinálové účasti. Vysoko pomýšlel vítkovický tým během výluky v NHL v sezoně 2004/2005, emotivní porážka v semifinále se Zlínem ale zmařila naději na medailová umístění. Tým bez hvězd NHL v další sezoně padl se Znojmem už ve čtvrtfinále a nastal ústup z popředí, který vygradoval dvěma lety bez účasti v play off.
2010 a 2011 – Ve Vítkovicích vznikla nová parta kolem tahounů Viktora Ujčíka a Jiřího Burgra. Dozrála i mladší generace, vše vyústilo ve dva stříbrné ročníky. Ten první – s trenérem Hadamczikem – kdy Vítkovice byly i v prognózách stavěny hodně vysoko, nakonec narazil na Pardubice. Druhý – pod vedením dvojice Trličík – Moták – kdy po odchodu 11 hráčů před sezonou na tým nikdo nechtěl ani sázet. Ostravané ovšem opět ukázali svou vnitřní sílu, stejně jako v roce 1981, a sklonili se jen před hvězdně obsazeným Třincem.
2011 – 2013 – HC VÍTKOVICE STEEL jako první celek české extraligy dokázal dvakrát po sobě vybojovat na Spengler Cupu medailové umístění (2x bronz), navíc jako jeden z mála klubů celé Evropy byl pozván organizátory třikrát po sobě.
2013 – Pátý zápas předkola play off mezi HC Mountfield a HC VÍTKOVICE STEEL se stal nejdelším zápasem v historii českého, potažmo československého hokeje. Duel rozhodl až v čase 113:51 gól Petera Húževky, čímž se Vítkovice také staly vítězem nejdelšího utkání v dějinách.
duben 2014 – Vítkovice se staly zakládajícím členem Champions Hockey League
21. srpna 2014 – na ledě Vítkovic byl odehrán historicky první zápas Champions Hockey League. Ostravané se střetli s německým Ingolstadtem a zvítězili 5:1. Puk z úvodního buly putoval do hokejové síně slávy v Torontu
7. září 2016 – klub získal nového generálního partnera ve skupině Ridera. Mění se název na HC VÍTKOVICE RIDERA a částečně upravuje klubové logo
21. prosince 2019 – klub oslavil 90. výročí svého založení. Před utkáním s HC Sparta Praha (výhra Vítkovic 4:2) za účasti téměř 90 bývalých hráčů a funkcionářů přímo na ledě došlo k ocenění Františka Černíka a vyvěšení jeho dresu s číslem 9 pod strop Arény. A-mužstvo nastoupilo v replikách historicky prvních vítkovických dresů – černo-bílo pruhovaných s „V“ na prsou.
25. února 2022 – klub si připomenul 70. výročí prvního mistrovského titulu. V zápase s Kometou Brno oblékl tým repliky dresů z roku 1952 a i výhrou 4:2 oslavil triumf první zlaté generace.
Historická loga a názvy klubu
1928 – hokejový tým působící při fotbalovém klubu SK Moravská Ostrava
1. 12. 1929 – SSK Vítkovice (Sportovně společenský klub Vítkovice; první ustavující schůze hokejového odboru – přesun klubu z organizace SKMO pod SSKV)
26. 6. 1937 – SK Vítkovické Železárny (Sportovní klub Vítkovické Železárny)
3. 8. 1939 – ČSK Vítkovice (Český sportovní klub Vítkovice)
27. 7. 1945 – SK Vítkovické Železárny (návrat k názvu z roku 1937)
15. 10. 1948 – ZSJ Sokol Vítkovické Železárny Klementa Gottwalda (Závodní sokolská jednota Sokol Vítkovické Železárny KG)
19. 2. 1953 – DSO Baník VŽKG Ostrava (Dobrovolná sportovní organizace Baník VŽKG Ostrava – na základě zákona o organizaci tělesné výchovy a sportu z 12. 12. 1952)
1957 – TJ VŽKG Ostrava (Tělovýchovná jednota VŽKG Ostrava)
4. 3. 1977 – TJ Vítkovice (Tělovýchovná jednota Vítkovice)
1993 – HC Vítkovice
1. 4. 2005 – HC VÍTKOVICE STEEL
7. 9. 2016 – HC VÍTKOVICE RIDERA