Pětadvacetiletý obránce Vojtech Zeleňák se již zabydlel ve svém novém vítkovickém působišti a od začátku letní přípravy naplno polyká tréninkové dávky. S čím do ostravského týmu přichází a jak se mu zde zatím líbí?
Už více než měsíc jsi v plném zápřahu tréninků letní přípravy ve svém novém působišti. Jak se ti líbí ve Vítkovicích?
Zatím je to tady všechno super. Příprava je tvrdá, makáme naplno. Kluci jsou v pohodě, přijali mě. Realizační tým je také v pohodě. Takže vše můžu hodnotit jen kladně.
Do Vítkovic jsi přišel z Frýdku-Místku, ten prakticky z organizace třineckých Ocelářů. Jak se zrodil tvůj přesun do Ostravy?
V podstatě už během minulé sezony byly nějaké náznaky oboustranného zájmu. Během té sezony se to nějakým způsobem zrodilo a po ní se vše oficiálně potvrdilo a jsem tady ve Vítkovicích.
Tím, že Frýdek-Místek je svým způsobem farma Třince, nebyla ve hře možnost, že by ses posunul právě do kádru regionálního rivala Vítkovic?
V podstatě od začátku minulé sezony jsem tam byl nějakých osm až deset týdnů v kuse, zahrál jsem si i Champions Hockey League, ale na extraligový start nedošlo. Byl jsem v Třinci, trénoval jsem tam, ale působil jsem ve Frýdku a nějaká oficiální nabídka nepřišla a pak už jsem byl v rokování s Vítkovicemi, takže jsem to už dal neřešil. Chtěl jsem do extraligy a přišla nabídka z Vítkovic, která mi přišla jako hodně fajn.
Čím myslíš, že to bylo, že jsi v té minulé sezoně nedostal extraligovou šanci?
Těžko říct. Tak Třinec měl kvalitní kádr a nebylo snadné se tam dostat. Tam to nevyšlo, teď jsem ve Vítkovicích a budu se snažit zamakat o to více, abych dostal extraligovou šanci tady.
Jak probíhala minulá sezona z tvého osobního pohledu?
Super. Jak už jsem řekl, na začátku jsem byl v Třinci a hrál jsem Ligu mistrů proti takovým týmům, jako je třeba Davos, takže výborný start. Ve Frýdku jsem měl maximální vytížení, hrál jsem v prvních dvou obranných párech, měl jsem velký ice-time. Takže to hodnotím jednoznačně kladně. Až teda na to zranění na konci sezony, ale i to bohužel k hokeji patří. Teď už jsem ale zcela fit a naplno makám tady ve Vítkovicích.
Jaký typ hráče jsi a jakou roli ve Vítkovicích očekáváš?
Čekám, že se vše bude odvíjet od mé postavy a muskulatury. Dobrá obranná hra, přitvrdit. Nedělá mi to problém. Spíše do té defenzivy být takovým stavebním pilířem… Takový styl hry mám rád a myslím, že se to i ode mě bude vyžadovat.
S čím ty osobně do Vítkovic přicházíš?
V prvé řadě propracovat se do základu mužstva. Pomalými krůčky se posunovat dál. Samozřejmě chci být prospěšný týmu, být jeho platnou součástí.
Suchá letní příprava pomalu míří do finiše. Jak ty osobně snášíš tuhle dřinu mimo led?
Posilovna mi nevadí, to mám rád, ale jakmile přijdou běhy… (pousměje se) S mou váhou, ono je těch sto patnáct kilo při výbězích do kopce znát. Ale patří to k tomu a nemám s tím problém.
Soustředění Vítkovice pravidelně pořádají na Slovensku. Měl jsi radost, že ses vrátil do své domoviny?
Paradoxně musím říct, že jsem byl v Tatrách poprvé a přiznám, že po tom týdnu, co jsme tam strávili a co jsme všechno absolvovali budu rád, když se tam zase nějaký čas neobjevím (rozesměje se).
