Ve švýcarském Bielu kvůli omezení pro cizince nedostával tolik prostoru, kolik by si představoval, a tak požádal o uvolnění. Lotyšský reprezentační útočník Rihards Bukarts prakticky okamžitě přijal nabídku Vítkovic a přišel do Ostravy bojovat ve významnější roli v týmu a také si po letech opět zahrát s bratrem Robertsem.
Rihardsi, vítej ve Vítkovicích. Můžeš prozradit, jak se celý tvůj přesun ze švýcarské nejvyšší soutěže, z Bielu do Ostravy udál?
Agent mě oslovil, že se naskytla příležitost jít sem do Vítkovic. Když se podíváte na tu situaci v Bielu, tak bylo jasné, že bych toho rád využil. Požádal jsem vedení Bielu o uvolnění, oni s tím souhlasili. A tak se to událo. Víte, já sleduju Vítkovice už možná pět nebo šest let. Prostě od té doby, co tady hraje bratr Roberts. Když mám čas, tak vlastně sleduju každý zápas. Takže vlastně přicházím do týmu, který znám, do města, které znám. A jdu hrát se svým bratrem, což samozřejmě byl taky jeden z důvodů, proč jsem této nabídky chtěl využít. Bylo to snadné rozhodování.
Zmínil jsi svou situaci v Bielu. Můžeš více přiblížit, jaká byla? V této sezoně jsi za Biel odehrál jen 11 utkání…
Na to je snadná odpověď. Ve švýcarské lize může do zápasu nastoupit maximálně 6 cizinců v jednom týmu. My jsme měli v týmu i se mnou 9 importů. Takže to bylo o tom, že nemohou hrát všichni. My jsme pořád rotovali. V Bielu je několik velkých jmen, které hrají výborný a kvalitní hokej a o to horší bylo dostat se do sestavy, když někdo jiný skóroval každý zápas – logicky trenér jej nevyřadil. Bylo to nahoru – dolů. Jednou hrajete, jindy ne. Ale jistě každý chápe, že v mém věku chci hrát každý zápas, chci mít v týmu důležitou roli a zvládnout ji. Proto jsem také vedení Bielu žádal o uvolnění. Chtěl jsem do týmu, který mi dá prostor. A jsem přesvědčen, že tady ve Vítkovicích jej dostanu a můžu naplno využít.
Když už ses do sestavy Bielu dostal, jaké byly tvé výkony, troufneš si je zhodnotit?
Myslím, že jsem hrál dobře. Vždycky jdete do zápasu s tím, že chcete odvést maximum toho nejlepšího. Akorát jsem neměl moc štěstí v zakončení, i když šancí jsem si dokázal vytvořit dost. Za zápas jsem míval pět nebo šest střel. Ale víte, jak to je. Pokud nehrajete soustavně a pravidelně, vaše hra tím trpí. Začnete ztrácet tempo, s tím začnete ztrácet i takovou tu herní pohodu a hlavně herní sebevědomí a pak je to jako na horské dráze. Když pak nedáte dlouho gól, tak vás to trápí. Hokej je, to víme všichni, především psychická záležitost, pokud nejste v klidu v hlavě, nedaří se vám hra. Takže to bylo pro mě těžké. Nikdy jsem tohle nezažil, že jeden den hrajete a pak nehrajete třeba týden a hned na to třeba dva zápasy ve dvou dnech.
S jakými ambicemi do Vítkovic přicházíš?
Víte, to hlavní, pro všechny, je vyhrávat. S tím tady jdu. Vyhrávat. Vítězství je ten motiv, který dělá radost všem – týmu, hráčům, fanouškům, sponzorům, mně, mému bratrovi, městu, všem. Takže vyhrávat, díky tomu udělat play off a pak přijde ten další úkol a cíl. Play off je nová soutěž, to víme, začíná se od nuly a šance mají všichni stejné. Všechno je možné.
V minulosti už sis Extraligu zahrál, co čekáš nyní od této soutěže?
Musím přiznat, že jsem ji hrál dávno, že si to pořádně nepamatuji. Je to šest nebo sedm let. Samozřejmě vím, že je to dobrá, kvalitní soutěž. Díky tomu, že ty zápasy pravidelně sleduji, mám povědomí, jaký hokej se hraje. V reprezentaci jsme hráli proti českému týmu, takže i to pomůže. Dobrá liga. Dobří hráči odsud odcházejí, někteří i přímo do NHL. Žádná liga v Evropě není lehká, takže musíte být maximálně připravení na každý zápas, nic nepodcenit.
Sám jsi zmínil, že jsi do Vítkovic přišel i kvůli tomu, že zde máš bratra Robertse. Sehrál on nějakou roli v tvém příchodu sem, probírali jste spolu tuto nabídku, jaká doporučení ti dal?
Vlastně ani jsme to tak moc společně neřešili. Jak už jsem sledoval tým v zápasech, tak ty hlavní poznatky jsem měl sám. O hře atd. Jen jsem se jej ptal na nějaké ty věci kolem hokeje, na to mi řekl svůj názor, ale je fakt, že více jsem to řešil s agentem. Pro mě bylo hlavní, že je tady o mě zájem a abychom to dotáhli do zdárného konce. S Robertsem jsme možná probrali, jaký systém se tady hraje, jaké je město. Takové ty drobné tipy.
Jaká je šance, že fanoušci uvidí dva Bukartse v jedné formaci?
Tak to je samozřejmě otázka na trenéra. To já nevím, jestli nás nechají hrát spolu. Na nás, na obou, je, abychom se připravili stoprocentně na každý zápas a odehráli jej jak nejlépe umíme a neohlíželi se na to, jestli hrajeme spolu nebo ne.
Ale líbilo by se ti, kdybyste si spolu zahráli v jednom útoku, ne?
Samozřejmě. Bylo by to příjemné. V minulosti jsme si spolu při hře pět na pět v jedné formaci zahráli, takže ano, bylo by to fajn.
V pátek mužstvo hraje v Brně. Jsi ty osobně připravený naskočit už do tohoto utkání?
Znovu to není otázka na mě, hlavní je, jestli budu moci hrát a jestli mě trenéři do sestavy dají. Pak je samozřejmě otázka, co myslíme tím „být připravený“. Samozřejmě jsem hokejista, hraju profesionální hokej deset let, takže ano, já jsem připravený jít do hry kdykoli. Někdy to ale chvilinku trvá, než se dostanete do úplně maximální především psychické připravenosti, ale ano, pokud bych měl odpovědět na tu otázku jednoduše, tak ano, jsem připravený hrát.
