Do sezony povede Vítkovice v roli kapitána Dominik Lakatoš. Šestadvacetiletý forvard převzal céčko už v minulém ročníku a došel s ním i s týmem až před brány finále. Co pro něj pozice lídra znamená? Zmínil v rozhovoru, stejně jako se krátce vrátil k nepříjemné kauze závěru uplynulé sezony.
Dominiku, Vítkovice povedeš do nové sezony v roli kapitána. Ty sis céčko vyzkoušel už na konci minulé sezony. Jaké to ale je jít přímo do sezony jako kapitán?
Je to čest. Je to pro mě strašně zadostiučinění. Vím, že je řada věcí, které musím plnit pro tým, pro sebe, pro klub, ale vím, do čeho jdu. Už jsem byl kapitán v minulé sezoně, takže to pro mě není nová situace. A ten hokej se hraje na ledě. To je v prvé řadě. Já se musím nejdříve starat o svůj výkon a pak můžu řešit, kdo je kapitán a kdo ne.
Bereš to céčko na svém dresu i jako určitý závazek?
Závazek je už to, že hrajete, že jdete v zápase na led. Jdete tam s tím, že máte nějakou zodpovědnost a musíte na tom ledě odevzdat vše. Jestli jste kapitán, nebo ne, to v tomhle případě nehraje roli. Pro někoho možná ano, pro někoho možná ne. Já jdu na led s tím, že musím v prvé řadě odvést na sto procent svou práci a k tomu jsem ještě kapitán.
Není tajemstvím, že jsi emotivnější typ hráče a jako kapitán se můžeš bavit s rozhodčími. Musíš se pak nějak krotit v diskuzích s arbitry?
Krotit… Jde o to, jaká ta debata je. Pokud se s rozhodčím bavíte jen v tom duchu, že potřebujete od něj nějakou zpětnou vazbu, je to něco jiného, než když s nimi řešíte opravdu nějakou klíčovou situaci a potřebujete ji vysvětlit. Je to situace od situace.
Jak sám céčko na dresu pociťuješ, jsi díky němu v zápase a v emocích klidnější, než když ho nemáš?
Nemyslím. Já si všímám sám sebe. Já jsem Dominik Lakatoš, dělám svou práci, kterou dělám celý život. Určitě mi to neklidní hlavu. S céčkem nebo bez něj, chovám se stejně.
Pomineme-li Romana Poláka, tak jsi pokračovatelem kapitánů Jana Výtiska a Lukáše Krenželoka. S oběma jsi ve stejný čas působil v Liberci a s oběma jste v Liberci před lety slavili mistrovský titul. Co tomu říkáš, že z této party jste tři, kteří ve Vítkovicích nosili a nosí kapitánské céčko?
Já jsem za těch devět let, co jsem v extralize, měl v týmech spoustu výborných kapitánů. Ať už to byl Honza Výtisk, teď naposledy Lukáš Krenželok, taky Roman Polák nebo Branko Radivojevič. Určitě jsem se od těch kluků hodně učil, každý den. Bylo to perfektní, viděl jsem, jak se chovat v kabině, poznal jsem i jako kamarády. V tomto směru jsem měl dobré učitele. A že jsme v poslední době tři z mistrovské party Liberce taky kapitáni Vítkovic, to je zajímavé a o to víc si toho vážím.
Vítkovice mají i v letošní sezoně hodně mezinárodní tým, řadu cizinců. Jak moc je náročné ten tým vést, držet?
Pokud se bavíme o mezilidských vztazích, tak v tom žádná změna není, myslím. Jsme všichni v jednom týmu, máme jeden společný cíl, táhneme za jeden provaz. Samozřejmě je tady ta jazyková, nechci ani říct překážka, ale je potřeba mluvit prostě jak česky, tak anglicky. Takže všechno říkáte v kabině dvakrát, pak nemáte čas na něco jiného, pak jste rád, že se stačíte vydýchat… takže funíte po třetině a ještě musíte pak povídat pěti jazyky (směje se). Ne, všichni víme, co máme dělat. Všichni jsme profesionálové. Všichni víme, co se po nás chce. A pokud se něco řeší, tak se prostě bavíme anglicky a je to normální.
Minulá sezona je samozřejmě minulostí. Ale přesto, ta sezona byla výborně rozehraná, byli jste těsně od postupu do finále a nakonec to nevyšlo. Jak moc vás to bolelo a bolí i ve světle toho, co pak vyplulo na povrch směrem k pozitivním dopingovým testům hráčů Hradce?
Zklamání. Zklamání není to, že jsme vypadli. Ale zklamání je to, jak. Já jsem říkal, ta sezona už je za námi, před námi je jiná, nová. Ale tyhle věci vás vnitřně někde pořád bolí. Jen se na to podívejte. Já jsem ještě mladý hráč, ale byli tady tací, jako třeba Lukáš Krenželok. Vemte si, že ve čtyřiceti letech hrajete, dřete jak kůň, tělo vás bolí, obětujete tomu vše a najednou nemáte žádný úspěch, ale připraví vás o to takováhle věc. Já neříkám, že to je případ Lukáše, ten má titul, má medaile, v extralize toho hodně dokázal. Ale máte případy hráčů, kteří celou kariéru hrají, bojují, makají, ale ten úspěch jim proteče mezi prsty. A jak se pak můžete cítit, když vám to uteče takhle? Najednou zjistíte, že vám medaile nebo boj o titul utekl jen prostě tím, že někdo jiný jde za hranu morálních zásad nebo fair play… to bych mohl mluvit dva dny…
Extraliga v tomto směru už před sezonou svolala konferenci a workshop právě na toto téma dopingu…
My jsme v prvé řadě všichni především profesionálové a každý z nás ví, co máme dělat. A když někdo něco neví nebo si není jistý, tak je to nejjednodušší se zajít zeptat doktora nebo fyzioterapeuta. Ti borci to mají vystudované, nastudované všechny věci, vědí to z paměti, vědí, co mají dělat, takže za mě je situace jasná.
Minulou sezonu už nechme minulosti. V pátek začíná nový ročník Tipsport Extraligy. Jaká je nálada v kabině před úvodním zápasem s Karlovými Vary?
Na začátek ligy se strašně těšíme. Jak já, tak zbytek kabiny jsme hodně natěšení. Myslím, že víme, co máme dělat a za čím chceme jít. Cíle jsou vysoké a půjdeme si za nimi.
