Foto: Petr Kotala
Vítkovice za sebou mají jednu z nejúspěšnějších prvních čtvrtin základní části vůbec. Získaly 25 bodů, drží se čela tabulky a svým hokejem baví ostravské publikum. Trenér Miloš Holaň je spokojen s tím, co jeho mužstvo předvádí především proto, že zvládlo překonat i těžké výzvy v podobě série venkovních utkání a rozsáhlé marodky. Nikdo z modro-bílých ale neusíná na vavřínech. Kouč varuje a apeluje na hráče, že jde pouze o začátek.
Trenére, co bylo z vašeho pohledu ústředním motivem první čtvrtiny?
Tak hlavní věcí bylo to, že jsme ze třinácti zápasů hráli devět venku. Ten los jsme měli hrozně těžký. Spousta zápasů na ledě soupeře, přičemž jsme nemohli samozřejmě využít domácí prostředí. O to si ale více ceníme a vážíme těch bodů, které jsme venku uhráli a získali.
Marodka je jistě téma číslo dvě…
Neopomenu marodku. Velkou marodku, kdy jsme to lepili zápas od zápasu a prakticky doteď nemáme sestavu kompletní. Velké plus, kdy se mužstvo semklo bez těch hlavních lídrů. Není to vůbec snadné, když si uvědomíte, že vám vypadnou tři hráči z prvních dvou pětek a pak další tři z dalších dvou pětek.
Přes to všechno jste byli po první čtvrtině na druhém místě se ziskem 25 bodů, vedoucí Pardubice získaly jen o bod více…
Je to příjemné, určitě. Dívat se na to v tom pozitivu, že se získalo tolik bodů. Ale nic to pro sezonu neznamená. Je to stále začátek. Příjemný začátek, ale musí nastat obrovská pokora a chuť do práce.
Čím to, že se mužstvo tak úspěšně popasovalo s tou venkovní sérií a že je momentálně nejlepším týmem na ledech soupeřů v rámci celé extraligy?
Myslím, že nám mohla pomoci i loňská zkušenost. Už loni jsme měli na začátek sezony podobný los, kdy jsme museli hrát většinou venku. Možná jsme na to byli připravení, minimálně ti, co s námi byli v loňské sezoně. Na začátku sezony je vždy velký tlak očekávání fanoušků, především v domácích zápasech, to my jsme neměli. Do těch utkání jsme nešli v roli favoritů, ale spíše v roli týmu, který může více získat, než ztratit. A samozřejmě důležité bylo, že se nám hned povedly ty první zápasy. Pro psychiku mužstva to bylo důležité. A důležitější bylo, že se nám to podařilo udržet. Protože jsme mohli vidět, že některá mužstva měla raketový start, tři čtyři vítězství a pak propad. To se nám, chvála Bohu, nestalo. Uvidíme, co bude dál. Jestli dokážeme ten venkovní standard přetavit i v domácí zápasy, které nás teď ve druhé čtvrtině čekají. A to bude klíčové pro získávání bodů. Kluci to měli zkrátka v hlavách dobře poskládané. Na nic jsme se nevymlouvali, věděli jsme, co nás čeká a nezabývali jsme se tím. Prostě jsme jeli ven. Nebrali jsme to, že „zase jedeme ven“.
Další otázka z kategorie „čím to?“ – Už jste zmínil rozsáhlou marodku, čím to, že se vám podařilo nahradit prakticky okamžitě a úspěšně zraněné lídry? Ve chvíli, kdy jste přišli o kanonýra Muellera, zastoupili jej Bukarts, Lakatoš, produktivní byl Krieger, obránce Mikuš se co do asistencí doslova odpálil mezi nejlepší v celé soutěži…?
Pro nás pro trenéry je dobré vidět, že zranění hráči jsou nahraditelní výpomocí, nebo prohozením pětek. Ukázali se jiní hráči. Přesilovky začaly fungovat v jiném složení. Góly se rozložily mezi více pětek, nespoléhalo se jen na jednoho hráče nebo jednu pětku. Začal mít výbornou formu Dominik Lakatoš. Juraj Mikuš jako strůjce přesilovky… V jiných zápasech to zase bylo o Aleši Stezkovi, který nám některá vítězství vyloženě vychytal. Ty zatím dosažené body jsou týmový úspěch. Společný úspěch. Tou marodkou jsme byli donucení dosadit i hráče z první ligy – z Poruby, za což Porubě děkuji. Vím, že to pro ně není snadné, ale pomohli nám. Ten článek do mozaiky se vždy doplnil. Velké plus, že se to nerozbouralo, ale naopak semklo.
Naťukl jste brankáře. Aleš Stezka svými výkonu ukazuje extratřídu, příležitost ale dostal i Lukáš Klimeš a i když v těchto zápasech tým nevyhrál, on z pozice brankáře nezklamal, co myslíte?
Nezklamal. Měl těžký začátek, hned na Spartě, první střela a gól. To asi jeho psychika dostala zabrat. V závěru nás ale hodně podržel. V Brně chytal taky výborně. Má jen smůlu, že jsme v těch zápasech nebodovali. Já věřím, že pro něj to může být frustrující. Ale dobře pracuje v tréninku. Příležitost určitě dostane, protože těch zápasů je spousta a chceme, aby si Aleš i odpočinul. A Lukáš Klimeš jej velice dobře zastoupil. Nemáme obavu ho tam postavit. Vycházíme z toho, že kdo má momentálně lepší formu, ten chytá pravidelněji. Vyrovnaná brankářská dvojice, věříme oběma dvěma.
Suma sumárum, v první čtvrtině jste skončili druzí, doma jste neztratili bod. Jistě příjemné zjištění, ale nemáte trochu strach, že v následujících zápasech už to budete mít těžší? Že si vás soupeři už více pohlídají?
Nastavili jsme si vysokou laťku. Máme určitý cíl a podle toho chceme k tomu přistupovat. Každý soupeř už se na nás bude chystat možná pečlivěji, než tomu bylo na začátku, kdy jsme nevěděli, jak na tom, kdo je. Je jenom na nás, jak se s tím dokážeme porvat. Máme i hráče vysoko v ligovém bodování a nebude pro ně jednoduché ty pozice obhajovat. Na druhé straně nám mohou nahoru vyletět jiní hráči, kteří tomu výsledku dopomůžou. Jasně, že i u nás bude nějaký pokles. To je zákonité. Každé mužstvo prochází v sezoně určitými obdobími. Ale čím méně těch poklesů bude, tím lépe pro celkové hodnocení. Dokud to jde, tak do toho šlapat. Je vidět, že kluky to baví. Rádi chodí na tréninky, pracují. Je to hra na celou sezonu. Je to o tvrdé práci. Nechceme uhnout za našeho plánu, ať se vyhrává, nebo prohrává, nastavili jsme si, že v tréninkovém programu se nebude nic měnit. Chceme být důslední, přísní trenéři v tréninkovém procesu, protože věříme, že od toho se odvíjejí pak zápasy a my to v zápasech vlastně i vidíme.
Nemáte tedy obavu z vyšších očekávání fanoušků a většího tlaku na výborné výsledky?
Já mám strach jenom z nemoci. Tady tohle, co děláme, nás baví, jsme tady domácí trenéři, jsme v mateřském klubu. I s těmi hráči, které tady máme, nás to baví. Jsme tady od toho, abychom jim pomáhali k lepším výkonům a udrželi je na pozitivní vlně i za cenu toho, že určitý pokles přijde. O tom ten hokej je. Nikdy to nebude mít jen stoupající tendenci a nikdy nebudete jen na výsluní. Je to boj nahoru-dolů.
Doma jste i s prvním zápasem druhé čtvrtiny odehráli pět utkání a je vidět, že ostravští fandové si po těch hubenějších letech a covidových omezeních naplno užívají návrat do vítkovického paláce. Co tomu říkáte?
Za sebe, já jsem za to hrozně rád. Mě to totiž totálně vtáhne do toho koučování. I když sleduju jen led a hráče na něm, tak vnímám to, vidím to, cítím to. Je to obrovská vzpruha. Já si trošku myslím, že to, že fanoušci na naše zápasy chodí více, než před tím, je nejen tím, že hrajeme nahoře. Ale zdá se mi, že to je tím, že dáváme více gólů. To ty lidi baví. Nebaví je zápas 2:1, i když mě trenérsky baví, když vyhrajeme. Ale pro diváky je tohle atraktivnější. A mají taky se na koho dívat. Já nechci někoho opomenout, ale je tady Mueller, Lakatoš, Kriegerovi se daří, Bukarts dává góly, přidávají se další. Ano, jako tým vystupujeme velice dobře a já i slyším z mého okolí, že lidem dělá radost se na náš hokej dívat. A mám radost, když mi lidé říkají, že se jim líbí, že je náš hokej útočný, přestože já hlavně lpím na obraně. Protože jsem zastáncem toho, že obrana vyhrává zápasy i tituly, jak se ukázalo v případě Třince v posledních sezonách. Přechází na to i více mužstev. Ale zpět k lidem – chceme, aby jich chodilo co nejvíce, protože to sice zní jako klišé, ale opravdu jsou šestým hráčem. Já myslím, že to stejně vnímají i kluci, nejen já. A cítí to celá Ostrava a je to jen dobře. Co jiného si přát po těch hubených letech, kdy lidé chodit nemohli. A teď tu šanci mají a na nás je jim dát ten dárek, kdy na ledě necháme maximum a já myslím, že to na té odezvě je vidět.
