Po tříměsíční pauze dostal Daniel Dolejš prostor v bráně Vítkovic od začátku zápasu. Sedmadvacetiletý gólman se před domácími fanoušky objevil dokonce poprvé v letošní sezoně. Vítkovický oblíbenec v souboji proti Kladnu ale ukázal, že se na něj tým může spolehnout stejně, jako na jeho brankářského kolegu.
Dane, jaké to bylo nastoupit zase jako jednička do branky?
Bylo to krásné. Čekal jsem na to dlouhou dobu, takže jsem se těšil. Snažil jsem se klukům pomoct, věděl jsem, že to po té dlouhé době nebude jednoduché, ale kluci mi taky moc pomohli, takže jsem rád, že jsme to zvládli.
Kdy jsi se dozvěděl, že dnes nastoupíš?
Den před zápasem se mnou před tréninkem trenér mluvil a říkal mi, že půjdu do zápasu, ať se na to nachystám. Jsem za to rád.
Jaký to byl z tvého pohledu zápas?
Bojovný zápas. Oba týmy hrály dobře, sem tam nějaký brejk, ale bylo to hodně bojovné, zodpovědné a jsem rádi, že jsme přidali ten druhý bod v prodloužení. 
Dvakrát na tebe jel v samostatném nájezdu Tomáš Plekanec, navíc v oslabení, jaké to byly z tvého pohledu souboje?
Jsem rád. Měl jsem u toho trošku štěstí. Jsem rád, že jsme z toho nedostali gól a dobře to dopadlo.
Jaký byl tedy tvůj recept na nejlepšího hráče Kladna?
Snažil jsem se být trpělivý a soustředěný, protože Tomáš Plekanec je ikona. Jsem rád, že toho góla nedal. Je to skvělý hráč, má za sebou parádní kariéru. Gólman to určitě vnímá, když na něj jede takový hráč.
Připravoval ses na něj nějak speciálně?
Trošku se mě snažil připravit Rosťa Marosz, který s ním působil na Kladně, ale nechci úplně prozrazovat, co mi řekl. Ale pomohl mi. (směje se)
Říkáš, že ti kluci pomohli. Ale vedení 1:0 není moc velká pomoc brankáři, nemyslíš?
Jsou to nervy, ale to k tomu patří. Je to lepší než 3:0 prohrávat. Kluci celý zápas bojovali, byli obětaví, spoustu střel pokryli za mě, takže jim patří velký dík.
Kudy prošla ta gólová střela Kladna?
Nechci se vymlouvat (směje se), ale myslím si, že to tam někoho před brankou lízlo, takže to změnilo směr a nestihl jsem na to zareagovat.
