Velký rozhovor s trenérem Milošem Holaněm po skončení play off pro Vítkovice. O sezoně, o kádru, o bojovnosti, ale i o budoucnosti. Vážně, ale i odlehčeně a s kapkou nezbytného humoru se ostravský kouč rozpovídal.
Ve čtvrtek skončila Vítkovicím sezona, jaké jsou vaše osobní pocity po vypadnutí ve čtvrtfinále? Je to o chlup lepší, než loni po nezdaru s Brnem?
Je. Je to stoprocentně lepší. Já jsem měl takovou vizi, posunout výsledky Vítkovic alespoň o malý stupínek výše. To se nám povedlo. S tím musí být spokojenost.
Cestu do čtvrtfinále jste si otevřeli přes Olomouc.
Nebylo to jednoduché. Těch trablů, co jsme měli, bylo strašně moc. Neměl jsem šanci vlastně ani na jeden jediný zápas postavit stejnou sestavu. Z tohoto pohledu velký úspěch, že jsme přes Olomouc s hvězdným Davidem Krejčím přešli.
Ve čtvrtfinále jste vyzvali Třinec. Co smýšlíte o této sérii?
Těžký soupeř, ale odvedli jsme maximum. Nebyl to žádný propadák. Ty výsledky byly těsné. Fantasticky chytal Stezka, který nám v zápasech dával pořád naději. Je to porážka, je to porážka nula čtyři, ale není to ostuda. Znovu to opakuji, že v tom složení, kdy nám tři hráči základní sestavy, klíčoví hráči, chyběli. U nás to jsou top hráči, které nemáme kým nahradit, kam sáhnout.
Chyběli vám Roman Polák, Roberts Bukarts, Rostislav Marosz. Jak moc?
Roman Polák, osobnost do kabiny, zkušený hráč, který tvrdí muziku, kapitán. Já nevím, jestli by Třinec dal jiné góly, ale podle mě by nedal ty, které dal, protože Roman v těch klíčových okamžicích je na ledě a ten předbrankový prostor je jeho office a tam nikdo nevjede. Bukarts s Maroszem hráči, kteří bodují, jsou důležití do útoku. My jsme je nebyli schopní nahradit. Produktivita – někteří hráči devět zápasů, jeden gól. Úplně nám z role vypadl Dominik Lakatoš, musím to dnes říci. Vypadl nám i Solovjev, který v play off propadl. Ale zase u Sola bych to tak tvrdě nechtěl říkat, protože prochází obrovsky těžkou situací, vzhledem k tomu, co se s Ruskem děje. Těžko v hlavě. Vím, že s Pedanem trávili hodně času řešením celé situace – ztráta peněz, rodiny nemohly přicestovat sem za nimi. Těch situací bylo na jejich psychiku strašně moc.
Po skončení play off jste přiznal, že třeba Roman Polák hrál v předkole se zlomenou nohou, jak to s ním tedy bylo?
On už tu kost v noze měl zlomenou před play off. Ale tím, jaký on je rafan, to neřešil. On má práh bolestivosti úplně posunutý a záleželo mu na tom, uhrát výsledek. Možná pomohl i můj osobní vztah, který s ním mám. Prostě do toho šel. A já jsem ještě nezažil, aby mi přišel hráč o berlích na zápas a pak šel hrát. To je fantazie, že ten kluk do toho šel a věřím, že je tak 80% hráčů, kteří by se na to v jeho stavu vykašlali. On to nechtěl. On jako kapitán chtěl Vítkovice posunout dál. Nemohl pak už hrát každý zápas, protože ta noha mu hodně otékala, takže nastoupil jen do některých zápasů. Odehrál zápas, měl den dva oddech a pak šel zase do zápasu. Byli jsme jasně domluvení ale, že ten stav je takový, že maximálně bude schopný dohrát sérii s Olomoucí. Já jsem si pak ani netroufal jej oslovit, na zápasy s Třincem, když jsem jej viděl, jak chodí o berlích a ten stav se nijak nelepšil. Byla to pro nás obrovská ztráta.
„Ještě jsem nezažil, aby mi přišel hráč o berlích na zápas a pak šel hrát. To je fantazie, že ten kluk do toho šel a věřím, že je tak 80% hráčů, kteří by se na to v jeho stavu vykašlali. On to nechtěl. On jako kapitán chtěl Vítkovice posunout dál.“
Miloš Holaň o zranění Romana Poláka v závěru sezony
Co konkrétně měl Roman Polák s nohou?
Měl zlomenou kost na horní straně chodidla, nad nártem u kotníku. Přesnou diagnózu ale asi neřeknu, anatomie mi už teď trochu utekla (pousměje se). Ale i to, že s tím docela dlouho hrál a nevěděl, že to má zlomené, o něčem svědčí. Až potom, co mu to začalo hodně otékat, tak jsme jej donutili jít na rentgen a rezonanci a tam zjistili, že to má zlomené. A to bylo ještě před play off.
Za to zdraví to asi nestálo, souhlasíte?
Já jsem v tomto směru asi jiný trenér, který chápe i lidskou stránku hráčů a nesnaží se za každou cenu upřednostňovat vlastní úspěch a ego. Já jsem rád za to, co Poly odehrál do té doby. Postup přes Olomouc byla i jeho zásluha a dál už to nešlo.
Co Bukarts? U něj prognózy po zlomenině prstu hovořily o konci základní části.
Tam byla jediná možnost, že by nastoupil na poslední zápas. Co by to pro mě řešilo? Po dvou měsících bez kontaktu. Já jsem zastáncem toho radši mít v uvozovkách slabšího hráče, ale na sto procent, než naopak. V tomto případě bych nevěřil, že by to mohl být ten bonus, kdy to Bukarts vezme na sebe a rozhodne sérii. Kdyby to bylo déle…
Rostislav Marosz do play off prakticky taky nezasáhl, co u něj?
Ten se zranil v posledním zápase základní části. Měl otřes mozku. Jeden den byl dobrý, pak dva tři dny mu nebylo dobře, v zátěži se mu motala hlava. Zkoušel to v Třinci, po čtyřech střídáních odešel. Ani u něj nebyla moc šance.
Celou sezonu se připravujete na play off a pak se vám to těsně před ním takhle rozsype. Jaké to je pro trenéra?
Hrozné. Hrozné proto, že jsem z toho mužstva cítil, že máme na to jít ještě dál. Že máme na to, jít si pro úspěch. Nechci, ať to vyzní jako alibi, ale když ty výkony byly dobré a všechno si sedalo a dvojice i trojice nám fungovaly. Ale já vždycky říkám, že hrana toho úspěchu a neúspěchu je strašně tenká. Co všechno se musí sejít k tomu, abyste došli k úspěchu a na vrchol té pyramidy? To je v prvé řadě zdravotní stav mužstva a širší kádr. A mě mrzí, že se tady to stalo.
Objektivně v tom stavu, v jakém jste byli, bylo čtvrtfinále maximum?
V tomto stavu ano. Totální maximum. Budu realista. Není to snížení kvality hráčů, ale tady v tom složení jsme neměli šanci jít dál. Neříkám nevyhrát zápas. To jsme si strašně přáli, vyhrát alespoň jeden zápas, doma, před diváky. Byla by to fantazie a zázrak porazit Třinec v momentálním složení s kluky z první ligy a většinou hráči jednadvacet let. Bojovností a srdcem jsme jeden zápas mohli uhrát, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. Bylo to maximum.
Měla na čtvrtfinále nějaký vliv ještě ta viróza, co vás postihla během předkola?
Já myslím, že prakticky už ani ne. Dva, tři hráči se s tím potýkali. Ono to skákalo z hráče na hráče. Pět dní a člověk byl zdravý, ale chytil to další. Měl to skoro každý, i trenéři i maséři. Odpočinek nebyl dostačující – skončili jsme pátý zápas a hned jsme se v tom stavu, pokřápaném, jeli do Třince. Prostě se to seběhlo špatně.
Posun zápasů s Olomoucí by vám prospěl nebo ne?
Já jsem moc nevěřil, že nám soupeř nebo liga vyhoví. Já jsem se vžil do situace soupeře a nemůžeme se na něj zlobit. Navíc program byl tak nahuštěný, že to dost dobře nešlo. Ten jeden den by mi pomohl, že by dva nebo tři hráči byli lepší. Možná. Ale to těžko.
Když se vás před zápasy v Olomouci sešlo úplné minimum, věřili jste, že vůbec něco můžete na Hané uhrát?
(přemýšlí)… Já jsem jako věřil. Já jsem si třeba jako soupeře přál Kometu a věřil jsem, že přes ni postoupíme. Když pak přišla Olomouc… jasně, top hráč Krejčí, ale i ta osa – myslím, že třeba brankář Konrád se v té chvíli úplně nepotkal s nejlepší formou – tak jsem věřil, že to zvládneme. Ale i Olomouc měla problémy. Ze sestavy jí vypadli tři hráči – Rosťa Olesz, Lukáš Kucsera, Petr Strapáč, později i Káňa. Taky by možná měli jinou sílu.
Ten cíl posunout výsledky alespoň o jeden stupínek se vám povedl. Ale co vám osobně chybělo ve čtvrtfinále s Třincem?
Produktivita. Nebyl jsem spokojený s produktivitou. My jsme měli šance, to nebylo o tom, že bychom si je nevytvořili. Ale neproměnili jsme to. Volili jsme špatné řešení, stříleli jsme do prostoru, o kterém jsme měli vyskautováno, že Kacetl v něm góly nedostává. Je to i o tom umění hráčů, o kvalitách. Ne každý je střelec. Ale třeba Laky je střelec, ale nedokázal to. A je to druhý rok. Takže tam už je možná otázka, proč to nepokračuje ze základní části do play off, u něj. Ale zase -zkušenosti – každý hráč není pro play off. Někdo je borec pro základní část, pak přijde play off, začne se hrát jiný hokej a je problém a člověk se neprosadí. Ale to nechci Lakyho kritizovat. Když se vrátil z Finska, obrovsky nám pomohl. Byli jsme na tom s produktivitou hodně špatně. A byla to jeho zásluha, že se to zvedlo. Plus samozřejmě Solovjev. Ale sezona se hodnotí po play off a tam, někteří hráči, nejen on, tu produktivitu neměli. A hrát s Třincem čtyři zápasy na jeden gól, to asi nemusím říkat, že je sci-fi, abychom vyhráli.
Nakousl jste ruské hráče. Jak celou současnou situaci prožívají?
Oni o tom pochopitelně moc mluvit nechtějí, ale na druhé straně by bylo nejlepší, aby oni sami řekli, než abych já tady veřejně tahal něco interního. Samozřejmě jsme se o tom bavili spolu. Oni ví, že jsem trénoval na Ukrajině a mám tam známé a jak oni to vnímají. Nebylo to pro ně jednoduché. Co vnitřně prožívali a prožívají, to nevím. Zase tak blízko k nim jsem se nedostal, i když mám dobrou ruštinu. Prostě se o tom nechtěli bavit, co prožívají. Celá ta situace je ale mrzí. Oba byli teď v posledních týdnech hodně spolu, možná i trošku odděleně od mužstva, protože úplně asi nevěděli, co si naši kluci o nich myslí. Příjemné to ale určitě nebylo a klobouk dolů, že to odehráli. Z mužstva jim ale nikdo nic nedával najevo. Jak Alexej, tak Ruslan jsou dobří kluci, charakterově výborní, oba umí velice dobře anglicky, takže komunikace i v rámci mužstva s nimi byla skvělá. Nebyli úplně skupinka, oddělení, ale bylo to pro ně teď těžší.
Jak to vypadá s jejich budoucností, budete s nimi moci počítat?
Technicky, Solo je podepsaný, ale nevíme, jak to bude doopravdy. Jestli jim prodlouží víza, neprodlouží? Jestli mu sem pustí přítelkyni, nebo ne? Jestli si jej zavolá někdo z KHL, nebo ne? V tom směru nevíme, jak to dopadne. O Ruslanovi ještě budeme jednat. Je teď krátce po posledním zápase.
Kolik práce vás čeká s ohledem na budování mužstva na novou sezonu?
Kurňa, řekl bych dost (říká v humorném odlehčeném tónu). Bude to šichta. Teď to skončilo. V pondělí si sedneme s Romanem Šimíčkem a pojedeme jednoho hráče jméno po jméně a budeme řešit. Je to tak půl na půl. S gólmany to vypadá dobře, Stezka zůstává. To je taky pěkná story s ním, kluk, který neměl žádné zkušenosti s extraligovým play off… Je to jeho obrovská zásluha, kam jsme se dostali. Takových dvacet, pětadvacet zápasů jde čistě za ním. I když je k tomu potřeba obrana a dále. Měl pak samozřejmě období, kdy šel trochu dolů. Možná to nezvládal úplně v hlavě. Ale pracovali jsme s ním, mluvili, Martin Prusek, já. Dostali jsme ho zpět na nějakou vlnu, kde to funguje.
V play off na tom ale nebyl úplně dobře, že?
Byl na tom nejhůř z celého mančaftu. Když vypadne jednička gólman, to je pak pro trenéra infarkt. Ale Aleš hodně chtěl, byl na lécích, průšvih byl, že tu virózu pochytali i doma, rodina, takže s tím více bojoval. Ale odchytal to play off výborně. Je podepsaný na další rok, ale musí svou pozici potvrdit. Víme, že druhý rok bývá těžký a potvrdit premiérovou sezonu není snadné.
Co druhý brankář Daniel Dolejš? Ten se docela těšil na sezonu v pozici jedničky…
Já jsem se na to taky těšil. Znám ho z Poruby, loni nám zachytal dobře, i v play off s Kometou. S Alešem Stezkou měli startovní čáru nastejno, i když jsem měl v hlavě to, že Dolík bude jednička. Ale Stezka nás překvapil, příjemně. Přechytal ho a možná Dolík se s tím neporval dobře. Čekal jsem, že více zarve, ale přišlo mi, že si najednou uvědomil, že je Aleš nad ním a jako by to v uvozovkách vzdal. Aleš už to pak nepustil. Tak to bohužel chodí, chytat může jen jeden.
Když už se bavíme o kádru, máte představu, jak to bude se zkušenými borci? Roman Polák, Lukáš Krenželok?
Já bych je chtěl stoprocentně udržet. Poly je prostě stoprocentně kapitán. I když to nikdy nedělal. Má ale takovou auru kolem sebe, zkušenosti. S ním není problém v tréninku, v zápase, pokud jde o přístup. On, když vleze na led, to jsou prostě bomby. Nikdo si nedovolí polevit, když vidí, co on dělá na ledě, jak padá do střel. Nemůžu říct, že je to Vítkovičák, protože není čistý odchovanec, ale je to Ostravák a my musíme mít v mužstvu Ostraváky. Kdo bude v kabině tvrdit muziku? Kdo to bude tmelit? Kdo má to jméno a ty zkušenosti? A to je Poly a to je Kržel. I když má Kržel věk, tak si myslím v sobě, že může minimálně ještě sezonu přidat. Vyletěl, v téhle sezoně dal 16 gólů. To podle mě nikdo nečekal. Před sezonou jsme si říkali, že kdyby dal deset gólů, tak to bude super. A on jich dá 16, platný v přesilovkách, v oslabeních. Vím, že už to není hráč… já si myslím, že by mohl trošičku shodit (směje se), ale vím, že má rád květák, tatarku, brambor (směje se). To je bohužel, ten kluk to tak má a možná se mu to před bránou hodí a nikdo jej neodtlačí. Zkušenosti, je Ostravák, něco dokázal v hokeji. To jsou hráči, kteří by tu podle mě měli zůstat a současně zaučovat i někoho jiného. Já jsem už loni viděl Kržela, že končí a že mi bude dělat asistenta, ale rozhodl se pokračovat a udělal dobře. Ta kabina bude potřebovat nového lídra do budoucna – tihle kluci jednou skončí, z toho důvodu i ty role se budou trošku měnit. U Polyho až tak ne, protože u něj je to jasně dané, ale u Kržela se třeba ice time může snížit, aby měl dost energie na střídání, která dostane. Pro příští sezonu by měli oba mít místo v sestavě opodstatněné.
Vidíte mezi mladými někoho, kdo by si časem mohli o roli lídra říct?
Pořád čtu, jak se vyzdvihuje Plzeň a já nevím kdo všechno, ale my jsme taky hráli mladé hráče. Dostali u nás prostor. Mi třeba bylo řečeno, že s Bernovským moc počítat nemám, protože bude hrát hlavně první ligu v Šumperku. Já jsem toho kluka moc neznal, netrénoval jsem ho. Informaci jsem přijal, ale dal jsem mu možnost se ukázat. A třeba on je jeden z těch, kteří mě překvapili. I Peťa Fridrich, i když od něj jsem čekal více, co se týká produktivity. Ale třeba u něj myslím, že by mohl být tím, koho si tady budeme moci pěstovat jako Vítkovičáka, který to tady jednou může převzít, pokud nám někam neuteče. To je pak práce naše a menagementu jej udržet. Lednický, pokud mu vydrží zdraví – což je jeho problém od mládí – tak je to kluk, který teď dostal šanci, přesvědčil mě o tom, že to může hrát a dostane příležitost znovu. Ale už by měl být někde o stupínek výše. Stejně jako Fridrich, se kterým jsme počítali do druhé pětky, ale nešlo to. Ve čtvrté pětce se uklidnil a šel nahoru. Ale příští sezona už by měla být o tom, že to tady bude už v uvozovkách šéfovat. Je to jeho třetí sezona, možná dostane pozvánku do širšího nároďáku… Já jsem rád, že tihle mladí kluci tu šanci dostali a chytli se jí. Ve čtvrtém zápase s Třincem jsem to risknul a dal jsem tyhle mladé na power play. No, a zkazili tihle kluci něco? Nezkazili, ba naopak, vytvořili si dravostí a drzostí tlak a šance. jsem rád, že tyhle kluky tady máme, ale musejí makat a dokazovat, že si to místo zaslouží. Zase to není o tom, že jsou mladí a jsou Vítkovičáci a budou hrát. Potenciál mají, pracuje se mi s nimi dobře, jsou poctiví. Potřebují ještě přidat, Berny s Ledňou posílit, Frigo je hotový hráč, který má tendenci se zlepšovat. Za poslední dobu, věřím, že je to úspěch, aby se tolik mladých dostalo kádru.
To jsou útočníci a co mladí beci?
Zklamal mě ze začátku Tomáš Machů. Tomu jsem věřil, že se tady dostane do základu, ale prostě jej asi limitovalo bruslení a pak se s agentem rozhodl, že půjde pryč, aniž by se o to porval. To mě zklamalo, protože jsem mu věřil. Teď je tady Prčík, který je svým způsobem zvláštní, když to řeknu kulantně, ale ten má v sobě potenciál. On nezpanikaří, je to takový flegmatik, ale má v sobě velice dobré věci. Není to náhoda, že je v reprezentační osmnáctce a skauti se kolem něj točí. Mám strach, že nám uteče, tak to řeknu. Že dostane laso, má šanci se dostat na draft. Což je škoda, protože on by tady hrál – věřím, že by tady hrál. Už v minulé sezoně s námi absolvoval letní přípravu, teď by měl druhou. Věřím, že to může hrát.
A co říkáte na výkony zkušených obránců?
Líbil se mi Kovář, především v play off, to hrál výborně. Velká spokojenost. Kocháček – fauly, co mám říct. On se mi stokrát omluví, poděkuje, že jsem mu to řekl, ale výsledek je pořád… My se díváme, kolik zápasů chyběl, ale tam není napsaný důvod zranění. To je borec, který celou sezonu drží se zdravím, Slovačisko, které nevypne, ale to je tři zápasy – stop – dva zápasy – stop – jeden zápas – stop. Ale výkony má stabilní a jsem rád, že ho tady máme. V tom směru hry paráda.
Zmínil jste tresty, vaše mužstvo patřilo v základní části k nejtrestanějším. Co s tím?
Ono ty hráče nejde zastavit. Jsou to někteří po lidské stránce takoví, že jako když škrtnete sirkou a jsou nastartovaní. Marek Kalus třeba. Ale to je taky ten typ jak Kochy, že toho pak lituje, ale v té chvíli si to na ledě neuvědomuje. On chce pro dobro týmu udělat všechno, ale ne vždy je to ku prospěchu věci. To jsem zase rád, že se v play off ti kluci drželi. My jsme to na každé poradě pořád omílali, že je potřeba potlačit nějaké to osobní ego a podřídit se mužstvu, protože zbytečné oslabení může ten tým zlikvidovat. Možná to zabralo, ale ti kluci to v sobě mají.
Jak to tak vyprávíte, zdá se, že je to taková parta samorostů…
A teď to ukočíruj (směje se). Já chodím k psychologovi, ne oni (směje se). Není to jednoduché, ale já věřím, že se to dá dát do kupy. Ani loni se nám nepodařilo udržet všechny, které bychom chtěli. Škoda, že se to nedá všechno udržet a jen doplňovat a doplňovat a mít pyramidu a do tří roků si říct: „Ty jo, máme na to, abychom udělali úspěch“.
Co tomu podle vás chybí? Je to o financích?
Vždy je to o rozpočtu. Podívejte na Pardubice, najednou mají obrovský balík a mají každého hráče, na kterého si ukážou. Není to ale jen o tom, nafouknout to penězi. Je to o dobrém mixu – střelec, bourák, dříč. Třeba Bittena bych chtěl udržet, protože nemám takového hráče, který by byl takového ražení. Řekl mi: „Coach, whatever you want, I will do it!“ „Trenére, co budete chtít, udělám!“ Co třetí střídání se mě ptá: „Can I fight? Can I fight?“ „Můžu se pobít? Můžu se pobít?“ Tak já jen zvednu obočí a: „Not now, not now“ „Teď ne, teď ne“. Možná později. To je blázen, který chce svou roli splnit. A i takové potřebujete mít v kádru, není to jen o penězích.
Jak to vypadá s vámi? Jak tak hovoříte o mužstvu i na příští sezonu, tak je zřejmé, že ve Vítkovicích pokračujete?
Ano, pokračuji dál. Chtěl bych to zase někam posunout, výše, alespoň o ten krok.
Vítkovicím už dlouho chybí medailový úspěch, je to ten sen, který vás táhne dopředu?
Je to můj velký sen, který mě táhne. My už si s trenéry sázíme eurojackpot, že to vyhrajeme dvě miliardy a dáme to do mužstva a vyhrajeme titul (směje se). Pojďme zase vážně – není to snadné v téhle době shánět peníze a proto jsme rádi za každého sponzora a partnera, kterého máme. Realita je taková. Ale co? Nebudu říkat, že jsme klubíček. Prostě jsme klub. Sezona byla relativně klidná, byli jsme i pátí. Začátek byl trochu hektický, ale jen proto, že nám chyběly zápasy a z deseti jsme hráli devět venku. Proto jsme byli třináctí. Samozřejmě nikdo vám nezaručí, že dohrávané zápasy vyhrajete, ale nám se to povedlo a zvedli jsme se a nakonec nám pomohly ty tři změny – přišel Lakatoš, Solovjev, Lindberg, mužstvo získalo novou tvář a zase to bylo o krok napřed. Škoda toho zranění Bukartse před olympiádou a těch zranění klíčových hráčů před play off. Jak už jsem řekl, ta hrana mezi úspěchem a neúspěchem je tenká a musí se sejít hodně faktorů, abyste došli k úspěchu.
