Nedílnou součástí kvalitního sportovního výkonu je také kvalitní strava. O tu se ve Vítkovicích s přestávkami už téměř čtvrt století stará kuchař a restauratér Petr Vavrečka. A práce s „hokejkami“, jak sám říká, ho stále nesmírně baví.
Petře, první otázka je nasnadě. Mají vítkovičtí hokejisté mlsné jazýčky?
To je dobrá otázka (rozesměje se doširoka). Možná mají, možná ne, řekl bych, že je to jako u ostatních – sto lidí, sto chutí (směje se). Ale pokud se budeme bavit vážně a nebudeme vtipkovat, tak o nějaké mlsnosti to rozhodně není. Strava sportovců má svá pravidla a těch se držíme. Ovšem to neznamená, že by si hokejky nemohly pochutnat.
Co tedy vaříte vítkovickým hokejistům?
Jsou dva hlavní druhy jídel. Buď se budeme bavit o jídle, které připravujeme hráčům v den zápasu. U toho jsou pravidla striktní a někdo by třeba řekl, že je to takzvaně dietní strava. A pak jsou tady jídla mimo den zápasu, například pokud tým jede k venkovnímu utkání den dopředu. To jsou pak pravidla volnější.
Pojďme tedy konkrétně, co jedí Vítkovice v den zápasu?
To hráčům připravujeme oběd, který je v podstatě v téměř sto procentech vždy totožný. Drůbeží vývar a jako hlavní jídlo kuřecí maso s přílohou, tou jsou buď těstoviny nebo rýže. Kuřecí je také na výběr, buď steak nebo pečené stehno. Samozřejmě k tomu nějaký ten salátek, případně celozrnné pečivo. To je vlastně vše. Je to jednoduché.
Kuře, rýže, těstoviny, nic jiného?
Je to tak. Vychází to ze zkušeností. Strava v den zápasu by měla být co nejlehčí, ale zároveň nejvýživnější. Samozřejmě můžeme se bavit i o jiných pokrmech, které by tyto požadavky naplnily, ale kuře s rýží nebo těstovinami, to už mám odzkoušené, to chutná všem (pousměje se).
Se speciálními požadavky jste se nesetkal? Například Peter Mueller je vegetarián, co tomu připravujete?
Samozřejmě pokud se vyskytne speciální požadavek, nemám s tím vůbec žádný problém. Jen, jak já říkám, musím o tom vědět včas. Třeba Peterovi Muellerovi jsem připravoval speciálně pro něj salát. Nicméně on je tady v Ostravě i s manželkou, která umí výborně vařit vegetariánská jídla, takže dává, logicky, přednost své paní. A já to chápu (usměje se).
S jinými požadavky jste se nesetkal?
V rámci zápasového menu ani ne. Jen, snad se za mě na to nebude dotyčný zlobit, že to prozradím… Ale jeden z hráčů mě poprosil, že je z domu zvyklý na pečené kuře s bramborem, takže speciálně pro něj připravuji brambory. A on mi a nám všem to vrací góly (zasměje se).
Mluvil jste o tom, že strava v den zápasu se liší od jiných dní. Co tedy připravujete mimo zápasové dny?
Tam už je to samozřejmě volnější. Když tým jede na zápas ven den dopředu, vyráží hned po tréninku, respektive trénink, pak oběd a pak odjezd. Tam už je škála jídel širší. Někdy děláme špagety s boloňskou omáčkou, vepřovou panenku s fazolkami a bramborem, kuře na paprice s těstovinovými nočky – to si třeba kluci objednali před cestou do Liberce. Polévky jsou taky rozmanitější, třeba zeleninová minestrone, nebo rajská. Samozřejmě i jídlo před odjezdem musí splňovat určitá kritéria. Nemůžete mančaftu naservírovat třeba luštěniny, když má před sebou šestihodinovou cestu v autobuse, že?
Vaříte hokejistům každý den?
To ne. Jen v den zápasu, nebo před odjezdem den dopředu. Po zápase je běžné, že se hráči stravují sami, ale když je play off nebo jdou zápasy rychle po sobě, chystáme i večeře po utkání. To je pak podobné jako s jídlem den dopředu, ideální je třeba hovězí nebo i chilli con carne, to si kluci skoro vždy po zápase pochvalovali. Čas od času si večeři po zápase u mě objednají i soupeři, s tím také nemám problém, takže to pak je tak, že ráno vařím oběd pro Vítkovice a odpoledne chystám večeři pro soupeře.
Jak dlouho už vlastně vaříte pro Vítkovice?
No, začal jsem už někdy kolem roku 2000. Tehdy jsem provozoval restauraci U Boříka v Nové Vsi a když mělo mužstvo stmelovací akci nebo závěrečnou po sezoně, tak to dělali tehdy u nás. To bylo příjemné, protože kromě vítkovických hokejistů do Boříka chodili i fotbalisté Baníku a všichni byli taková jedna parta. Tehdy jsem ještě nevařil na té téměř denní bázi, ale připravoval jsem rauty nebo speciální objednávky, pokud třeba někdo z hráčů připravoval svačinku do kabiny, protože měl narozeniny, nebo se mu narodilo dítě. A asi klukům chutnalo, protože zájem rostl. A postupem času rostly i kontakty, známosti a já vždy rád hokejistům vyhověl.
A od kdy vaříte hokejistům zápasové a předzápasové menu?
To už jsem byl v restauraci Racek ve Výškovicích. Od roku 2016 nepřetržitě. Vzhledem k tomu, že na aréně není kuchyně, tak se jídlo musí dovážet a z Výškovic to na stadion je do deseti minut jízdy, když je hustší provoz, takže ideální krátká dojezdová vzdálenost.
Z Racku jste se ale už přesunul a přesto nadále vaříte a připravujete jídla pro hokejisty?
Ano, po covidu jsem ukončil podnikání na Racku a musel jsem shánět kuchyň, kde bych mohl vařit. Kamarádi na Unibestu mi nabídli místo ředitele výroby a po dohodě si zde můžu vařit i pro své klienty. Za což jim děkuji. Jídlo se vaří vždy v ranních hodinách, aby bylo vždy čerstvé a v nejvyšší kvalitě, což je velmi náročné skloubit časově když sedím na dvou židlích. Kvalita musí být 100% a proto si vše nakupuji, vařím i vydávám sám. Kvalitní strava se rovna kvalitní výsledky týmu (smích). A musím na závěr poděkovat rodině, že mě podporuje a chápe, že volný víkend existuje pouze v létě.
