Luděk Krayzel v roce 1995 v dresu Vítkovic (tehdy netradičně žluté variantě)
V pátek odehrají Vítkovice s Třincem ve WERK ARENĚ 100. extraligové derby. Oba celky se v české nejvyšší soutěži střetly 13. října 1995 a historicky první gól ve vzájemné konfrontaci současných velkých rivalů vstřelil tehdy vítkovický forvard Luděk Krayzel. S odstupem více než jedenadvaceti let zavzpomínal na první derby a rozpovídal se o vzájemných soubojích Ostravanů se Slezany.
Luďku, v pátek se v Třinci odehraje historicky sté derby mezi Vítkovicemi a Třincem. To první se hrálo 13. října 1995 ve Frýdku-Místku a vy jste v něm dal úplně první gól vzájemných extraligových soubojů. Pamatujete si na to?
Abych řekl pravdu, tak moc ne. Vím o tom, vím, že jsme ten zápas prohráli, vím, že mi nahrával Petr Fabián, ale jak to padlo nebo další detaily, to už si opravdu nevybavuji. Bylo to dávno a těch zápasů bylo tolik, že bych musel mít opravdu obrovskou hlavu, abych si to vše pamatoval (smích).
Jak jste vy osobně vnímal Třinec jako soupeře, dařilo se vám proti němu, nebo naopak byl pro vás jedním z méně oblíbených?
Bylo to jak kdy. Byly sezony, kdy se dařilo více, byly sezony, kdy se dařilo méně. Ale vysloveně, že by Třinec byl můj 
oblíbený soupeř, proti kterému by se mi extrémně dařilo, to zase ne.
Jak vypadala derby mezi Vítkovicemi a Třincem v začátcích těchto soubojů, v devadesátých letech?
Vždy to byl trochu jiný zápas. Byla dobrá atmosféra, i když myslím, že tehdy to nebrali diváci až tak prestižně, jako dnes. My na ledě jsme se zdravě hecovali.
Vnímali jste zápasy s Třincem v té době opravdu jinak? Přece jen to byla doba, kdy kolem dokola hráli extraligu ještě Havířov, Opava a mnohem vyhrocenější byly určitě spíše zápasy se Spartou nebo Vsetínem…
Je pravda, že toho bylo víc, proto jsme možná tomu Třinci tehdy nepřikládali až takovou váhu, jakou to má dnes. Dnes už zůstal ten Třinec a pro současné hráče je to nejbližší soupeř a je to vyhrocenější. Musíme si uvědomit, že v sezoně se i tehdy, i dnes hraje padesát zápasů, takže v základní části to musíte vy jako hráč vnímat především jako každý další zápas, ve kterém se hraje o body. Ale i pro nás to byl vyhecovaný zápas a i ta atmosféra tomu odpovídala.
Třinec byl oproti Havířovu a Opavě ale specifický v tom, že se velice rychle dostal na špici, hráli tam nejlepší hráči a dnes se stylizuje do role opravdového velkoklubu. Tušili jste v době, kdy se probojoval do extraligy, že by z něj mohl být takový suverén?
To určitě ne. To nemohl tušit nikdo. Je to tak, jak to je. Třinec disponuje finančním zázemím a může si dovolit, co si může dovolit. Je otázkou, kolik je tam teď jejich vlastních odchovanců, já to osobně nevím, ale tak můžou si dovolit kupovat hotové hráče a je to tak, jak to je.
Ovšem zápasy Vítkovic a Třince se téměř nikdy neřídí papírovými předpoklady a tím, kdo je kde v tabulce. Je to zápas bez favoritů…
Souhlasím. Navíc, když je opravdu plno a bouřlivá atmosféra, víc vás to strhne, vyhecuje. Daleko více tomu dáte, než když je to zápas s někým jiným.
První zápas si tedy moc nevybavujete, jsou ale derby, která vám utkvěla v paměti?
Jednoznačně semifinále 1998. To jsme se s nimi poprvé potkali v play off, navíc tam byl ještě ten moment, kdy Vítězslav Škuta trefil hokejkou Romana Kaděru do obličeje a Kaděru v bezvědomí odnášeli na nosítkách z ledu. To byla bouřlivá série. To si pamatuje každý. Play off se hraje úplně na krev a vše jde stranou.
Vybavíte si i svůj vlastní nejpovedenější zápas proti Třinci?
Vybavím. Byl to paradoxně můj první zápas po vážném onemocnění, které jsem prodělal. Hráli jsme v Třinci a já si připsal dvě asistence, zápas jsme navíc vyhráli. To si pamatuji moc dobře.
V současných týmech Vítkovic a Třince je řada hráčů, kteří vyrůstali společně, hráli spolu v jednom týmu a nyní stojí proti sobě. Jak moc je těžké, z vašeho pohledu, hrát proti kamarádovi?
Je to těžké. Znáte se a ne, že byste do sebe nechtěli jít, ale je to jinačí. Ale zase nechci říct, že by před sebou hráči brzdili, myslím, že Honza Výtisk nebude brzdit, když půjde do souboje třeba se Zbyňou Irglem.
Bylo to časté už za vás? Hrál jste derby proti kamarádům?
Už to pomalu začínalo, někteří hráči už pendlovali mezi oběma kluby. Bylo to hodně o hecování. Hráli jsme třeba proti sobě s Romanem Kaděrou, který byl fajn kluk a kamarád, ale na ledě to člověk nějak speciálně nevnímal. Věděli jsme o sobě, ale hráli jsme naplno.
Byl ve vaší éře naopak někdo v dresu Třince, koho jste opravdu neměli rádi?
Ta slovenská legie Sekeráš, Daňo, ti byli nepříjemní. Člověk si musel dávat pozor na Richarda Krále nebo na některé takové další hráče. Ale vyloženě, že bychom někoho nenáviděli, to úplně ne.
Ale emoce v hledišti při soubojích na ledě byly velké, už jste zmínil zákrok Škuty na Kaděru…
To ale bylo spíše nezaviněné. To vyplynulo ze hry, když se Káďa snažil ujet a Víťa mu chtěl vyseknout hokejku nebo puk, ale jeho hůl se svezla Káďovi přímo do obličeje. Je pravda, že to vyvolalo obrovské emoce mezi fanoušky na obou stranách, ale z našeho pohledu hráčů si opravdu nepamatuji, že bychom vyloženě po někom šli.
Derby proti Třinci pro vás ale koncem v extralize neskončila. V dresu starých gard se s bývalými oceláři stále potkáváte, že?
Jo, jo. Tento rok jsem se starými gardami začal a je to super. Jako do nějaké nižší ligy už bych nešel, protože tam jsou mladší kluci a to by bylo těžké, ale tady ty staré gardy, to se mi strašně líbí. Oni to skoro všichni hráli a je to super.
A daří se proti Třinci?
My máme problémy spíše s těmi slovenskými týmy, Liptovský Mikuláš a tak. Ale s Třincem vyhráváme, vyhráli jsme u nich i doma.
Takže teď v kategorii starých gard je už Třinec vaším oblíbeným soupeřem?
Jednoznačně. Jsou tam starší hráči, takže se mi daří (smích)
Poslední otázka na závěr, dokážete si tipnout výsledek historického stého derby, které se v pátek bude hrát v Třinci?
Já bych řekl, že to skončí 2:4.
Z pohledu…
Z pohledu výsledkového, tedy v zápise bude výsledek 2:4.
Tipnul byste si i střelce?
Krayzel, Moravec (smích) Já myslím, že se prosadí určitě zase Zbyněk Irgl, ten snad dal v každém zápase gól. A kdo se prosadí od nás, to nechám na našich klucích.
