Foto: Thomas Gazda
Přijel v roli lídra a rovněž kapitána soupeře. Pro Petera Muellera byl návrat na led Komety něčím speciálním. Po utkání jej mrzelo, že nestál na vítězné straně hodně bojovného a vyrovnaného střetnutí. Přestože vyhráli domácí, brněnská hala vyvolávala jméno kanonýra Vítkovic.
Začněme od konce, co jsi říkal na to, že po vyhraném zápase Komety celá hala vyvolávala tvé jméno?
To bylo něco. Opravdu něco. Těžko pro to hledat slova. Velice si toho vážím.
Je vidět, že se tě to v pozitivním slova smyslu dotklo…
Samozřejmě. Čtyři roky jsem byl v Brně doma. Město mě přijalo, tým, fanoušci, také. Všichni tady byli fantastičtí. Musím přiznat, že jsem datum tohohle zápasu měl zakroužkováno v kalendáři. Moc jsem se těšil. Ale nečekal jsem nějaké ovace nebo oslavy. Fanoušci Brna mě ale velmi vřele přijali.
Byl jsi překvapený z této reakce brněnského publika?
Člověk nikdy neví, jak ho fanoušci jeho bývalého klubu přijmou. Kometa má hodně vášnivé fanoušky. Nikdy nevíte, jak to lidé přes léto strávili a jak se k mému odchodu postavili. Ale byl jsem nadšený, protože po celý zápas byla skvělá atmosféra a ty ovace po zápase byly opravdu něco, co si budu pamatovat po zbytek života.
Nejen fandové Brna, ale také nejzkušenější obránce Michal Gulaši tě hned na úvod přivítal. Dvěma tvrdými hity.
Ano, je to tak (pousměje se). Tu zelenou helmu z nějakého důvodu nosí. Ale tohle mě nepřekvapilo. Čekali jsme těžký a tvrdý zápas po všech stránkách. Brno hrálo v posledních zápasech dobrý hokej, tak jako my, takže jsme věděli, že to bude boj. Nejen pro mě osobně, ale pro nás všechny na ledě na obou stranách.
Z Brna jedete s prázdnou, ale minimálně jednomu bodu jste byli blízko, nemyslíš?
Byli jsme blízko. Měli jsme řadu šancí během zápas, ale jejich brankář byl tentokrát opravdu skvělý. Byl to boj až do konce, ve kterém jsme nebyli horší, ale bohužel jsme nebyli úspěšní.
Hned v prvním střídání jsi byl dlouho na ledě, třikrát jsi vystřelil na branku. To docela ukazuje, žes do utkání vstoupil hodně natěšený…
Jo, jak jsem řekl, od doby, co jsem přišel do Vítkovic jsem měl datum zápasu v Brně poznačeno v kalendáři. Byl to speciální zápas. Vždy bude. Ale obecně, vždy chcete v Brně mít dobrý začátek, protože není legrace tady dotahovat. Takže s tím jsme tady taky přijeli, mít dobrý začátek, být od začátku silní.
Jak tedy hodnotíš zápas z pohledu Vítkovic?
Já myslím, že jsme hráli dobře. Byl to vyrovnaný boj. Ale výsledek hovoří za sebe – dva jedna.
Co podle tebe rozhodlo?
Jak už jsem řekl, byl to tvrdý a těžký zápas. Klíčem bylo asi to momentum. Kometa měla před tím několik dobrých zápasů a z toho si přenesla tu momentální výhodu, lépe ji využila, na rozdíl od nás. Nic ve hře Komety pro nás nebylo vyloženě překvapením, přesilovky silné, tvrdý boj. Připravovali jsme se na to. Ale rozhodovaly malé detaily, jeden lepší odraz v přesilovce a byl z toho gól.
Kromě všech těch ostatních věcí, do zápasu jsi ve vítkovickém dresu nastupoval ještě s kapitánským céčkem. Byl i tohle pro tebe speciální moment – být na ledě Komety v roli kapitána soupeřova týmu?
Celé to bylo speciální. Není to jen o písmenu na dresu. Ale na druhé straně, být cizinec, severoamerický hráč a cítit tu důvěru i tu zodpovědnost, kterou mi v Ostravě dávají. Není to snadné, ale je to čest. Vím, že přede mnou to měla řada velkých osobností, takže i to céčko je speciální. Já býval v minulosti asistent, ale ne kapitán. A přijet před zápasem a podat si ruku s Martinem Zaťovičem, jako rovný s rovným, kapitán s kapitánem, to je taky velká zkušenost. Užil jsem si to.
Byl jsi v nějakém kontaktu s hráči Komety před zápasem?
Samozřejmě tady mám známé, ale teď jsem v Ostravě, hraji za Vítkovice a jsem plně soustředěný jen na toto. A na to, aby Vítkovice byly úspěšné.
