Brankář Aleš Stezka byl ústřední postavou čtvrtečního rekordně dlouhého zápasu. Vítkovický fantom držel až do jedenapadesáté minuty čisté konto, než jej překonal obránce McCormack. Nikdo jiný nenašel na skvěle chytajícího brankáře recept, a tak si za jeho záda našla cestu jen jedna z jedenaosmdesáti střel.
Aleši, jak vnímáš to, co se dnes dělo na ledě?
(směje se) Já nevím, kde začít. Já jsem rád, že jsme to urvali. Byla to na jednu stranu strašně zajímavá zkušenost, zároveň už bylo vidět na obou týmech, že nikdo nechtěl udělat tu chybu a síly už ubývaly. Já jsem fakt šťastný za to, že jsme to urvali a že jsme opět ukázali to naše srdíčko a že jsme byli trpěliví a hráli jako jeden muž.
Hradec těch šancí měl docela dost. Co bylo podle tebe nejnebezpečnější?
Ježišmarja, já už si neuvědomím vůbec, hráli jsme asi pět hodin. Omlouvám se, ale to si už nevybavím, ale jsem rád, že mi tam kluci hodně pomohli a že jsme ty těžké situace zvládli.
Jaký byl ten konec, kdy ses určitě psychicky připravoval na tlak v oslabení a najednou přišel gól na druhé straně?
Snažil jsem se vnímat, když jeli na nás. Když byla hra mimo naše pásmo, tak jsem se snažil hlavu čistit, na chvilku ji vypnout, samozřejmě ne úplně, ale abych v tom pro mě nejdůležitějším momentu ten puk chytil.
Jak bude probíhat regenerace, protože už v sobotu vás čeká utkání doma?
Je to pro oba týmy stejné, takže budeme se snažit zregenerovat co nejlépe a co nejvíc a připravit si na ten další zápas.
Co hlad a žízeň v tak dlouhém utkání?
No ty kráso, to mi povídejte. Já jsem toho vypil a snědl…jako všichni, to je jasné. Padlo tam potom už i spoustu koly a energeťáků, to byla prostě potřeba. Teď to hlavně dobře zapít vodou, protože jsme toho hodně vypotili a připravit se.
Bylo těžké přijmout ten verdikt o neuznaném gólu Robertse Bukartse?
Člověk se zase musel rychle vrátit do toho zápasu a věřili jsme, že to urveme znovu. Za tím jsme si šli a dneska klobouček před všema, před fanoušky, před spoluhráči, před všemi lidmi, kteří tady dneska byli. Kluci, co tam dneska předvedli? Klobouk dolů.
Ten jediný gól, který jsi pustil, padl po teči. Jinak bys asi puk měl, asi trochu smůla, co?
Tak byl to samozřejmě smolný gól, ale to nás nepoložilo. Ukázali jsme prostě to srdíčko, i takové góly prostě padají a oklepali jsme se z toho. Prostě jsme jen chtěli dát ten vítězný gól a na to jsme se celou dobu soustředili.
Věděli jste, že je to nejdelší zápas historie? Řešili jste to nějak?
Prvotně vůbec, ale pak to hlásili. O přestávce, už nevím, po kterém prodloužení to bylo, jsme se bavili, že jsme překonali jeden historický rekord, a že si půjdeme za tím, abychom překonali i ten druhý historický rekord a otočili sérii.
Šlo o hodně, byla ale v kabině nálada na nějaké vtípky nebo černý humor?
To vůbec nevím. Já jsem se snažil odpočívat, co to šlo a myslím si, že každý. Snažili jsme se udržovat v dobré náladě, abychom na to byli pozitivně naladěni. Kluci jsou v tomhle super, takže jsme se navzájem podpořili. Nějaké srandičky tam třeba byly, v rámci možností, abychom se koncentrovali na ten zápas.
Může být teď psychická výhoda na vaší straně, nebo půjde o tak specifický zápas, že se vše smaže?
Je to 3:3, kdo vyhraje, tak postoupí a já věřím, že budeme ti šťastnější.
