Vítkovický vicemistr 1993 Jan Vavrečka slaví 60!

Datum publikování:24. 2. 2024

Šedesáté narozeniny slaví v sobotu 24. února někdejší vynikající vítkovický obránce, vicemistr 1993 a mistr ČR 1994 s Olomoucí Jan Vavrečka. Aktuálně je trenérem vítkovického dorostu. Přejeme hodně zdraví a vše nejlepší.

Další ze silné generace vítkovických hokejistů narozených v polovině 60. let 20. století slaví významné životní jubileum. Šedesáté narozeniny v sobotu 24. února slaví někdejší vynikající obránce a současný vítkovický mládežnický trenér Jan Vavrečka.

Narodil se 24. února 1964 do rodiny hokejového rozhodčího a pozdějšího krajského svazového funkcionáře Jana Vavrečky. Tím vlastně byla kariéra malého Jana už dopředu určena. S hokejem začal ve Vítkovicích v žákovském věku a měl štěstí, že právě jeho ročník patřil k prvním, které mohly využívat nově zřízenou hokejovou třídu na základní škole Rostislavova jen pár set metrů od tréninkové haly Ledňáček ve Vítkovicích. V mládežnických letech se dostal do československé reprezentace do 16, 17, 18 i 20 let. Premiéra v A-týmu Vítkovic proto na sebe nenechala dlouho čekat. Stalo se tak krátce po zisku mistrovského titulu v roce 1981. V ročníku 1982/1983 přispěl ke stříbrné medaili účastí ve 13 zápasech, rok na to už odehrál 30 utkání a vstřelil přitom 4 branky.

V roce 1984 Jan Vavrečka Vítkovice opustil. Musel. Povolávací rozkaz na dvouletou vojenskou službu se nevyhnul ani jemu. Dva roky strávil ve druholigových Michalovcích na Slovensku. Po vojně se ale vrátil do Vítkovic, se kterými zažil v ročníku 1987 nepříjemný sestup a hned na to o to sladší vítěznou sezonu 1987/1988 a návrat do nejvyšší soutěže.

Od roku 1988, kdy se Vítkovice etablovaly lize, patřil Jan Vavrečka už k jádru nově se tvořícího týmu, které převzalo vítkovický prapor po posledních ligových mistrech z roku 1981. Středobodem této generace zůstaly sezony 1991/1992 a 1992/1993. První zmíněná měla ambici stát se medailovou, druhá dokonce mistrovskou. Vítkovice v roce 1992 došly do semifinále play off a od finále je dělila jediná výhra v rozhodujícím 5. zápase s Plzní. V roce 1993 pak už Ostravané do finále postoupili a se Spartou hráli vyrovnanou partii do chvíle, kdy je přepadly náhlé střevní potíže. „No, pro hráče, kteří tím trpěli, to bylo určitě hodně těžké. Já musím říct, že já jsem byl v klidu. Pár z nás se tomu vyhnulo. My jsme – někteří – v té době hrávali ještě na slivovici a na rum, takže já jsem to dezinfikoval,“ vzpomínal se smíchem na rtech po letech Jan Vavrečka na důvod, proč jemu se nepříjemné problémy vyhnuly. Vítkovice tehdy měly mužstvo tvořeno takřka výhradně z hráčů z Ostravska a měly blízko tomu, aby do svých dějin zapsaly třetí mistrovský titul. Bohužel nestalo se, pohár brala Sparta, Vítkovice skončily druhé. Sám Vavrečka,kromě řady tvrdých soubojů, předvedl i po jednom z gólů ve finálové sérii nezapomenutelného „kajakáře“.

Jan Vavrečka už ve zmíněné sezoně 1992/1993 patřil ke starším lídrům mužstva. Přece jen třicítka pomalu klepala na dveře, a to byl věk, který i na začátku 90. let byl pro hokejisty pokročilý. Možná škoda, že došlo ve Vítkovicích k radikálnímu řezu hned po finálové sezoně. Právě někteří starší hráči – a Vavrečka byl mezi nimi – museli z Vítkovic odejít. Hned šest hráčů stříbrného kádru už pro sezonu 1993/1994 neoblékalo ostravský dres. Všichni našli útočiště v Olomouci. Dobře pro ně.

V zeleno-bílém dresu Olomouce zažil Jan Vavrečka největší triumf své hráčské kariéry. Společně s ním také vítkovičtí Aleš Flašar, Aleš Pavlík, Martin Smeták, Petr Tejkl a Pavel Cagaš se stali prvními mistry samostatné české extraligy. Jan Vavrečka si pověsil na krk zlatou medaili po sezoně, ve které nastoupil celkem do 54 utkání a zaznamenal z pozice beka 16 bodů za 4 góly a 12 asistencí. V Olomouci vydržel ještě následující sezonu.

Ročník 1995/1996 začal ve Zlíně, ale dohrával jej v brněnské Kometě. Následovala neméně úspěšná, ale především z pohledu zkušeností prospěšná zahraniční mise Jana Vavrečky. Šest sezon v německém Erfurtu rozdělily dvě sezony v italském Neumarktu. Už během nich začal sbírat první trenérské zkušenosti nejprve jako hrající trenér a později jako plnohodnotný kouč, to už v Česku, v roce 2006 konkrétně v Orlové.

Návrat do rodného města na sebe nenechal dlouho čekat. V sezoně 2007/2008 vedl celek Sareza Ostrava v druhé nejvyšší soutěži a dovedl jej do play off. V následujícím ročníku sice na lavičce Poruby (po návratu klubu Sareza Ostrava k původnímu názvu) začal, ale sezonu dotrénoval v polském Sosnovci. V roce 2009/2010 trénoval polské Tychy. Následovaly české druholigové štace v Porubě, Frýdku-Místku, Valašském Meziříčí a Karviné.

V roce 2016 přijal nabídku Vítkovic a šel trénovat mládež svého mateřského celku. Mladé vítkovické hráče trénuje a připravuje dodnes. Nejvíce času v kategorii dorostu, případně mladšího dorostu (dnešní 9. třída). Kromě toho je stále aktivním členem vítkovické staré gardy.

Jako hráč byl Jan Vavrečka spíše defenzivněji laděný, ale nezdráhal se podpořit útok. Jako trenér dokáže předávat bohaté zkušenosti novým hokejovým adeptům i dokáže držet krok i s moderními trendy.

Vítkovičtí fandové, pokud nechodí přímo na zápasy vítkovického dorostu, mohli Jana Vavrečku v nedávných letech vidět přímo na ledě ostravského paláce při významných klubových výročích – naposledy v únoru 2023 při oslavě 30. výročí stříbrné sezony, která měla na to být zlatá.