Ilustrační foto z roku 2018 – setkání k 25. výročí finále 1993
Reprízu finále 1993 si v rámci projektu Archiv Z na obrazovkách ČT Sport nenechali ujít ani jeho přímí účastníci. Vicemistři Federální hokejové ligy z Vítkovic sledovali sedmadvacet let staré boje pozorně a ve většině případů také dost emotivně.
Česká televize na svém sportovním kanálu ČT Sport vysílá od poloviny března každý den velké bitvy historie československého a českého hokejového play off. Po jednom zápase finále 1986 a jednom utkání finále 1992 přišla na řadu vzpomínka na poslední finále společné Federální hokejové ligy a scénárista Robert Záruba zařadil do programu ne jeden souboj, ale průřez celé bitvy o mistrovský titul 1993. Pět hodin tvrdých bojů o post šampiona mezi Spartou a Vítkvoicemi vrátilo všechny fanoušky o 27 let zpět.
Reprízu epických bojů si nenechali ujít nejen fanoušci, z nichž ti ze současné generace měli možnost tyto vypjaté bitvy vůbec poprvé, ale u obrazovek nechyběli ani tehdejší účastníci, hráči Vítkovic, vicemistři FHL 1993. „Jakmile jsem se dozvěděl, že se to bude vysílat, okamžitě jsem obeslal zprávou všechny kluky, aby o tom věděli taky,“ popisuje tehdejší obránce s číslem 9 Daniel Kysela.
Daniel Kysela (v červeném) v souboji ve čtvrtfinále 1993 v utkání s Kladnem
Emoce cloumaly někdejšími hráči i po téměř třech desetiletích. „Normálně jsem u toho byl nervózní, ve vypjatých momentech jsem nadával, bouchal do stolu,“ směje se tehdy nejzkušenější hráč vítkovické obrany Jan Vavrečka. Při jednom z úniků sparťanského soupeře předvedl výborný obranný zákrok, kterým vyloženou šanci efektně a hlavně efektivně zastavil. Tehdy si vysloužil bouřlivý potlesk vyprodaného Paláce kultury a sportu a uznání se ve vítkovické fanouškovské komunitě dočkal i nyní. „Jo, snažím se to učit i své současné svěřence,“ přiznává trenér dorostu Vítkovic. K jeho nezapomenutelným kouskům z roku 1993 patří také oslavný „kajakář“ po vstřelení gólu ve třetím utkání, hraném na ostravském ledě.
Jan Vavrečka v dresu Vítkovic v roce 1989
Neklidnou pětihodinovku měl u obrazovky i tehdejší hlavní hrdina ve vítkovickém dresu, obránce Miloš Holaň. „Koukám na to, škube mi rukama a mám znovu husí kůži,“ popisoval své pocity v rozhovoru pro server iSport.cz. „Dívali jsme se s manželkou i na tu Duklu,“ připomenul Holaň, že den před reprízou finále s Vítkovicemi byl na programu rozhodující zápas finále 1992, ve kterém v dresu Dukly Trenčín získal svůj první a jediný mistrovský titul.
„Abych řekl pravdu, radši se koukám na zápasy, které skončily vítězstvím. Se Spartou to tehdy byla krásná série, i když trpká a titulem neskončila. Možná to byla série až zbytečně nevraživá, ale tak to prostě bylo. Obrovská rivalita. Třeba i proto, že ze Sparty to bývalo do nároďáku blíž, zatímco my z Moravy jsme se museli protloukat daleko hustším houštím. I pro nás to byl červený prapor,“ připouští Miloš Holaň po sedmadvaceti letech.
Miloš Holaň (v popředí) při rozlučce po finále 1993, za ním Petr Fabián a další hráči vicemistrovského celku Vítkovic
Sérii ovlivnila řada mimohokejových a kontroverzních věcí. Tak například nečekaná střevní viróza, která po zápasech v Praze schvátila drtivou většinu vítkovického celku. Ostravané pak v domácích zápasech nastupovali značně oslabení, sám Holaň například před utkáními musel na kapačky. „Začalo to sice už v autobusu po cestě na druhý zápas v Praze, kdy se nám, otevřeně řečeno, Filip Konšťacký poblil. Všechny ostatní to ale chytlo pak při letu z Prahy do Ostravy. Mě osobně to chytlo až doma, v noci mě probudily křeče v břiše, průjem, zvracení. Ráno jsem přišel do kabiny a viděl jsem, že to tak má celý tým, včetně trenérů. Jen páru kluků se to vyhlo. Nevím, jestli to bylo tím, že byli silnější kousky, nebo že jako starší měli povoleno na večeři pít pivo, prostě jim se to vyhnulo. Co vím, tak Aleš Flašar nebo Honza Vavrečka,“ pátrá v paměti Daniel Kysela. Miloš Holaň přidal ještě dalšího, který neměl zažívací potíže: „Roman Ryšánek, který byl před zápasy zvyklý na trochu jiný rituál, takové problémy neměl. On dezinfikoval dobře.“
Kontroverzní byl i moment, kdy v průběhu druhé třetiny čtvrtého zápasu seběhl tehdejší šéf Vítkovic František Černík ke střídačce Sparty a na ní umístil mistrovský pohár a vypoklonkoval soupeře. „Já nechápal, co se dělo. Byli jsme zažraní do hry a najednou na střídačce někdo říkal – dívej, dívej, Franta jde s pohárem. Byla v tom podrážděnost z rozhodčích i z těch problémů, které jsme měli v Praze,“ přiznává po letech Miloš Holaň.
Vítkovice po čtyřzápasové bitvě skončily druhé. Rozhořčené publikum ve vyprodaném Paláci novopečené mistry ze Sparty vypískalo, naopak ostravské stříbrné borce oslavovalo jako šampiony. „Lidi korunovaci Sparty úplně vymazali. My jsme jezdili oslavná kolečka snad deset minut. Celkově na to rád vzpomínám. Výborná parta i trenéři, nádherné vzpomínky. I Franta Černík pak několikrát říkal, že v roce 1993 jsme měli k titulu nejblíže,“ dodal Miloš Holaň
„Ty emoce jsou v tom i po letech. Moc jsme chtěli, ale Sparta měla asi o trošku lepšího gólmana a taky jí nepotkaly ty zmíněné střevní potíže. Tak to prostě skončilo tak, jak skončilo, ale vzpomínky na to přetrvávají, bylo to skvělé,“ pokyvuje Jan Vavrečka.
„Prohráli jsme, no jo no. Dnes už s tím nic neuděláme. Ale hezké vzpomínky. Určitě nejsem naštvaný i stříbro byl velký úspěch, i když tehdy nás to hodně mrzelo,“ dělí se o své dojmy z reprízy po letech Daniel Kysela.
Sluší se dodat, že před dvěma lety, v létě 2018 se téměř celý tým vicemistrů 1993 sešel při 25. výročí a znovu se společně na VHS kazetách podívali na tehdejší zápasy a vzájemně zavzpomínali na boj o mistrovský titul.
