Banner Promo

Trenér brankářů Martin Falter: Dnešní hokej už není o jedničce a dvojce

Datum publikování:

Ve Vítkovicích začínal, zde odchytal své první zápasy ve velkém hokeji a nyní už z pozice trenéra má na starosti udržení vysoké úrovně vítkovické brankářské školy. Devětatřicetiletý Martin Falter má na starost nejen gólmany A-týmu, ale i mládeže ostravského klubu. Jak sám prozrazuje, jeho práce je hodně o individuálním přístupu.

 

Jste rozený Ostravák, odchovanec Vítkovic jako hráč a nyní zde působíte jako trenér brankářů u A-mužstva. Jak to vnímáte?

Samozřejmě mám radost a těší mě to. Nechci říct, že je to sen, ale pracujete doma. Pracujete v klubu, kde jste vyrostl. Spíte každý doma ve vlastní posteli, což je obrovský benefit, protože jsme se za ty hráčské kariéry nacestovali dost a dost. A samozřejmě mám radost, že můžu pracovat v ambiciózním klubu, který někam míří, někam směřuje a práce tady ve Vítkovicích mi dává smysl. Vždy se tady dobře pracovali s brankáři, už od mládeže, což trvá i nyní. Já jsem vždy ze své pozice chtěl mít přesah i na mládež. Takže se snažím věnovat i těm juniorům a dorostencům. A to poměrně intenzivně. Před sezonou více, v sezoně už podle toho, co dovolí program A-týmu. Ale i s těmi menšími chci pracovat a mít přehled o tom, jak jejich rozvoj, řekněme development, probíhá.

 

Takže vaše působnost nekončí za dveřmi A-týmu?

To rozhodně ne. Mám širší záběr a k ruce mám dva výborné kolegy právě u mládežnických týmů, ať už je to René Urbánek nebo Max Kučera. S Reném se známe dlouhé roky už od našich žákovských let. Max přišel k nám v loňské sezoně poté, co trénoval v Kopřivnici. Od těchto kluků dostávám reference na mladé kluky, děláme společné porady. A některé tréninky mládeže se snažím zvládat také, ať nemám informace jen zprostředkovaně, ale ať jsem přímo u toho.

 

Co se vlastně skrývá za pojmem trenér brankářů. Co je vaší náplní?

On je rozdíl, jak se připravují mládežnické kategorie a jak se připravují seniorští brankáři. U dospělých chlapů už to není až tolik o trénování. Člověk se s nimi baví jinak. Měl by být především jejich mentorem a snažit se je připravit na utkání. Měl by se snažit je připravit po taktické stránce na všechny herní situace, které se v dnešním hokeji objeví. Nesmí to být o nějakém egu trenéra brankářů, pracujete s dospělými chlapy, kteří už mají něco za sebou a já musím respektovat, že mají kolem třiceti let a nějakým způsobem se na tuhle úroveň už dostali. Není cesta cpát do nich všechny své ideje a myšlenky. Vždy je potřeba se přizpůsobit kus od kusu a pracovat tak, aby se ti brankáři sami cítili dobře a sezonou prošli v co největší pohodě. Naopak u těch mladších, u dorostenců a dalších musí být člověk trochu drsnější. Je to věk, kdy člověk developuje poměrně intenzivně a je tam tlak na různé dovednosti a rozvoj brankáře. Naopak zase úplně u dětí je to o tom, aby si hrály a bavilo je to, aby získaly kladný vztah k chytání. Absolutně žádné výtky, žádná negace. To je ale společný jmenovatel napříč všemi kategoriemi, výtky a negace nejsou ideální. Každý ví, kdy udělá chybu nebo něco špatně.

 

Kromě práce s vlastními brankáři, je součástí vaší práce také sledování a příprava na brankáře soupeře?

Ano, to je další součást mé pracovní náplně. Nedílná součást. Je to ten takzvaný pre-scout. Před každým utkáním máme poradu, která se zaměřuje jak na celé mužstvo, tak na brankáře soupeře, což je moje práce. Rozebrat je a připravit tým na toho, kdo bude stát proti němu. Není to úplně o tom, říkat hráčům „Střílejte na vyrážečku, nebo naopak na lapačku…“. To je pro hráče pak hodně svazující a mají na rozhodnutí v té dané chvíli jen zlomek sekundy. Spíše je to o přípravě na situace, ve kterých se daný gólman soupeře necítí až tolik komfortně. Ať už je to screen, nebo střely na dorážky a tak dále. Každý gólman má své silné a slabé stránky a na to se vždy snažíme zaměřit a konkrétně já upozornit a poskytnout hráčům co nejlepší servis i v tomto směru.

 

Trenérský štáb, i Vítkovic, je už dnes několikačlenný. Do jaké míry jste s brankáři autonomní? Kdo rozhoduje o nasazení brankářů do utkání a případné výměně během utkání, pokud to startujícímu gólmanovi ne úplně jde?

Každý realizační tým to má trochu jinak a záleží na domluvě. Já myslím, že by to ale mělo být tak, že je to hlavní trenér, kdo má tu největší zodpovědnost, takže by to měl být on, kdo ve finále rozhodne a má poslední slovo. Nerozhoduje se ale sám. Co tomu předchází? To je v každém klubu trochu jiné. U nás ve Vítkovicích máme určitý klíč, při kterém získává hlavní trenér informace a důležité poznatky, na jejichž základě se pak rozhoduje. Ale pokud se bavíme o té míře autonomie, tak je potřeba si uvědomit, že brankář je individuální pozice v kolektivním sportu.

 

Povídejte…

Já sám sebe vnímám pozici trenéra brankářů jako třeba trenéra tenisu. Máte dva, maximálně tři svěřence, každý vlastně v tu danou chvíli pracuje sám jako jedinec. Je to o té komunikaci. Mám k těm klukům také blíže. Je to vyloženě na individuální bázi. Proto bych to přirovnal k tenisu. I pokud jde o mentální přípravu. Jako klasický trenér takhle k mužstvu nelze přistupovat, protože máte pod sebou dvacet hráčů, to není reálné. My jsme na ledě tři až čtyři a pak přesně víme, o čem je řeč. Je to opravdu individuální sport v kolektivním. Ale brankář nestojí mimo mužstvo. V dnešním hokeji brankář bez mužstva nezmůže nic. A naopak.

 

Je těžké zvládat povahy brankářů? Přece jen, brankáři jsou dva, brána je jedna, chytat chce každý…

Brána je jen jedna. To je specifikum chytání. Chytat může jen jeden. Já dělám tuhle práci šestým rokem a vedl jsem i zkušenější gólmany, třeba Konráda v Olomouci, Sedláčka, loni Aleš Stezka. Ti kluci mají nějaké roky, samozřejmě chtějí chytat, ale já jsem toho názoru, že dnešní hokej není sport jedničky a dvojky. Vidíme to i v NHL. Kolik jedniček tam v minulé sezoně dotáhlo svůj tým přes celou základní část až do play off a do konce? Mění se to v sezoně. Třinec je toho u nás zdárným příkladem, kdy se to většinou na play off otočí. Doba, kdy Brodeur nebo Roy odchytali 75 z 82 utkání je pryč. Hokej je rok z roku fyzicky náročnější i pro brankáře, příprava je náročnější, je to v rychlejším tempu a je daleko více aspektů, které musíte hlídat. I z tohoto hlediska je pak častější, že když vám do play off vběhne gólman nezatížený základní částí, dokáže být úspěšný. Není tolik mentálně opotřebovaný. Ale! Zase je to tým od týmu, kus od kusu. Jsou gólmani, kteří celý ten zápřah vydrží. Je to o tom nedívat se zpět, dívat se dopředu.

 

V minulé sezoně něco podobného ukázal třeba Lukáš Klimeš ve Vítkovicích, je to tak?

Ano. Byl tady Aleš Stezka a chytal, ale Lukáš Klimeš v závěru sezony v těžkých zápasech dostal příležitost a dopomohl k tomu druhému místu po základní části. A koneckonců v play off nás vrátil do sezony. Aleš chytal po celou sezonu a byl špičkový gólman, ale Lukáš také ukázal, že může být mužstvu stejně prospěšný a má obrovský podíl na tom, jak daleko to Vítkovice dotáhly v základní části i play off.

 

Ve Vítkovicích historicky vždy byli vynikající brankáři. V minulé sezoně to potvrdil Aleš Stezka, který prakticky během dvou let dokázal z první ligy projít do NHL. Berete to i vy osobně jako určité ocenění své práce?

To je asi otázka na Aleše, ne na mě. Já jsem se mu snažil předat všechny informace, které mám a měl jsem. A myslím, že s tím loni naložil výborně. Ale zase to jsou spojené nádoby. Je trenér brankářů, je brankář, je mužstvo, jsou trenéři… Nelze, aby jedno fungovalo bez druhého. Ano, Aleš se dokázal dostat do NHL, ale velký podíl na tom má i ten kolektiv, který kolem něj byl. Na druhou stranu Aleš si od začátku šel tvrdě za svým. On vnímal veškeré věci, chtěl pracovat, naslouchal a i v průběhu sezony bylo vidět, jak roste výkonnostně i mentálně. I sezonu před tím měl výbornou. O to těžší pro něj možná bylo to potvrdit v další sezoně a vyšlo mu to na jedničku. Dopadlo to výborně a já mu už teď jen přeji, aby ten nastolený trend pokračoval a byl co možná nejúspěšnější. Je to splněný sen každého brankáře. Je to taková polopohádka, ale Aleš je zaujal už dříve, byl draftovaný, takže ty dveře měl otevřené a teď byl ve fázi, kdy věděl, kam chce a svou prací to dotáhl na tuhle úroveň.

 

 

Do nové sezony tak jdou Vítkovice s novou brankářskou dvojicí, kdy Lukáše Klimeše doplnil Matěj Machovský. Tak jaká tahle dvojice je, bude, nebo může být?

Budeme dělat všechno pro to, aby byla v sezoně co nejúspěšnější. Já jsem vždy optimista. Matěj od prvního dne na ledě ukazuje, že je obrovský profík. Má něco za sebou, to je neoddiskutovatelné. Když se podíváme na jeho statistiky a přehled, tak v extralize moc zkušenějších gólmanů moc není. Komunikace mezi námi je interní, ale můžu prozradit, že jsem spokojený s tím, jak pracuje. Jak vnímá věci. Jak naslouchá. Shrnu to – je to absolutní profík. O Lukášovi jsme se už bavili v předchozí otázce. Takže já nevidím důvod, proč by tato dvojice neměla být úspěšná.

 

V tomto týdnu vstupujete do sezony, čeká vás ostrý start v rámci Ligy mistrů. Už víte, kdo bude chytat?

Kdo začne – to jsme taky nakousli. Hlavní slovo bude mít hlavní trenér. Ale pokud se bavíme, že tento týden začínají zápasy, tak já si dovolím trochu nesouhlasit s tím, že pro nás už dávno začali. Ten gólman v dnešním sportu – jestli je příprava, nebo není příprava – už si nemůže dovolit do nějakého utkání jít jinak nastavený nebo jinak připravený. Je jedno jestli je první zápas v červenci, jestli je zápas v říjnu nebo v březnu. Je zápas, máte dres se svým jménem na zádech a klubovým logem vepředu a musíte se naplno soustředit na tisíc úplně stejných věcí. Jakékoli polevení v koncentraci nedopadá dobře. Takže my to nebereme tak, že zápasy začínají teď. Ne, my už jsme začali. Měli jsme dost kvalitní zápasy ve Švýcarsku, kde jsme museli jet naplno a pojedeme naplno i v Lize mistrů a pojedeme naplno i v extralize.

NADCHÁZEJÍCÍ ZÁPAS

A tým
2024 Příprava
Centre sportif - Vallée de Joux

POSLEDNÍ ZÁPAS

Tabulka A tým 2024/2025