Nejprve Patrik Bartošák svým dotekem kotouče v signalizovaném vyloučení vzal svému týmu dvojnásobnou přesilovku. Podruhé při vyjetí z branky jeho spoluhráči odrazem o bránícího soupeře uklidili puk do opuštěné klece. Vše nakonecdobře dopadlo, Vítkovice duel se silnou Spartou zvládly a v už tak vyrovnané tabulce si vylepšily pozici.
Patriku, prvně, co se stalo při výhodě Vítkovic kdy jste místo do dvojnásobné přesilovky dostal trest i Vy?
(úsměv) Já jsem si neuvědomil že jsem už za červenou, nebo snad modrou. Ani nevím, nechtěl jsem aby puk získala Sparta tak jsem puk posunul obránci a už to bylo. Bohužel si budu muset asi projít pravidla hokeje. (smích) Ne že by nám to způsobilo nějaké velké problémy, ale mohli jsme mít dvojnásobnou přesilovku a rozhodnout o zápase i dříve.
Takže jste to nevěděl?
Pozdě jsem si uvědomil, že jsem někde, kde se puku už nesmím dotknout. Takže to byla moje chyba. Spíše o to tam šlo.
Věděl jste hned po písknutí, že půjdete na trestnou lavici i vy?
Hned ani ne, ale když mi to kustod řekl na střídačc, tak mi to došlo. Prvně jsem si myslel, že nás chce vyloučit za to, že jsem se dotkl puku když už byl náš šestý hráč na ledě. Příliš mnoho hráčů na ledě. Až pak jsem se dozvěděl, že to bylo za ten můj dotyk, budu si muset projít pravidla ještě jednou.
Byla to asi jedná slabší chvilka v zápase, je to tak?
No, já si myslím, že těch slabších chvilek tam bylo více. Hlavně v první třetině mi puky hodně vypadávaly když letěly na lapačku, což by neměly. Kluci mi hodně pomohli s dorážkami, za což bych jim chtěl poděkovat. Budu se snažit tu hru slapačkou zlepšit.
Asi velký rozdíl oproti duelu s Třincem. Dva zápasy proti favoritovi, předtím jste neměl prakticky zákrok a proti Spartě lavina střel. Jak byste to porovnal?
Víte, on mi ten Třinec nedal ani šanci se do zápasu nějak dostat. Jsou hodně produktivní a neměli moc střel. Když už se do nějaké střely dostali, tak to byla tutovka a já jsem tým moc nepodržel. Mám raději když na mě jde v zápase více střel a když mě tam trošku pepřujou. Než zápasy s produktivním týmem, který umí dávat góly i z mála a do hodně šancí se netlačí.
Kolem čtyřiceti zákroků je už ale hodně slušné číslo…
Tolik? Vidíte, já ani pořádně nevím kolik. Já bych tipoval kolem pětadvacíti, tak jestli je to čtyřicet … tak super, určitě mi to pomůže do statistik. (úsměv)
Jaké to je když na Vás tým tolik spoléhá? Přeci jen to bylo 2:1, každá sebemenší chybička je důležitá…
My jsme hlavně tým, bojujeme jeden za druhého. Chvíli to stojí na mě, za chvíli na někom jiném. My jsme tam hlavně od toho, aby jsme se podrželi navzájem. Že to vyšlo proti Spartě zrovna na mě je to fajn, že jsem mohl spoluhráčům pomoct.
Mimo toho Vašeho doteku při signalizovaném vyloučení jste si dokonce dali i vlastní gól, který nakonec neplatil …
(skočí do řeči) … já klukům už říkal, někdy to bylo po druhé třetině, že neopouštím bránu. Už ne, pokaždé když jsem vyjel z brány, tak se tam něco stalo. Lepší bylo pak zůstat v brance. (úsměv)
Takže ani nevíte koho Honza Výtisk trefil?
Vůbec ne. Někoho trefil, pak jsem se při dojíždění na střídačku jen otáčel a koukal, jak puk jede do prázdné branky. Tak jsem si hned říkal, že je to gól, začal jsem se otáčet, jestli si někdo ze mě už nedělá srandu. Ale nakonec to rozhodčí neuznali a dopadlo to dobře. Byly to ale z mé strany nervozní situace, to je pravda.
