Listopadové události roku 1989, od kterých si letos připomínáme 30 let, se promítly i do dění v tehdejší celostátní hokejové lize. Život v TJ Vítkovice byl ovlivněn také.
Když pořádkové jednotky Veřejné Bezpečnosti a Státní Bezpečnosti v pátek 17. listopadu 1989 brutálně potlačovaly studentskou demonstraci na Národní třídě v Praze, hokejisté TJ Vítkovice zrovna balili výstroj. Čekala je cesta ze zápasu v Kladně (2:2). Když projížděli hlavním městem tehdejší Československé socialistické republiky, nikdo z nich si ani nepomyslel, co v následujících dnech a týdnech nastane.
„Při cestě zpátky z Kladna jsme o ničem nevěděli, to určitě ne. Jednak před třiceti lety rozhodně nefungovala média a rychlost šíření informací, jako dnes a jednak jsme samozřejmě spíše řešili náš výkon v zápase, nebo jsme se jen tak bavili, někdo spal,“ vzpomíná tehdejší obránce Vítkovic Jan Vavrečka.
Demonstrace na Národní třídě ovšem zažehla jiskru, která způsobila celospolečenské změny, ukončila čtyřicetiletou vládu Komunistické strany v Československu, začala se navracet svoboda, stát od socialistického zřízení nastupoval cestu k demokratickému a kapitalistickému hospodářství. Ostravští hokejisté nezůstali k listopadovým událostem lhostejní.
„Samozřejmě už je to třicet let, takže detaily si už těžko přesně vybavím. Každopádně vím, že jsme se o tom dost podrobně v kabině bavili. Probíralo se to, diskutovalo se. Společně s Milošem Nachtmanem, Lumírem Kotalou, Mirkem Javínem a možná dalšími jsme šli na tehdejší náměstí Lidových milicí v Ostravě, cinkali klíči, stejně jako ostatní,“ vybavuje si Vavrečka.
Sametová revoluce se promítla i do hokejového dění v celé republice. Sport na chvíli ustoupil do pozadí. Před utkáním Sparta Praha – Dukla Trenčín přednesli kapitáni obou celků prohlášení, ve kterém podpořili studenty a protikomunistickou opozici. Hráči Dukly Jihlava si v dohrávce s Teslou Pardubice nechali přišít na dresy trikolóry.
Vítkovické dresy tehdy tříbarevná stužka nezdobila. „Nejsem si jistý, ale podle mě jsme je neměli. Bavili jsme se o tom. Tehdy jsme hráli druhou sezonu v Paláci kultury a sportu, který patřil Vítkovickým železárnám, jejichž ředitelem byl ještě nedávno generál Peška. Dost dobře jsme nevěděli, co by se mohlo stát,“ připomíná Vavrečka s odkazem na to, že v ostravském regionu probíhaly změny s ohledem na průmyslový i konzervativní ráz přece jen pozvolněji, než v Praze.
Mnoho času na další reakce už stejně Vítkovičtí ani neměli. Pár dní po 17. listopadu došlo i k částečnému přerušení ligy. Přece jen změna politického režimu měla přednost, před hokejovou zábavou.
