V historii Vítkovic má své místo, i když jeho příběh mnoho fanoušků tolik nezná. Přitom by to klidně mohl být námět na zfilmování. Někdejší útočník Vítkovic, jeden z nejlepších střelců své éry Jaroslav Mec oslavil 10. března 75. narozeniny. Ve své době slyšel na volání „Jardo banán!“ A přání tisícovek fanoušků na zimním stadionu Josefa Kotase téměř vždy a velmi vyhověl a zavěsil kotouč do sítě soupeře. Mezi spoluhráči byl a dodnes je znám pod přezdívkou Mecák. Jaroslav Mec. Někdejší vynikající útočník a střelec k pohledání oslavil 10. března 75. narozeniny.
Jaroslav Mec je ostravský rodák. Krušné dětství prožíval na „starých“ Fifejdách. Tedy ne na dnešním panelovém sídlišti, ale v prostoru mezi Městskou nemocnicí a železniční tratí směřující na nádraží Střed. Tehdejší Fifejdy platily za jakýsi „bronx“ Ostravy. Jaroslav Mec byl dítětem ulice, tvrdý, nebojácný, balancující na hraně slušnosti a průšvihu (a dost často i za ní). Blízkost zimního stadionu Josefa Kotase lákala a hokej se mladému výrostkovi stal útočištěm pro vybití energie i seberealizaci. Pokud ho mohl někdo jako dítě na ulici dávat dohromady se sígry, na ledě vyrostl v pana hokejistu, kterému celá Ostrava ležela u nohou.
Vyrostl ve Vítkovicích, jejichž dres začal oblékat už na konci 60. let. Naplno se stal členem A-týmu na začátku 70. let. Byl neskutečně produktivní, pravidelně vyhrával klubovou tabulku střelců. Elitní formace Václav Střílka – Jaroslav Mec – Petr Janiurek dovedla Vítkovice v sezoně 1972/1973 k návratu do nejvyšší soutěže po dlouhých šesti letech. Mec k tomu přispěl měrou vrchovatou.
Měl skvělou a přesnou trefu. Také proto dokázal být střeleckým lídrem i v elitní nejvyšší soutěži. V sezoně 1973/74 nastřílel ve 41 zápasech 30 gólů, navíc přidal 15 asistencí a posbíral tak 45 kanadských bodů. To byl jeho nejlepší individuální výsledek. Však si tím také řekl o pozvánku do reprezentace, kde ovšem odehrál jen dvě utkání, avšak vstřelil 2 góly! I díky tomu byl miláčkem tribun. Jenže pak jeho forma začala klesat. Překonal třicítku a nastal zlom. Možná v tom roli sehrála i jeho leckdy trochu svérázná povaha. Když v polovině 70. let začal trenér Ladislav Štemprok stavět mužstvo pro mistrovský titul 1981, musel v kádru udělat místo. Po sezoně 1975/1976 ukázal bez nostalgie na Jaroslava Mece. Fanoušci, sám Mec a možná ani leckteří hráči nechápali, že zrovna on musí tým opustit, ale stalo se.
V té době nebyly přestupy hráčů v produktivním věku mezi jednotlivými kluby běžné, prakticky se to nedělo. Jaroslav Mec patřil v tomto směru k jedněm z průkopníkům. O jeho služby projevila zájem Sparta. Ostravák z Fifejd se stěhoval do Prahy. Hned v první sezoně s novým týmem dosáhl na ligový bronz. Dres s rudým S oblékal do jara roku 1980.
Pro sezonu 1980/1981 se Jaroslav Mec přesunul do Českých Budějovic. Kádr Motoru byl připraven bojovat o nejvyšší příčku. Mec byl toho nedílnou součástí. Paradoxně to byly právě Vítkovice, kdo byl největším soupeřem Jihočechů. Boj o mistra ligy se smrskl na souboj Vítkovic s Českými Budějovicemi. Vyhrály Vítkovice, zapsaly do historie svůj druhý mistrovský titul. Osud tomu chtěl, aby na straně smutných stříbrných poražených byl ten, který s většinou mistrovské party ostravského celku hrál, začínal, pomáhal budovat tento úspěšný tým, ale pak jej musel opustit. Jaroslav Mec pověsil na krk stříbrnou medaili. V Budějovicích vydržel ještě sezonu.
Svou bohatou kariéru zakončil v Benátkách nad Jizerou. Do Ostravy se nevrátil. Zakořenil v Praze, kde dlouhé roky podnikal a pozorný návštěvník jej mohl v oblíbeném obchodním domě Kotva v centru metropole potkat, měl zde svou prodejnu.
Vraťme se k titulku. Enfant terrible. V překladu hrozné dítě, postrach rodiny, které svou prostořekostí a svými činy uvádí členy rodiny do rozpaků. Kontroverzní člen. V dobrém i v tom zlém, to je Jaroslav Mec v historii Vítkovic. Dlouhé roky se jen tak přecházel krátkou, lehkou vzpomínkou, jenže neprávem. Hokejový osud někdy bývá neúprosný. Mec byl oblíbeným lídrem, pak odešel do nenáviděné Sparty a v Budějovicích hrál za svůj nový klub srdnatě, i když musel bojovat na dálku se svým mateřským klubem. Ostravský svéráz má místo ve dějinách ostravského hokeje, opodstatněné.
HC VÍTKOVICE RIDERA PŘEJE NĚKDEJŠÍMU ÚTOČNÍKOVI JAROSLAVU MECOVI VŠE NEJLEPŠÍ A MNOHO ZDRAVÍ K NEDÁVNÝM 75. NAROZENINÁM
Jaroslav Mec
10. března 1950 v Ostravě
Post: střední útočník
Odchovanec: Vítkovice
Ve Vítkovicích: 1968 – 1969, 1970 – 1976
V reprezentaci: 1973 (2 zápasy, 2 góly)
Největší úspěchy:
Návrat do I. ligy 1973
Vicemistr Československa 1981 (s Českými Budějovicemi)
Bronzový medailista ligy 1977 (se Spartou)
