Škarohlídi by mohli namítnout, že se dokola připomíná dnes již 44 let od chvíle, kdy byly Vítkovice naposledy mistry. Jde o úhel pohledu. Nepřipomínáme si, kolik času nás dělí od té chvíle. Vzpomínáme na jedinečnou sezonu, ve které vítkovický hokej podruhé ve své historii vystoupal na úplný vrchol.
Neděle 15. března 1981 zůstane navždy zapsána v historii Vítkovic. I kdyby od té doby klub vybojoval další bezpočet mistrovských titulů, zůstává toto datum jako jeden z velkých dnů v paměti ostravského hokeje jako symbol druhého zlata pro modro-bílé barvy. A je připomínám stejně jako 19. leden 1952, datum prvního titulu.
Unikátní sezona: Všechno nebo nic
Ligový ročník 1980/1981 se hrál unikátním způsobem. Na jedné straně se sice nehrálo play off, takže o mistru rozhodovala prostá tabulka po 44 kolech – kdo nasbíral nejvíce bodů, byl šampionem. Na druhé straně ale vedení soutěže aplikovalo experiment, když zrušilo remízy. Utkání tak muselo mít vítěze a dělba bodů se nekonala. Ať už mužstvo vyhrálo v základní hrací době, nebo až po prodloužení, případně nájezdech, získalo 2 body. Poražený, i když padl až na nájezdy, zůstal bez bodu.
Vítkovice na vzestupu
Vítkovičtí prokazovali po celou druhou polovinu 70. let stoupající tendenci výkonů. Klub, který se teprve v roce 1973 vrátil do nejvyšší soutěže a v roce 1975 se tak tak udržel, najednou v roce 1978 vybojoval 4. místo, rok na to – v sezoně 1978/79 vybojoval bronz a od zlata jej dělily pouhé čtyři body. Nová generace dorostla. Mužstvo vedené mistrem světa Františkem Černíkem s vynikajícími mladými Ladislavem Svozilem a Miroslavem Fryčerem, s takřka bezchybným brankářem Jaromírem „Česťou“ Šindelem a hráči střední až starší generace jako Miloš Holaň, Vladimír Stránský, Jaroslav Vlk, Jaroslav Lyčka, Milan Figala, Radek Kuřidým, Bohumil „Bob“ Kacíř… Co jméno, to pojem. Klíčové navíc bylo, že před ročníkem 1980/1981 přišel do mužstva z Jihlavy Miloš Říha.
Základy mužstva položil v 70. letech Ladislav Štemprok, do medailové podoby jej vypiloval Jaromír Fryčer, když však ale vstoupilo v platnost pravidlo o tom, že hlavní trenér musí být držitelem nejvyšší licence, přepustil Fryčer místo Karlu Metelkovi, jenž dotvořil tandem s dosavadním asistentem Janem Soukupem.
Scházejí se s Hitchcockem
S Vítkovicemi se ani tak na startu sezony 1980/1981 moc nepočítalo. Bylo to Kladno, Jihlava, také Sparta nebo i České Budějovice a Litvínov, komu se dávala nálepka adepta na mistrovský titul. Ostravané poprvé vystrčili růžky, když v první čtvrtině srazili mistrovské Kladno na jeho ledě 4:2.
Vítkovičtí těžili z ligové novinky, byli vynikající v prodloužení a v nájezdech. V konečném hodnocení vybojovali 7 zápasů v nastaveném čase, jen jedenkrát padli, jinak zapsali na konto navíc 14 bodů, což ve dvoubodovém systému byla neskutečná pomoc. Právě hra v prodloužení a nájezdech byla nejsilnější zbraní, kterou zužitkovali proti soupeřům v boji o titul.
Hru v prodloužení a nájezdech a také nezdolné odhodlání a dramata. „Scházejí se s Hitchcockem,“ povzdechl si po televizním zápase s Kladnem jeden z fanoušků Vítkovic. Ostravané rozhodně nenechali své fandy v klidu. Několik zápasů se zdálo už ztracených, aby je tým s rytířem Vítkem na prsou změnil v drama a sladké vítězství. Odkaz fanouška na slavného režiséra hollywoodských hororů byl na místě. Skutečně téměř každý zápas měl infarktovou zápletku.
Souboj s Českými Budějovicemi
Už během podzimu, tedy během první čtvrtiny soutěže, se rychle vykrystalizoval tandem České Budějovice – Vítkovice, který na dálku bojoval o průběžné první místo. Zdatně si vedl i Litvínov.
Vítkovice vedly po první čtvrtině o dva body. Budějovice byly druhé. Stejně jako před 30 lety – v roce 1951 – se souboj o mistrovský titul zúžil na bitvu mezi těmito dvěma kluby.
I ve druhé čtvrtině byly lepší Vítkovice, třetí část ovšem patřila Budějovicím. Motor nasbíral o 8 bodů více, než Ostravané. To byla nejslabší část sezony pro tým ze severu Moravy.
Jihočeši také těžili z faktu, že dosavadní tři vzájemné bitvy s Vítkovicemi vždy dokázali vyhrát. Budějovice byly před závěrem sezony na nejlepší cestě k ligovému úspěchu.
Poslední čtvrtina ale byla kořistí Vítkovic. Ostravané se poprali s vnitřními problémy, které měly v průběhu sezony. Ať už šlo o kázeňské přečiny jinak výborných klíčových, ale mladých a dravých útočníků Svozila s Fryčerem. Nebo pokud šlo o vnitřní konflikt, který vyvrcholil ve změnu kapitána, když céčko po Svozilovi převzal po Spengler Cupu Lyčka. Vítkovičtí se také takticky omluvili z nic neřešícího reprezentačního tréninkového srazu. Budějovičtí na něj jeli. Možná i v tom byl rozdíl sil. Když pak v závěru sezony přijel Motor do Ostravy, dostal nálož 7:3 a cesta za titulem se Ostravanům začala otevírat.
Zranění před koncem
Vítkovice zahájily frontální útok na vedoucí Motor a dařilo se. Výsledkově. Tři kola před koncem vyhrály v Bratislavě 8:2, jenže také kvůli nezaviněnému zranění přišli o klíčového centra Ladislava Svozila. Ten si při srážce s obráncem Bukovinským zlomil jak holenní a lýtkovou kost těsně nad kotníkem.
Bylo jasné, že do zbytku sezony musejí Ostravané bojovat bez něj. Čtyřiačtyřicáté kolo, programově poslední, hráli doma, Plzeň porazili 5:3. Budějovice zvítězily nad Jihlavou. Dvoubodový rozdíl ve prospěch Vítkovic trval. Zbývalo poslední, odložené kolo.
Drama až do konce
Karty byly před dohrávkou 26. kola 15. března 1981 rozdány jasně. Vítkovice vedou, hrají na ledě již zachráněného Gottwaldova, dnešního Zlína. Budějovice sice ztrácejí dva body, ale v případě výhry a neúspěchu Vítkovic by bodová rovnost přihrála titul jim, Motor čekal zápas na ledě Litvínova, který už neměl o co hrát.
Nervozita svazovala ruce těm, kteří měli k titulu blíže. Ve Zlíně se hrálo nervózní utkání, které navíc ve druhé třetině načal gólově pro domácí Rostislav Vlach. Zatímco Vítkovice prohrávaly po 40 minutách 0:1, Motor pohodlně vedl v Litvínově 2:0.
Hororový závěr ale měl teprve přijít. Vítkovičtí se dočkali ve třetí třetině. Zabojovali. Klíčové bylo vyrovnání Miloše Říhy na 1:1. Pouhých 13 sekund na to posílá hosty do vedení Miroslav Fryčer. Klid dává nechytatelnou bombou František Černík. Zlín ale dokázal snížit. 3:2 z pohledu Vítkovic a drama vrcholí. Zlín zkouší hru bez brankáře, chce doma vyhrát. Poslední buly v obranné třetině Vítkovic, Miloš Říha dokázal infarktový moment zvládnout, vybojoval kotouč a trefil prázdnou bránu soupeře – 4:2. Nebesa se otevřela. Vítkovice si došly pro klíčové body. Jsou mistry ligy!
Pohár chyběl
Nikdo v úspěch Vítkovic, kromě nich samotných a jejich fanoušků, kterých do Zlína dorazilo kolem tří tisíc, nevěřil. Představitelé hokejového svazu jeli s mistrovským pohárem do Litvínova, kde doufali, že předají trofej Budějovicím. Vítkovičtí se tak ve Zlíně radovali, ale bez poháru.
Ten dostali až s odstupem času na oficiální klubové oslavě v Hotelu Atom v Ostravě. Formálně. Jestli chyběl pohár, tak ale šampaňské v kabině mistrů nechybělo. František Černík se rozhodl navzdory týmové dohodě koupit sekt dopředu. „Buď to vyhrajeme a šampus vypijeme, nebo ho povezeme domů,“ vzpomínal po letech. Osud tím neurazil a nic nezakřikl. Plná bedna šampaňského v kabině byla vítaná a velice brzy prázdná.
