Hektické a chvílemi vyhrocené utkání v Olomouci Vítkovičtí zvládli. Rozdílovou trefou byl důraz a spolupráce Radoslava Tybora s Ondřejem Romanem před brankou soupeře. Autor vítězného gólu Roman po utkání přiznal, že klíčové bylo, že jeho tým zvládl těžkou první třetinu bez inkasování.
V Olomouci jste zvládli zvítězit za tři body, rozdílovou byla tvá trefa, domácí se po ní ale hodně rozčilovali, co se tam před bránou stalo?
Tak já ani nevím, proč se tak rozčilovali. Já jsem se s rozhodčími o tom nebavil. Možná si domácí mysleli, že měl sudí pískat dříve, jenže Konrád měl puk před betony. Rado Tybor ho vzal a jen ho posunul přede mne a já to dal do brány.
Byl to podle tebe rozhodující moment zápasu?
Já myslím, že ano. Odskočili jsme na rozdíl dvou branek. I v pátek jsme vedli pořád o jednu branku a to není moc příjemné. Teď se nám podařilo odskočit na dva. Je pravda, že Olomouc dokázala snížit, ale nám se podařilo dát čtvrtý gól a dotáhli jsme to do konce.
První třetina ale nebyla z vašeho pohledu vůbec příjemná – řada vyloučení, hodně rozjetá Olomouc…
My jsme počítali s tím, že na nás nastoupí. Ostatně jako vždy, když tady hrajeme. Do toho ty přesilovky, čtyři v první třetině tuším. Bylo to opravdu těžké, ale v tom se ukázala síla našeho mužstva. V oslabeních jsme měli hodně zblokovaných střel, Patrik Bartošák parádně chytal. To byl podle mě základní stavební kámen výhry.
Patrik Bartošák vás držel celý zápas, hodně se diskutoval moment, kdy po jeho přesunu vyskočila branka ze svého stání…
Já jsem to neviděl, byl jsem na ledě a dobrusloval jsem k bráně. Myslím ale, že se tam skutečně jen přesouval proti střele a bohužel brána vyskočila. Neviděl jsem to, takže nemůžu posoudit nebo komentovat tuhle situaci.
Už jsi zmínil, že na vás Olomouc nastoupila. Jak se tomu dá čelit?
Oni doma úvody zápasů umí, jsou hnáni dopředu výbornými fanoušky, které navíc máme v první třetině za zády. To se tam pak valí útok za útokem a lidé za námi to ještě umocňují. Olomoučtí hráči přitom nic nevymýšlejí, hrají to jednoduše a pak je strašně těžké se vůbec dostat z obranného pásma. My jsme to jakžtakž zvládli, pár faulů tam bylo, ale myslím, že to byl právě ten rozhodující faktor, že jsme ustáli první třetinu.
Páteční zkušenost se Zlínem byla čerstvá, nebáli jste se, že o vedení můžete opět v závěru přijít?
Já jsem na to rozhodně nemyslel a podle mě ani ostatní hráči to moc neřešili. Se Zlínem jsme dostali gól, ne hloupě, ale oni nás vůbec netlačili, to bylo o vyhraném buly a gólu. Tentokrát s Olomoucí bylo více o tom, že oni nás dokázali přitlačit.
Třetí třetina byla hodně hektická, dost vyloučených, hodně diskuzí, přerušení. Čím to?
Tak je to pořád svým způsobem derby. Fanoušci na obou stranách tomu taky pomohli, létaly tam pokřiky z jedné strany na druhou. Atmosféra byla vyhrocená. Fauly tam byly, to ovlivnilo zápas, ale nakonec jsme mohli být šťastní.
Co ta častá přerušení a průtahy, nerozhodilo vás to?
Naštěstí nebyla taková zima, jaká tady v Olomouci bývá třeba v únoru, to bychom tady asi zamrzli.
Čtyři body z prvních dvou zápasů – je to dobré skóre?
Když se podíváme na ty zápasy, tak jsme mohli mít více. Ale musíme být pokorní a tím pádem můžeme být zatím i svým způsobem spokojení.
V Olomouci jste zvládli zvítězit za tři body, rozdílovou byla tvá trefa, domácí se po ní ale hodně rozčilovali, co se tam před bránou stalo?
Tak já ani nevím, proč se tak rozčilovali. Já jsem se s rozhodčími o tom nebavil. Možná si domácí mysleli, že měl sudí pískat dříve, jenže Konrád měl puk před betony. Rado Tybor ho vzal a jen ho posunul přede mne a já to dal do brány.
Byl to podle tebe rozhodující moment zápasu?
Já myslím, že ano. Odskočili jsme na rozdíl dvou branek. I v pátek jsme vedli pořád o jednu branku a to není moc příjemné. Teď se nám podařilo odskočit na dva. Je pravda, že Olomouc dokázala snížit, ale nám se podařilo dát čtvrtý gól a dotáhli jsme to do konce.
První třetina ale nebyla z vašeho pohledu vůbec příjemná – řada vyloučení, hodně rozjetá Olomouc…
My jsme počítali s tím, že na nás nastoupí. Ostatně jako vždy, když tady hrajeme. Do toho ty přesilovky, čtyři v první třetině tuším. Bylo to opravdu těžké, ale v tom se ukázala síla našeho mužstva. V oslabeních jsme měli hodně zblokovaných střel, Patrik Bartošák parádně chytal. To byl podle mě základní stavební kámen výhry.
Patrik Bartošák vás držel celý zápas, hodně se diskutoval moment, kdy po jeho přesunu vyskočila branka ze svého stání…
Já jsem to neviděl, byl jsem na ledě a dobrusloval jsem k bráně. Myslím ale, že se tam skutečně jen přesouval proti střele a bohužel brána vyskočila. Neviděl jsem to, takže nemůžu posoudit nebo komentovat tuhle situaci.
Už jsi zmínil, že na vás Olomouc nastoupila. Jak se tomu dá čelit?
Oni doma úvody zápasů umí, jsou hnáni dopředu výbornými fanoušky, které navíc máme v první třetině za zády. To se tam pak valí útok za útokem a lidé za námi to ještě umocňují. Olomoučtí hráči přitom nic nevymýšlejí, hrají to jednoduše a pak je strašně těžké se vůbec dostat z obranného pásma. My jsme to jakžtakž zvládli, pár faulů tam bylo, ale myslím, že to byl právě ten rozhodující faktor, že jsme ustáli první třetinu.
Páteční zkušenost se Zlínem byla čerstvá, nebáli jste se, že o vedení můžete opět v závěru přijít?
Já jsem na to rozhodně nemyslel a podle mě ani ostatní hráči to moc neřešili. Se Zlínem jsme dostali gól, ne hloupě, ale oni nás vůbec netlačili, to bylo o vyhraném buly a gólu. Tentokrát s Olomoucí bylo více o tom, že oni nás dokázali přitlačit.
Třetí třetina byla hodně hektická, dost vyloučených, hodně diskuzí, přerušení. Čím to?
Tak je to pořád svým způsobem derby. Fanoušci na obou stranách tomu taky pomohli, létaly tam pokřiky z jedné strany na druhou. Atmosféra byla vyhrocená. Fauly tam byly, to ovlivnilo zápas, ale nakonec jsme mohli být šťastní.
Co ta častá přerušení a průtahy, nerozhodilo vás to?
Naštěstí nebyla taková zima, jaká tady v Olomouci bývá třeba v únoru, to bychom tady asi zamrzli.
Čtyři body z prvních dvou zápasů – je to dobré skóre?
Když se podíváme na ty zápasy, tak jsme mohli mít více. Ale musíme být pokorní a tím pádem můžeme být zatím i svým způsobem spokojení.
