Po zranění Patrika Bartošáka musel do brány Vítkovic v prodloužení zápasu v Brně Daniel Dolejš. I přes svůj pozdní nástup do utkání předvedl skvělé zákroky, ustál oslabení a vychytal tři samostatné nájezdy v rozhodující fázi.
Jak moc těžký zápas to byl pro tebe, když jsi do něj vstoupil až v prodloužení při zranění parťáka Bartošáka?No, pro mě to bylo dost těžké. Je to nepříjemné, jít v průběhu zápasu, navíc ještě takhle hodně na konci, v prodloužení. Moc gólů nepadlo, oba brankáři chytali výborně, a když jsem tam měl jít, tak to nebylo moc příjemné, ale naštěstí to dobře dopadlo.
Jak těžké je se připravit, abys byl od prvních okamžiků úspěšný?
Moc času nebylo. Zkusil jsem se akorát rozhýbat, protáhnout třísla, rozjezdit v brankovišti a šlo se na to. Nebyl čas moc nad něčím přemýšlet.
Tvůj nástup ještě umocnilo to oslabení, od začátku jsi byl v permanenci a pod palbou…
Jsem rád, že jsme to ustáli. Čekal jsem, že to bude divoké. Na druhou stranu jsme ale měli už jistý bod, takže už bychom moc neměli co ztratit, jen získat, takže ta nervozita nemusela být až tak velká.
Co bylo složitější? Nájezdy, nebo oslabení?
Těžké říct. Když se vyhrálo, tak můžu říct, že oslabení. Ale nájezdy jsou vždy loterie a hodně o tom, jak moc vám to sedne. Já jsem se ale v nájezdech cítil dobře.
Přitom nájezdy začaly přerušením. V době, kdy už jsi byl připravený a Tomáš Vincour už pomalu najížděl, najednou začali rozhodčí něco řešit, o co šlo?
Tam si hlavní rozhodčí myslel, že bych měl jít na druhou stranu do druhé brány. Přiznám, že jsem už měl připravené brankoviště, takže se mi moc na druhou stranu nechtělo, takže naštěstí si nechal vysvětlit, že změna není nutná. Rozhodčí se dohodli a nechali to tak, jak to je. Ale že by mě to rozhodilo, to ne.
Stranou radosti z vítězství jste v kabině určitě řešili to, co je s Patrikem. Věděli jste krátce po zápase něco bližšího?
Tak bavili jsme se o tom, že tam asi bude něco kolem hlavy nebo krku, ale podle všeho by to nemělo být nic až tak vážného.
