Obránce Jan Výtisk se vrátil do mateřského dresu Vítkovic po třinácti letech a hned na úvod se mohl radovat z vítězství. Po utkání přiznal, že měl trochu smíšené pocity, ale převládaly především radostné a povzbuzující.
Symbolické, minulou sezonu jsi sezonu uzavíral vítězstvím nad Spartou, tu novou jsi otevřel stejným způsobem – výhrou nad Spartou. Povedený úvod sezony, nemyslíš?Připravovali jsme se dlouho a poctivě. Těch neextraligových zápasů bylo hodně a my jsme se už těšili, až to vypukne. Zrovna to padlo na Spartu, takže o to víc byl ten první zápas nahecovaný. My jsme chtěli dokázat, že příprava byla taková, jakou jsme si představovali. My jsme strašně rádi za dva body. Bylo to vydřené a já jsem hrdý na celý mančaft, protože jsme makali od začátku až do konce.
Vybavil sis vzpomínky na to zlaté finále, když se proti tobě postavil stejný soupeř?
Ani ne. To už bylo. Byly to nádherné vzpomínky. Ale teď už je nová sezona, já jsem ve Vítkovicích a dívám se na to, co je tady a teď.
Ve druhé třetině jste byli v oslabeních hodně pod tlakem, takže jsi ostravským fanouškům mohl ukázat své umění
blokování a chytání střel...Bylo tam toho dost. Začali jsme dobře, ale potom tam těch oslabení bylo opravdu hodně. Ale zvládli jsme to. Škoda, že jsme paradoxně dostali gól zrovna v naší přesilovce, ale ubojovali jsme to na remízu a pak rozhodli v nájezdech.
Třetí třetina byla zase o vašich přesilovkách, které ovšem nevyšly. V čem byl podle tebe problém?
Tam bychom měli rozhodovat, tam bychom to měli lámat. Je pravda, že v zápasech Ligy mistrů jsme skoro žádnou přesilovku neměli, takže jsme to trénovali jenom na tréninku. Ale je pravda, že zápasy bychom měli rozhodovat právě v těchhle momentech.
Co ta vojenská helma na hlavě?
(celý rozhovor absolvuje s vojenskou helmou) Máme takovou tradici, že se určí za kabinu nejlepší hráč utkání. Dneska jsem to dostal já a vzhledem k tomu, že jsem šel na televizní rozhovor, tak jsem si ji musel dát, jinak bych zaplatil pokutu, takže ji mám (úsměv)
Po třinácti letech jsi oblékl dres mateřského celku. Jak ti bylo, necítil ses nervózní?
Šel jsem do toho s tím, abychom vyhráli, aby zápas dopadl tak, jak jsme si představovali. Myslím, že skoro se nám to splnilo. Já mám sice trochu smíšené, ale hodně radostné a povzbuzující pocity, protože jsme hráli opravdu jako tým a doufám, že nám to bude tak klapat i v dalších zápasech.
Jak je na tom vlastně Lukáš Kucsera, který musel z ledu na nosítkách po střetu s Ihnačákem?
Kučis se sice nevrátil, ale co víme, tak bude dobrý a v neděli nastoupí.
Co přesně se tam stalo, nevíš?
Nevím, neviděl jsem to. Ale tak rozhodčí to ocenil trestem do konce utkání, takže čisté to asi nebylo. Ale neviděl jsem to, takže mi nepřísluší soudit.
