Vítkovické hokejisty čekají o víkendu dva těžké zápasy. Na ledě Plzně a poté Hradce Králové se budou znovu snažit dostat se z výsledkové mizérie, vinou které už šest zápasů po sobě nezískali ani bod. Nejproduktivnější hráč týmu a lídr nejúdernějšího útoku Vítkovic Ondřej Roman se ohlédl za předešlými duely a naznačil, co trápí kabinu týmu, který tak úspěšně vstoupil do sezony, ale nyní se nemůže dostat z krize.
Sezonu jste začali výborně, z pěti zápasů jste čtyři vyhráli. To byl přece skvělý vstup do soutěže, nemyslíte?Byl to začátek, který jsme si ani sami nepředstavovali. Los nebyl lehký. Hráli jsme s třemi týmy z Moravy a Slezska – s mistrem ze Zlína, vicemistrem z Brna a v našlapaném Třinci. Všechny jsme je porazili, ve Varech jsme to taky zvládli. Jak říkám, ani jsme si to takhle nepředstavovali.
Jenže najednou přišel výsledkový sešup, co se stalo, přece jen prohrát šestkrát po sobě, to asi není náhoda?
Asi z naší strany po tom startu přišlo uspokojení. A pak nevím. Těžko se mi o tom mluví. Ty první dva zápasy – Liberec a Slavia – to bylo smolné, těsné, tam jsme body měli získat, protože jsme ještě hráli dobře. Ale potom už jsme se začali dostávat pod větší a větší deku, a to se s každou prohrou jen a jen prohlubuje.Myslíš, že právě v těch těsných zápasech proti Liberci a Slavii se to zlomilo. Pokaždé jste měli body takřka v rukou, ale v závěru vám protekly mezi prsty...
Já myslím, že to tak je. Psychicky to bylo hodně nepříjemné. Hra přitom nebyla špatná, ale neuhráli jsme nic. No, a pak přišel propadák v Olomouci. Takový zápas se může stát, i když by neměl. Psychicky nám to ale nepomohlo a od tohoto okamžiku nejen, že výsledky nejsou, ale ani hra není taková, jakou bychom chtěli produkovat.
Čím to podle tebe je? Je to nervozitou z každé další prohry?
Může to tím být. Každý to má nějakým způsobem v hlavě a pak z toho pramení situace, kdy se raději rozhodneme pro jiné řešení herní situace, než bychom to udělali, kdyby se dařilo. A z toho pak můžou pramenit zbytečné chyby. Taky si myslím, že výhře nejdeme naproti. Máme v hlavě, že to něco zkazíme, a tak si raději nic nedovolíme, a to je špatně. Takhle vůbec nemůžeme uvažovat. Musíme myslet pozitivně, věřit, že se nám něco povede, že se nám něco odrazí a že to půjde. Teď ale ty myšlenky nejsou pozitivní, a to musíme změnit. A samozřejmě musíme změnit hru v obranném pásmu, protože není možné, abychom každý zápas dostávali čtyři a více gólů.
Lidé vám hodně předhazovali devítigólovou prohru v Olomouci, co je ale pro hráče horší? Zápas jako na Slavii, kdy do poslední minuty máte body a najednou je ztratíte a nemáte nic, nebo zápas jako v Olomouci, kde víte, že vám nic nejde a v podstatě od poloviny utkání je rozhodnuto?
Já osobně si myslím, že horší je ta Slavia. Prohrát o gól bolí více. Z těch šesti zápasů, které jsme prohráli, kromě Olomouce a Mladé Boleslavi jsme všechny prohráli o gól, nebo o dva, když dali gól do prázdné brány. Právě v tom se pozná velikost mužstva. Teď se nám to nedaří, prohráváme o gól, o dva a musíme najít tu cestu zpět, abychom o gól o dva vyhrávali.
