Obránce Tomáš Voráček má za sebou premiérové starty v A-mužstvu české reprezentace. S národním týmem absolvoval téměř kompletní přípravu před mistrovstvím světa, bohužel v konečné nominaci na šampionát chybí. Třiadvacetiletý bek ale nesmutní, působení v reprezentaci bere jako velkou zkušenost a novou motivaci.
Oproti většině svých spoluhráčů z Vítkovic sis prodloužil sezonu o více než měsíc, ale být součástí národního týmu je jistě příjemná povinnost, ne?
Přiznám se, že ze začátku jsem počítal jen s kempem v Kravařích. Potom jsme ale byli všichni tři z Vítkovic, tedy kromě mě ještě Ondra Roman a Vláďa Svačina, nominováni na zápasy Euro Hockey Challenge s Lotyšskem, pak i se Slovenskem, no a mě osobně se to protáhlo i na turnaj v Brně, což mě opravdu hodně potěšilo a jsem tomu hodně rád.
Ale poslední přípravný zápas před mistrovstvím světa byl pro tebe i posledním v reprezentaci, pro tentokrát. V konečné nominaci na světový šampionát ses neobjevil...
Když už jsem vydržel v týmu tak dlouho, tak je jasné, že už člověk tak v koutku duše doufá a věří, že by to mohlo vyjít a že bych se na mistrovství přece jen podíval. Bohužel to nevyšlo. Ale já rozhodně nejsem zklamaný, naopak tohle vyřazení mě motivuje ještě více do další práce, do další sezony. Chci znovu podávat takové výkony, abych si opět řekl o místo v reprezentaci.
Bylo pro tebe hodně těžké přijmout fakt, že na mistrovství nepojedeš? Přece jen na turnaji v Brně sis zahrál dokonce i v první obranné dvojici...
To se nedá říct, těžké... Reprezentace je výběr toho nejlepšího, konkurence je veliká. Bral jsem obě varianty a počítal s nimi. Když se pak ukázalo, že na mistrovství nepojedu, vůbec jsem to nebral jako zklamání, přijal jsem to, a jak už jsem řekl, je to pro mě nová motivace do budoucna.
Celý ten měsíc v reprezentaci je jistě velkou zkušeností, že?
Zkušenost to byla obrovská, to v každém případě. Je to jiný hokej, taktika je také odlišnější. Člověk hraje po boku nejlepších a proti nejlepším hokejistům, minimálně z Evropy.
Ve kterém z těch zápasů, které jsi odehrál, ses cítil nejlépe?
Nejpovedenější zápas byl podle mě ten proti Finsku v Brně. Dařilo se nám celému týmu, vyhráli jsme, byla skvělá atmosféra. Všechno bylo výborné.
A tím nejtěžším byl který?
Znovu v Brně, ale tentokrát proti Švédům. Ti se sice nesnažili tolik lítat, ale hráli s výborně organizovanou obranou a bylo těžké se proti nim prosadit. Hráli dobře na protiútoky a pro nás to nebylo nic příjemného. Švédové byli hodně šikovní.
Jak vlastně vypadá působení hráče na takovém přípravném kempu reprezentace? Přece jen měsíc je dlouhá doba. Jak se udržují reprezentanti v kondici, ale zase si hlídají, aby se zbytečně po sezoně před mistrovstvím nevysilovali?
U každého hráče je to různé. Všichni sice za sebou mají sezonu, ale každý ji skončil v rozdílném čase. Třeba hráči KHL měli volno už v podstatě tři týdny volno před reprezentačním srazem. Takže tihle kluci přijeli po dovolené a v podstatě se do toho museli znovu dostat. Mě osobně to nevadilo, já měl volno pět dnů, takže jsem vlastně jen pokračoval, ale co říkali ostatní, prý to nebylo nic jednoduchého, protože dost hráčů se cítilo, jako by znovu začínali celou přípravu.
Jak jsi zapadl do reprezentačního A-mužstva? Sice to pro tebe byla premiéra, ale společně s tebou byli v kempu i Ondřej Roman s Vladimírem Svačinou a kromě nich jsou v týmu i další bývalí vítkovičtí hráči Zbyněk Irgl, Petr Vrána a Petr Hubáček...
Atmosféra v týmu byla výborná, byla a je. Nejsou znát nějaké velké rozdíly mezi nováčky a těmi staršími. My jsme se samozřejmě drželi kolem sebe, co se známe z Vítkovic, ale bylo tam více nových kluků a určitě jsme nevytvářeli skupinky, každý se baví s každým.
Tomáš Voráček v zápase s Ruskem. Foto: Michal Eger/hc-kometa.cz
Potkaly tě nějaké zvláštní povinnosti, které by vyplývaly z tvé role nováčka v týmu?
Tak, ono to i v reprezentaci je podobně, jako v klubech. Takže nic neobvyklého. Navíc, nás nových tam bylo více a našli se kluci, kteří byli mladší, než jsem já, takže jsme se podělili o ty tradiční povinnosti (úsměv).
S reprezentací jsi byl měsíc, jaké šance vidíš pro tým na mistrovství ty osobně?
Sebevědomí mančaftu je podle mě dobré. Sice zápasy se Slovenskem nás trošku srazily, ale na turnaji v Brně tým ukázal, že vnitřní sílu určitě má. Bude to samozřejmě hodně záležet na hráčích z NHL, kterých do týmu taky přibude hodně. Já ale nedovedu odhadnout, jak vysoko může česká reprezentace dojít. Přece jen ten systém je takový, že se vše odvíjí od čtvrtfinále, takže na něm bude záviset. Faktem je, že jsme hráli proti Slovákům, Švédům, Finům a Rusům, z té špičky. Podle toho co vím, tak třeba Slovensko by mělo posílit už jen snad o dva hráče. Finsko prý také mají posílit jen tři hráči. Naopak do českého týmu přijde nyní deset hráčů z NHL, takže je těžko říct, jak moc se změní síla našeho mužstva a jak to nakonec na mistrovství dopadne. Já doufám, že budeme hodně úspěšní a že se bude dařit.
