Brankář Roman Málek se po více než měsíci vrátil do extraligového zápasu. V duelu na ledě Chomutova byl opět velikou oporou svého týmu a nakonec si připsal pětatřicet úspěšných zákroků, z nichž některé opět uváděly diváky v úžas a severočeské hráče takřka až k nepříčetnosti.
Pokud nebereme v úvahu zápas proti Ufě a nájezdy v Brně, tak ses do branky Vítkovic v extralize postavil po více než měsíci. Jak moc pro tebe byl z tohoto pohledu těžký nakonec vítězný zápas v Chomutově?
Já jsem se cítil dobře už v pondělí na tréninku. Když mi pak Martin Prusek řekl, že půjdu do brány, tak jsem to nijak zvlášť neřešil. I v zápase to bylo dobré, protože jsem si od začátku sáhl na puk. Nechytalo se mi špatně.
Sám už jsi několikrát zmiňoval, že je pro tebe lepší, když tě soupeř dostává pod tlak, než když na tebe jde během zápasu jen pár střel. V Chomutově jsi se rozhodně nenudil...
Pro každého gólmana je lepší, když na něj jdou střely a Chomutov mě docela zaměstnával. Já to mám určitě radši, než tam jen tak stát.
Pro zápas byl rozhodující váš nástup, kdy jste během patnácti minut vstřelili tři branky. Chytalo se ti pak i z tohoto pohledu lépe?
Je to příjemnější, když člověk ví, že se vede a že i náskok je docela velký. Už vlastně když jsme po minutě dali gól, tak se tlak přesunul právě na chomutovské hráče a byli to oni, kdo museli dotahovat. Nám se pak hrálo líp. Jen škoda, že za stavu čtyři nula jsme si to trochu zkomplikovali, ale tři body jsou a je jedno, jak to dopadlo.
Ve třetí třetině jste byli asi pod největším tlakem, jednak vinou vyloučení a jednak také díky tomu, že se Chomutov dostal na dostřel dvou branek...
Ten druhý gól je neskutečně nakopnul. Já ani nevím, jak mi to tam prošlo, byla to obyčejná střela, která tam ale propadla a mužstvo se dostalo na koně. Naštěstí jsme i tohle zvládli.
Oproti prvnímu zápasu v Chomutově se vám teď do Ostravy vracelo mnohem lépe, ne?
Minule jsme tam vedli dva nula do padesáté minuty. Dá se říci, že v některých fázích to byl podobný zápas. I tehdy jsme to měli jakoby v rukou, ale pak soupeř srovnal devět vteřin před koncem na dva dva. Tentokrát to bylo jiné i v tom, že jsme dali o další dva góly více do půlky zápasu. Domů jsme se vraceli v mnohem lepší náladě, to je jasné.
Nyní vás čekají tři domácí zápasy v řadě, cílem v nich jistě bude potvrdit body z Chomutova a co nejvíce si nasbírat, že?
Samozřejmě. Doma by se mělo vyhrávat. Nás čekají soupeři okolo nás a možná právě díky tomu to budeme mít těžší. Od nás se očekává, že bychom měli vyhrát a i my sami víme, že to musíme zvládnout. Když se nám to povede, tak bychom si mohli hodně polepšit.
Společně s Filipem Šindelářem nyní tvoříte nejvyrovnanější, ale také i nejúspěšnější brankářskou dvojici extraligy. Už víte, kdo z vás dostane přednost v pátek?
To ještě ne, ještě brzo. My jsme se ve středu byli v podstatě jen tak sklouznout, protože jsme se vrátili někdy kolem tří domů. Člověk toho moc nenaspal, takže ten trénink byl spíš jen o tom dostat ze sebe únavu, potrénovat, vypotit se. Až ve čtvrtek nás čeká zase klasický trénink a až po něm se asi bude rozhodovat.
