Pouhých čtrnáct sekund dělilo vítkovické hokejisty od zisku bodů v zápase s vedoucí Kometou. Podle obránce Romana Poláka rozhodla ve prospěch Brna větší víra jeho hráčů v systém a v zisk vítězství.
Proti aktuálnímu lídrovi tabulky jste začali nadějně, dokonce jste sahali po bodech, jenže čtrnáct sekund před koncem se Kometa dočkala vítězné trefy…
Nic horšího asi ani nemůže být. Celou dobu se trápíme, a když už máme konečně něco dobře rozehraného, že se můžeme odrazit ode dna, jít zase nahoru, tak si to takhle v závěru pokazíme. Já nevím, co mám na to říct. Asi k tomu nemám ani slov.
Třetí třetina byla z vaší strany přece jen trochu pasivní, chtěli jste udržet remízu a získat alespoň bod?
Asi to tak bylo. Však to také hned po zápase řekl Marek Malík v šatně. Bohužel Kometa hrála to, co měla, věřila svému
systému. My naopak odehráli dobře jen půl zápasu. Třetí třetinu jsme odehráli alibisticky a odhazovali puky od sebe. Takhle se nedá hrát hokej, když se chce vyhrávat. Soupeř nás porazil, protože tomu více věřil.
Marek Malík si po utkání vzal slovo v kabině, co říkal?
Něco řekl, ale to padlo v šatně a co padne v šatně, to by tam také mělo zůstat, takže bych to nerad komentoval nebo pouštěl ven.
Kometa doma v této sezoně ještě ve třetí třetině neinkasovala, to se projevilo i ve vašem zápase. Je Brno v poslední třetině opravdu tak silné?
Byla znát síla mužstva, které hrálo až do poslední sekundy, věřilo ve vítězství za tři body a šlo za tím. Dokud nezahouká siréna, není konec. A ta by to mělo být. Takhle hraje vítězný mančaft.
Dost dlouho jste ve třetí třetině hráli jen na dvě obranné dvojice – ty a Michal Barinka a Marek Malík s Karolem Slobodou – jak moc obtížné to pro vás bylo?
Jak obtížné by to asi mohlo být?
Určitě hodně těžké…
Přesně tak, bylo to hodně těžké. Ale taková byla situace a my to měli uhrát i na ty čtyři beky. Nevím, čím to je, že máme vyloženou šanci, kdy můžeme hráče posunout do přečíslení dvou proti jednomu, ale pak trefíme gólmana, nebo přestřelíme branku.
Dá se najít na tomto zápasu najít i pozitivum, vždyť držet remízu s vedoucím týmem až do samotného závěru asi něco vypoví o kvalitě mužstva…
Body byly blízko, ale na blízko se nehraje. Vždy, když bylo něco „jen blízko“, jako by to nebylo. Já si myslím, že začátek zápasu byl super, určili jsme si nějaký systém, jenže jsme mu asi nevěřili až do konce, přestali jsme jej hrát a prohráli jsme.
