Ve druhém přípravném utkání porazily Vítkovice Košice 3:1, dvěma brankami se na tom podílel útočník Roman Szturc, který tak povedeným výkonem i vítězstvím dostal menší předčasný dárek ke čtvrtečnímu svátku.
Košice sehrály v úterý zápas v Třinci, podle všeho v poklidném tempu. O den později ale v zápase s Vítkovicemi už to bylo i dost o emocích, čím to?
Emoce tam byly. Těžko říct proč. Začalo se to srážet, trošku se to vyhrotilo. Rozhodčí rozdali na obě strany jeden trest do konce, nějaké dvě plus dvě. Potom se to ale uklidnilo. Já nevím, čím to bylo. My jsme hráli první zápas doma, chtěli jsme vyhrát. Možná tomu pomohlo i menší kluziště malé haly, blízký kontakt s diváky, bouřlivá atmosféra. Díky tomu se to možná více nabízelo.
Košicím jsi vstřelil dvě branky, ta první byla přece jen trochu kuriózní. Měl jsi opravdu v plánu brankáře přelobovat?
Dostal jsem puk mezi beky před branku, kde jsem byl v podstatě sám. Jirka Burger mě tam skvěle našel. Já chtěl hned střílet, ale trochu mi to uteklo. Přece jen, hrál jsem první zápas a chvíli trvá, než si to všechno sedne. Takže mi to ujelo, obránce mi tam dal hůl, ale naštěstí puk padáčkem zapadl za brankáře, který si ho tam ještě trošku srazil.
Zmínil jsi, že při gólu tě skvěle našel Jiří Burger. Vaše útočná formace vůbec celý zápas působila hodně dobře sehraně…
Mě osobně to ani nepřišlo. My s Jirkou jsme hráli první zápas a vůbec poprvé jsme takhle hráli spolu v jedné formaci s Ondrou Šedivým. Takhle jsme spolu ani netrénovali, že budeme hrát v jedné lajně jsme se dozvěděli až těsně před zápasem. Takže ani nevím, jestli to mohlo vypadat sehraně. Zatím jsme pořád v začátku přípravy. Na trénincích hodně dřeme, děláme objemy, je tam hodně bruslení. Je to o tom, abychom v zápase hlavně bruslili, než abychom vytvářeli nějaké pohledné kombinace a zaměřovali se na taktiku.
Říkáš, že ti nepřipadá, že byste byli ve formaci sehraní, nicméně hned při svém prvním střídání jste soupeře okamžitě uzavřeli v jeho pásmu a Košičané měli co dělat, aby se osvobodili…
Trenéři nás nabádali, abychom hráli hodně s pukem. Abychom bruslili a snažili se všechno tlačit do branky. Takže nevím, jestli jsme je tam zatočili, ani mi to nepřijde. Spíš to vyplynulo ze hry.
Váš tým celkově dost často držel Košice v jejich pásmu, vypadalo to, že Roman Málek mohl občas v brance i odpočívat. Bylo to tak i z pohledu hráče?
Já myslím, že máme dost natrénováno, máme sílu, sedí nám to. Tím to podle mě je.
Malým varováním ale může být nízká efektivita zakončení, nemyslíš?
Je fakt, že v první třetině to bylo na střely možná nějakých devatenáct ku osmi z naší strany a gól jsme nedali ani jeden. Zakončení ještě není ideální, ale jsme v začátku přípravy, puky nám uskakují. Stejně jako mě u mého prvního gólu, kdy mi to tam nakonec se štěstím spadlo a byl to gól. Je to o tom, abychom se vyhráli, do září si to snad všechno sedne.
Ať tak, či tak, vyhráli jste, porazili jste slovenského vicemistra a to vás jistě potěšilo, že?
Vítězství vždy potěší. Nikdo nechce prohrávat (úsměv).
