Třiadvacetiletý útočník Ondřej Roman se po dvou a půl sezoně vrátil do Vítkovic a nyní nabírá s týmem síly na novou sezonu, mimo jiné i na soustředění v Řecku. I když v minulosti dvakrát Vítkovice opustil během rozehrané sezony, nyní dopředu avizuje, že tentokrát rychlý přesun za moře nehrozí.
Po více než dvou sezonách jsi opustil Ameriku, jak jsi přijal návrat do Evropy a konkrétně do téměř mateřských Vítkovic?
Jednoznačně s dobrými pocity. Tým je tady dobrý a výhodou pro mě samozřejmě je, že velkou většinu kluků znám a dříve jsem s nimi už hrál. Rád se vracím do domácího města a do klubu, kde jsem začal hrát extraligu.
Je tvá mise v zámoří úplně ukončená, nebo ještě počítáš s dalším přesunem do Ameriky?
Já bych samozřejmě nerad říkal, že už je to úplně ukončené, ale nevidím to tak, že bych tam v nejbližší době zase zamířil. Když se podívám na předešlé dva roky a tak to hodnotím tak půl na půl. První sezona byla docela dobrá, ale ta druhá byla z mého pohledu docela velké zklamání. Nedostal jsem příliš prostoru, ani na farmě a dá se říct, že teda mám smíšené pocity, ale zase o to větší mám chuť si pořádně zahrát hokej a odvést pro Vítkovice tu nejlepší práci.
Z čeho pramenil fakt, že jsi nedostával tolik prostoru? Nepovedená příprava? Neshody s trenérem nebo hráči?
Tohle za tím rozhodně nebylo. Nikdy jsem neměl problémy s trenéry. Bohužel ale tam je to tak, že už před sezonou mají hráče zaškatulkované a tým v podstatě postavený, narýsovaný. Od prvního kola jsem hrál ve čtvrté pětce a tam toho prostoru člověk moc nedostane. Navíc já si myslím, že nejsem vhodný typ hokejisty pro nahazování puků. Dostal jsem se do špatné situace a neslo se to se mnou celý rok.
Nicméně během sezony jsi se přesunul z organizace Dallas Stars do klubu Florida Panthers a dohrával jsi v týmu ze San Antonia. Ani tam nepřišlo zlepšení?
Musím říct, že tam byli kluci super, hned mě přijali a myslím, že tam byl i lepší tým, než byl v Texasu. Jenže to byl pro mě také problém. Přišel jsem do týmu, který hrál dobře a kde už byla sestava opět v podstatě udělaná. Starší hráči měli před tím výsledky a dostávali tím pádem větší prostor. Já chtěl uspět, jenže jsem se dostal do podobné situace jako v Texasu. Ale tak byla to nová zkušenost a nelituji toho, že ten trejd proběhl.
Uplynulá sezona tak pro tebe byla zklamáním, kdy ses rozhodl, že se vrátíš zpět domů?
Možná v půli sezony, když jsem viděl, že to není ono. S agentem Vladimírem Vůjtkem mladším jsme si pak volali, řešili jsme co se děje a co dál a já myslím, že Vítkovice jsou pro mě ta nejlepší cesta.
Jiné možnosti v Evropě se ti nenaskytly, Finsko, Švédsko, Rusko…?
Já o tom nevím, to je otázka pro mého agenta. Mě vystačila informace, že je možnost vrátit se do Vítkovic a to pro mě bylo klíčové a prioritní. Myslím, že i kdyby přišla nabídka odjinud, že bych stejně šel do Vítkovic.
Mezi fanoušky se šíří taková nedůvěra k tobě, vzhledem k tomu, že v posledních dvou sezonách, kdy jsi hrál za Vítkovice, jsi vždy během sezony odešel za moře. Existuje taková alternativa i pro tuto sezonu?
Nemyslím. Určitě chci zůstat po celou sezonu ve Vítkovicích. Přece jen jsem v klubu podepsal dvouletou smlouvu. Ty předchozí roky, kdy jsem odcházel, byly trochu jiné. Měl jsem kolem sebe několik lidí, kteří mě k odchodu přemlouvali a já jsem byl tehdy mladší a nechal jsem se zvyklat. Myslím, že kdyby tehdy byli v mé pozici a měli takovou šanci i jiní kluci, že by ve většině případů taky odešli. Chápu, že někteří fanoušci to mohou brát tak, že jsem dvakrát utekl, ale já se budu snažit jim to vynahradit výkony na ledě. Teď už jsem v jiné situaci, jsem starší a myslím, že i zkušenější.
Do přípravy Vítkovic jsi se zapojil několik dnů po jejím oficiálním zahájením, jak se zatím cítíš?
Já myslím, že je vše v pohodě. V San Antoniu jsem sice nehrál play off, ale na ledě jsem trénoval a opravdového volna jsem měl asi jen týden. Trenérům jsem řekl, že bych se do přípravy rád zapojil co nejdříve, aby mi kluci v trénincích neutekli. Svým způsobem mi v tom pomůže i soustředění tady v Řecku.
Soustředění na Kosu je jistě ozvláštněním přípravy. Pod rozžhaveným sluncem se sice asi nedá tak tvrdě trénovat, jako v podmínkách střední Evropy, ale i tak si tady právě v kombinaci s klimatem dost „užijete“, že?
To ano, rozhodně to není o ležení na pláži. Je fajn, že tady máme takové bohaté vyžití, je tady hodně hřišť, dá se tady hrát cokoli, můžeme si jít zaběhat podél pobřeží, jít si zaplavat. V tomhle směru je to super, máme sice dva tréninky denně, ale kromě toho ještě každý něco dělá navíc, ať už hraje nebo plave, takže jsme skoro pořád v pohybu a tím pádem i aktivně odpočíváme po trénincích. Je to dobře vyvážené a rozhodně to není tak, že bychom tady jen relaxovali a pak po návratu do Ostravy začali odznovu.
