Roman Málek byl jednoznačně největší postavou Vítkovic na 85. ročníku turnaje o Spenglerův pohár. Také proto jej direktoriát určil první hvězdou vítkovického týmu. Prohra jej samozřejmě mrzela, ale i tak byl na jeho tváři znát úsměv.
Zápas s Davosem pro vás Spengler Cup ukončil, ale příliš smutní asi být ani nemůžete, ne?
No dneska mě to mrzí, protože jsme vedli dva jedna a měli jsme to dobře rozehrané, ale tak škoda. Nicméně je pravda, že ten turnaj byl skvělý a i to semifinále je pro nás úspěchem.
Kde se podle tebe ten zápas lámal?
Asi ve chvíli, kdy vyrovnali na dva dva. Dostali se na koně a pak byli schopni přidat ten rozdílový gól. Ale já si myslím, že si to zasloužili.
Na nedostatek práce sis stěžovat opravdu nemohl. Dost často tě zaměstnával třeba i Pavel Brendl…
Byl to pro mě zápas stejně obtížný, jako ty ostatní. Mě se chytalo dobře. V zápase o něco šlo, šlo o postup do finále. Škoda, že jsme to nedotáhli do prodloužení, šance jsme na to měli.
Ve třetí třetině tě trefil puk rovnou do čela. Byls otřesený?
To byl právě Brendl. Já byl trochu otřesený, ale hlavně jsem si říkal, že je dobře, že to nestřelil golfákem, protože to bych asi tady zůstal přes Silvestra v nemocnici. Má totiž neskutečnou ránu.
Také se řešilo video, co se tam dělo?
Byl tam vystřelený puk a náš hráč mi ho tečoval do protipohybu. Ale vykryl jsem to betonem. Já věděl, že to gól nebyl. Bylo to v klidu.
Byl jsi vyhlášen nejlepším hráčem Vítkovic celého turnaje. Je to pro tebe velké ocenění?
Určitě. Já jsem se vždycky díval na Spengler Cup a říkal jsem si, že bych si tam rád zahrál. Nečekal jsem, že se mi to povede. A najednou jsem tady. Ve svých letech si toho obrovsky vážím. Byl to nezapomenutelný turnaj. Atmosféra byla fantastická a i to samotné město Davos je jedno z nejkrásnějších v Evropě.
Domů tedy odjedeš jen s příjemnými vzpomínkami?
Já nemám jedinou špatnou. Mně se to líbilo. V podstatě jsem si to užíval od začátku, od cesty z Ostravy.
Na semifinálovém zápase s Davosem nebyl podle všeho jediný vítkovický fanoušek z Ostravy a přitom vám po skončení zápasu aplaudovala celá vyprodaná hala ve stoje a vyvolávala jméno klubu. Jak ti v tu chvíli bylo?
To je přesně o té atmosféře turnaje. Nikdo se tady nehádal, nikdo nikomu nenadával. I když jsme hráli dvakrát proti Davosu, tak na nás diváci nepískali nebo něco takového. Na tom konci to bylo úžasné. Asi chtěli vidět rybičku, kterou jsme pro naše fanoušky udělali v zápase s Klotenem. Tak jsme jim ji skočili. V každém případě se před davoskými fanoušky zaslouží smeknout, protože to bylo něco neuvěřitelného.
