Mužem číslo jedna semifinálové série s Pardubicemi je jednoznačně brankář Roman Málek. Svými fantastickými výkony dotáhl vítkovický soubor až do finále a Vítkovice překvapivě hladce porazily Pardubice 4:1 na utkání. I v dnešním utkání měl muž s černou maskou hodně práce a v samostatných nájezdech za svá záda nepustil ani jeden kotouč!
Když to vezmu od konce, u toho samostatného nájezdu Koukala už to vypadalo, že to skončí v bráně. Kde se vzal, tu se vzal beton Romana Málka. Hodně těžný zákrok?
Já už si myslel, že mě tam má. Já tam jenom dal nohu, měl jsem štěstí, že to nestačil zvednout a trefil mě jen do betonu. Když jsem pak koukal na ten puk jak klouže vedle, tak jsem si strašně oddechl. Asi to byl ten předposlední, že? Zaplaťpánbůh za to.
A co říkáš na ten úplně poslední nájezd Jirky Burgera?
Hrozná radost! Já to ani moc neviděl ze střídačky. Koukal jsem, že jede Jirka. Myslel jsem, že to bude dávat do bekhendu, ale pak mi říkali kluci že to dal zpátky mezi nohy. Já pak jen viděl, že je to gól a Jirka se raduje. Lidi se taky radovali. Rychle jsem přeskočil mantinel a ani jsem neuměl otevřít ty dvířka v rukavicích. (úsměv) Shodil jsem to tedy a ujížděl za ním. Měl jsem z toho ukrutnou radost.
Je to i jistá úleva z vaší strany? Jste ve finále...
Sice jsme měli před sebou tři mečboly, ale to je hrozně ošidný. Dneska jsme to museli urvat, protože vyhrát třikrát za sebou v Pardubicích... To nevím tedy, hodně těžký úkol. Doma pak hrát sedmý zápas, to by bylo vabank. Já si myslím, že hrát doma sedmý zápas je spíše nevýhoda. Chtěli jsme to dnes vyhrát za každou cenu i když jsme si to sami zkomplikovali v poslední třetině. Tam to vypadalo bledě. Ale zmákli jsme to, to je nejdůležitější.
Až do čtyřicátéosmé minuty jste na hřišti kralovali a měli dvoubrankový náskok. Co jste udělali špatně?
To bylo v oslabení. Já to před sebe jen vyrazil a někdo z pardubických to bohužel dorazil do branky. Já se po tom snažil ještě sáhnout, ale nestihl jsem to. Druhý gól byla vlastně tečovaná střela od našeho hráče. O to sladší radost pak byla po tom vítězném nájezdu.
Věřil sis na rozhodující samostatné nájezdy?
Tak věřil. Já jsem to hlavně chtěl dneska ukončit. Věřil jsem tomu, že kluci jsou schopní tam dát góla. Já chci vždycky raději chytat jako druhý, dnes se to nakonec vystřídalo. Soustředil jsem se na každý nájezd a doufal, že kluci tam nějaký gól dají.
Viktor Ujčík říkal, že se nájezdy dobře jezdí když ví, že to všechno pochytáš...
Jo? (smích) Já to mám tedy obráceně. Znovu opakuju, jsme teď strašně moc šťastní.
Nepřekvapilo tě, že Pardubice vyměnily na trestná střílení gólmany?
Trošku jo. Adam chytal fantasticky, proto mě to docela zarazilo.
Adam Svoboda říkal, že sám chtěl vystřídat. Že jej asi více znají vítkovičtí střelci. Co si o tom myslíš?
O tom nic nemůžu říct, to je věcí Pardubic. Jak jsem řekl, překvapilo mě to, ale oni asi věděli co dělají.
Nálepka "kata Pardubic" ti i nadále zůstává. Nebo myslíš, že je to jen náhoda?
Já nevím, těžko říct. Tam to bylo třikrát za sebou, je to asi šest let zpátky. Vím, že se o tom teď docela hodně psalo, i když si to tedy moc nečtu. Ale jsem rád, že se to povedlo i teď. Je to vlastně počtvrté. Myslím, že to bude náhoda. Jedná se o úplně jiné mančafty.
Když se zeptám na finále, to asi náhoda není... Znamená to pro vás určitě strašně moc.
Můžu říct, že jsem měl slzy v očích, když tam Jirka dal ten rozhodující gól. Musel jsem tam hned za ním přijet, byl to poslední gól celé série. Máme finále a jistou placku. Já to beru pořád jako velkou pohádku. V červenci před sezonou jsem ještě pořádně nevěděl kde budu chytat. Dostal jsem šanci tady z Vítkovic a jsem za to strašně moc rád, že jsme ve finále. Nikdo nám nevěřil. Možná o to více jsme se semkli a to, že jsme ve finále, je něco neskutečného.
Dá se nějak to letošní tažení play-off srovnat s rokem 2004, kdy jsi prakticky dotáhl Slavii do finále a k mistrovskému titulu?
Ne ne, o tom jsem nepřemýšlel. Takhle sezona je opravdu náročná. Bylo vynikající, že jsme chytili začátek sezony a od toho se to všechno odvíjelo. Byli jsme celou dobu v pohodě a nebyli jsme nikdy pod nějakým obrovským tlakem. Neprohráli jsme ani jednou tři zápasy v řadě, což je si myslím hrozně důležité. Já ale toto srovnávat nebudu, to asi musejí jiní.
Koho do finále - Třinec nebo Slavii?
To je strašně těžká otázka. Já si nevybírám. Nechám to ať to nějak dopadne, podobně jako s Libercem. Liberec nebo Pardubice, to je náročné si vybírat. Myslím si, že obě družstva jsou velice kvalitní a uvidíme kdo na nás vyjde. Na toho soupeře se pak kvalitně připravíme.
Byla by Slavie pro tebe více prestižnější?
Nebyla. Akorát možná v tom, že bychom hráli v Praze. Byla by u nich asi vyprodaná hala takže by to bylo určitě hezké. Ale jak říkám, necháme to tak, jak si to oni odehrají.
Kde bys hledal zlomový moment celé série?
Tak to bude určitě ten první vyhraný zápas v Pardubicích a otočený čtvrtý zápas. Vyrovnali jsme a pak gól na tři dva v prodloužení. Tohle nám hodně pomohlo psychicky.
Máte teď asi týden pauzu než začne finálová série. Už víš, co budete dělat?
Já jsem se ani nedíval jak jsou termíny finále, takže nevím. První zápas v pondělí, jo? No tak to je super. Připravíme se na to pořádně. Teď asi budeme mít nějaké volníčko. Užijeme si to finále, to určitě.
