Vítkovický gólman Roman Málek si připsal čtyřiatřicet úspěšných zásahů a dovedl svůj tým k triumfu v "ocelářském" derby. Ostravský celek je tak nyní na první místě a velkou měrou se na tomto umístění zasloužil právě muž mezi třemi tyčemi, který vede statistiku průměru branek na zápas a je druhý v procentuální úspěšnosti zákroků.
Romane,
dnes před zraky devíti tisíc diváků jste porazili Třinec a vyhoupli
jste se na první místo. Asi teď zažíváte příjemné pocity...
Už ten začátek byl perfektní. Plný stadion, to jsem tady ještě nezažil i když jsem sem jezdil. Takže perfektní atmosféra. Zápas se musel divákům líbit.
Úvod zápasu vám vyšel asi tak, jak jste chtěli. Je to tak?
Začali jsme velice dobře a dali jsme prvního góla. Pak jsme bohužel inkasovali v oslabení a pak už to bylo jen o tom kdo dá ten druhý gól a dostane se do vedení dva jedna.
Ta první branka od Václava Varadi ti šla mezi betony, viděl jsi ji dobře?
Bylo to takové hrozně rychlé. Trefil mi to přesně mezi nohy. Puk jsem cítil, když jsem doklekával. Lízl mi stehno nebo koleno a byl z toho bohužel gól.
Z hlediště to trochu vypadalo jako by sis v první třetině nebyl až tak jistý...
Já bych ani neřekl. Oni to nahazovali všechno ze stran a to jsou velice nepříjemné puky. Tam to člověk může těžko chytit, když mu to jde třeba do hokejky. Já měl několikrát i štěstí, že se to odrazilo ode mne a ne do brány. Byly tam asi dva případy, že mi to trefilo hranu hokejky. Tam se může člověk hodně těžko vytočit.
V první části sis připsal asi dvanáct zákroků, to je poměrně dost. Třinečtí tě asi docela rozchytali...
Určitě a je pravda, že já mám tady tohleto raději. Pak jsem se dostal do tempa a bylo to dobré. Celkově to ale byl hodně vyrovnaný zápas, kde rozhodovalo kdo dá ten gól na dva jedna.
Dnes jste Třinec porazili tři dva a přeskočili je na prvním místě. V Třinci byla situace naprosto stejná ovšem tenkrát se do čela tabulky vyhoupli hosté. Vzpomínáš si na to?
Vidíš, to už si ani nepamatuju, jestli nás tenkrát předběhli. Prodloužili jsme domácí neporazitelnost a za to jsme moc rádi. Přišly spousty lidí, takže jsme jim chtěli udělat radost. A to se taky povedlo.
Ve druhé třetině jeli sami na branku Pavel Trnka a Vladimír Svačina. Kdyby své šance proměnili, hned jste mohli být ve větší pohodě. Jak jsi to viděl ty?
Bylo by rozhodně lepší, kdyby to tam spadlo a bylo by to tři jedna a pak čtyři jedna. Pro mě i pro nás všechny by to rázem bylo o hodně jednodušší. Pavel Trnka to měl hodně těžké, tam mu ten kotouč šel na paty a než to zpracoval, tak byl u brány. A ten druhý nájezd jsem ani pořádně neviděl přes hráče. Zrovna byl nějaký chumel ve středním pásmu, takže jsem toho příliš neviděl.
Když Třinec snížil na dva tři a Růžička deset sekund před koncem dával kotouč skoro do brány, to ti asi nebylo nejlépe po těle...
On tam ležel přede mnou bek nebo útočník, už nevím, a ten kryl spodek brány. Já se docela dobře natlačil k tyči a on to dal vedle do boční sítě. Spíše ale předtím ten odraz, kdy se to úplně neskutečně odrazilo od mantinelu do boční sítě. Tam to možná mohlo trochu smrdět gólem. Konec jsme ale zvládli, což je perfektní. Dostat branku v takovém čase, to by bylo hodně smutné. Ale je to jen sport. Pár takovýchto ztracených zápasů jsem už zažil, takže jsem si říkal: hlavně ať to není dneska. Atmosféra byla skvělá a takovým hloupým gólem bychom ten zápas a celý den pokazili.
V poslední třetině jste se možná trochu zatáhli s vědomím, že dvoubrankový náskok už udržíte?
No, nevím. Oni dali dá se říct trochu šťastný gól z té přesilovky. Vyrazil jsem to tam, ale nevěděl kde je puk. Z brankoviště to tam pak došťouchli, škoda. Myslím si, že kdybychom tuhle střelu nějak odrazili jinam, byli bysme už v klidu a těch tři jedna bysme udrželi.
Druhá polovina utkání byla docela hektická a Třinec hrál velice
důrazně, takovým kanadským stylem do brankoviště. I při těch oslabeních
jste se několikrát nemohli dostat z pásma...
Každé oslabení je nepříjemné, kór proti Třinci. Mají velikou sílu v útoku a chodí neustále do brány. Někdy tam není skoro nic vidět, což je hodně nepříjemné.
A co říci k atmosféře? To byste si asi přáli častěji mít plný stadion za zády...
Bylo tu super. Jak už jsem říkal, nikdy jsem tady nic podobného nezažil. Maximálně tak těch šest tisíc, ale devět tisíc, to jsem neviděl. Já se tedy do hlediště moc nekoukal, až pak před koncem. Ale když jsem viděl ty lidi jak stojí i na schodech, tak docela zajímavý pohled.
Máte za sebou polovinu základní části a vyhříváte se na první příčce. To je asi hodně nad plán toho, co jste očekávali před sezonou...
Tak to určitě, ale pořád máme ještě pětadvacet zápasů do konce. Je to samořejmě krásné, ale musíme pracovat i dále a potvrdit naše výsledky.
