Teč dnešní rozhodující Kubošovy střely obstaral Ivan Rachůnek v dresu Zlína. Roman Šimíček, který bude ve statiskách zapsán jako střelec vítězné branky, se na celou situaci pouze zblízka díval. Jak sám se smíchem prohlásil: "Když to tečuju, jde to do gólmana. Když na to nesáhnu, je z toho branka."
Vstup do dnešního utkání se vám opravdu nepovedl. Čím to?
"Hosté nás dnes zaskočili, my jsme naopak začali velmi laxně. Zlín nám dal dvě branky v momentech, kdy jsme nezodpovědně bránili. Dá se říci, že měli dvě šance a dali z nich dva góly. Po první třetině jsme to ale stáhli na tři útoky, pořádně jsme se naštvali a řekli jsme si, že to musíme začít hrát úplně jinak. Když hrajeme doma, musí být náš výkon úplně jiný než to, co jsme předváděli v první části. Takhle by to nešlo. Zaplaťpánbu, že nám to vyšlo."
Ty jsi byl z vítkovických hráčů nejblíže rozhodující brance a tobě byla nakonec branka i připsána. Můžeš tu situaci popsat ze svého pohledu?
"Ujča vybojoval puk v rohu a já jsem s ním chtěl vyjet před branku. Dal jsem to ale na modrou Pecovi (Petr Kuboš) a ten střílel. Já jsem se snažil clonit a dorážet. Tentokrát jsem ale výjimečně puk vůbec netrefil a byl z toho gól. Kolikrát to za zápas trefím a jde to do brankáře nebo vedle. Teď na to nešáhnu a spadne to tam. (smích) Ale hlásil jsem to, že jsem ho nedal. Můj gól to určitě nebyl."
V závěru jsi ale zároveň byl u nepříjemné události na druhé straně. Dvacet vteřin před koncem jsi poslal puk za mantinel a ...
"Hrůza! Vyhrál jsem buly a chtěl jsem to vyhodit o mantinel. Když jsem to ale vyhazoval, dostal jsem sekyru do ruky a už to šlo nahoru. Když jsem uviděl, že to jde za plexi, byla to hrůza. Pak už jsem jenom doufal, že to dobře dopadne."
A tohle vyhození nebylo první. Už dvě minuty před koncem zápasu opustil puk hřiště, tam z toho ale po delší debatě s rozhodčími dvě minuty nebyly.
"No, to ne. Tam to hosté tečovali... (smích) A rozhodčí to posoudili správně."
Do zápasu jsi nastoupil s dost výraznou modřinou pod okem. Kde jsi k tomu přišel?
"To mám z posledního utkání ve Varech. Dostal jsem tam pukem."
Vstup do dnešního utkání se vám opravdu nepovedl. Čím to?
"Hosté nás dnes zaskočili, my jsme naopak začali velmi laxně. Zlín nám dal dvě branky v momentech, kdy jsme nezodpovědně bránili. Dá se říci, že měli dvě šance a dali z nich dva góly. Po první třetině jsme to ale stáhli na tři útoky, pořádně jsme se naštvali a řekli jsme si, že to musíme začít hrát úplně jinak. Když hrajeme doma, musí být náš výkon úplně jiný než to, co jsme předváděli v první části. Takhle by to nešlo. Zaplaťpánbu, že nám to vyšlo."
Ty jsi byl z vítkovických hráčů nejblíže rozhodující brance a tobě byla nakonec branka i připsána. Můžeš tu situaci popsat ze svého pohledu?
"Ujča vybojoval puk v rohu a já jsem s ním chtěl vyjet před branku. Dal jsem to ale na modrou Pecovi (Petr Kuboš) a ten střílel. Já jsem se snažil clonit a dorážet. Tentokrát jsem ale výjimečně puk vůbec netrefil a byl z toho gól. Kolikrát to za zápas trefím a jde to do brankáře nebo vedle. Teď na to nešáhnu a spadne to tam. (smích) Ale hlásil jsem to, že jsem ho nedal. Můj gól to určitě nebyl."
V závěru jsi ale zároveň byl u nepříjemné události na druhé straně. Dvacet vteřin před koncem jsi poslal puk za mantinel a ...
"Hrůza! Vyhrál jsem buly a chtěl jsem to vyhodit o mantinel. Když jsem to ale vyhazoval, dostal jsem sekyru do ruky a už to šlo nahoru. Když jsem uviděl, že to jde za plexi, byla to hrůza. Pak už jsem jenom doufal, že to dobře dopadne."
A tohle vyhození nebylo první. Už dvě minuty před koncem zápasu opustil puk hřiště, tam z toho ale po delší debatě s rozhodčími dvě minuty nebyly.
"No, to ne. Tam to hosté tečovali... (smích) A rozhodčí to posoudili správně."
Do zápasu jsi nastoupil s dost výraznou modřinou pod okem. Kde jsi k tomu přišel?
"To mám z posledního utkání ve Varech. Dostal jsem tam pukem."
