Byl vyhlášen hvězdou utkání, vstřelil po spolupráci s Ujčíkem dvě krásné branky a ještě si připsal asistenci u Svačinovy branky na 3:1. Zápas s Litvínovem si Roman Šimíček hlavně v závěru velice užil. Přesto své osobní úspěchy bere s nadhledem. "Hlavně, že tým šlape," říká populární "Šimon".
Připsali jste si další úspěšné utkání proti Litvínovu. Výsledek byl nakonec jednoznačný, ale z vašeho pohledu to zřejmě jednoduché nebylo.
"Zápas byl ze začátku hodně těžký, protože teď jdou utkání rychle po sobě a stojí to hodně sil. Dneska rozhodly dva rychlé góly v úvodu a pak hlavně branka třetí, kterou jsme dokázali dát krátce po litvínovském gólu na 2:1. Pak už to bylo rozhodnuto."
V posledních zápasech, ten dnešní nevyjímaje, velmi dobře funguje spolupráce Ujčík-Šimíček. Co to, že jste se tak rozstříleli na stará kolena?
"Já jsem hlavně rád, že se nám dneska povedlo vyhrát. Ze začátku jsem se dost trápili, zaplaťpánbů že jsme potom dali ty branky. S Viktorem hrajeme spolu už dlouho, hráli jsme tak i kdysi na Spartě, takže by bylo hodně špatné, kdyby to teď nešlo. Zatím to jde, tak jsme tomu rádi oba dva. Ještě tam Viktor začne dávat nějaké góly navíc a bude to super úplně."
Teď jste si ovšem proti zvyklostem tak trošku prohodili role - Viktor nahrává a ty střílíš...
"Je pravda, že z Vikyho se stává nahrávač, ale ono je úplně jedno, kdo ty góly dává. Hlavně že tým šlape a vyhrává, to je momentálně nejdůležitější."
Škoda, že tvé branky přišly až tak v posledních deseti minutách. To už bylo na hattrick trošičku pozdě...
"O takových věcech vůbec neuvažuju, jestli hattrick nebo ne. Po těch dvou sezónách, které máme za sebou, jsme rádi za to, že se daří. A že to je trošičku jiné, než to bylo předtím."
Zakončení obou akcí tvých akcí bylo celkem mazácké...
"Tak v sedmatřiceti letech... (smích) Ujča mě tam parádně našel a já byl v ten moment sám před brankářem. Gólman mi na to skočil, tak jsem to dal do bekhendu a pak už to šlo do prázdné branky."
Připsali jste si další úspěšné utkání proti Litvínovu. Výsledek byl nakonec jednoznačný, ale z vašeho pohledu to zřejmě jednoduché nebylo.
"Zápas byl ze začátku hodně těžký, protože teď jdou utkání rychle po sobě a stojí to hodně sil. Dneska rozhodly dva rychlé góly v úvodu a pak hlavně branka třetí, kterou jsme dokázali dát krátce po litvínovském gólu na 2:1. Pak už to bylo rozhodnuto."
V posledních zápasech, ten dnešní nevyjímaje, velmi dobře funguje spolupráce Ujčík-Šimíček. Co to, že jste se tak rozstříleli na stará kolena?
"Já jsem hlavně rád, že se nám dneska povedlo vyhrát. Ze začátku jsem se dost trápili, zaplaťpánbů že jsme potom dali ty branky. S Viktorem hrajeme spolu už dlouho, hráli jsme tak i kdysi na Spartě, takže by bylo hodně špatné, kdyby to teď nešlo. Zatím to jde, tak jsme tomu rádi oba dva. Ještě tam Viktor začne dávat nějaké góly navíc a bude to super úplně."
Teď jste si ovšem proti zvyklostem tak trošku prohodili role - Viktor nahrává a ty střílíš...
"Je pravda, že z Vikyho se stává nahrávač, ale ono je úplně jedno, kdo ty góly dává. Hlavně že tým šlape a vyhrává, to je momentálně nejdůležitější."
Škoda, že tvé branky přišly až tak v posledních deseti minutách. To už bylo na hattrick trošičku pozdě...
"O takových věcech vůbec neuvažuju, jestli hattrick nebo ne. Po těch dvou sezónách, které máme za sebou, jsme rádi za to, že se daří. A že to je trošičku jiné, než to bylo předtím."
Zakončení obou akcí tvých akcí bylo celkem mazácké...
"Tak v sedmatřiceti letech... (smích) Ujča mě tam parádně našel a já byl v ten moment sám před brankářem. Gólman mi na to skočil, tak jsem to dal do bekhendu a pak už to šlo do prázdné branky."
