Velké zklamání čišelo po sobotním zápase juniorky z mladého slovenského útočníka Ondreje Mikuly. Centr, který se vrátil z hostování ve slovenské reprezentační dvacítce, se po svém návratu opět stal oporou vítkovické juniorky a bojuje o své místo v sestavě A-mužstva. Zápas v dresu juniorky proti Slavii mu ovšem nevyšel. Z mnoha brankových příležitostí se mu dnes nepodařilo skórovat a neúplný bodový zisk dával za vinu hlavně sobě.
I když jsi asi z osobního hlediska hodně zklamaný, lze ten bod považovat za úspěch, když jste ještě před závěrečnou třetinou prohrávali o dva góly?
Z toho pohledu ano, potěší každý bod. My jsme ale šli do zápasu s tím, že to utkání vyhrajeme. Bohužel to nevyšlo. Musíme se poučit z chyb, které jsme udělali, a jít dále.
Dnes jsi se několikrát objevil před brankářem Furchem sám, ale vyádřeno brankami z toho nebylo vůbec nic. Jakto?
Asi mi chybělo trošku štěstí. Ale tu dnešní prohru beru na sebe, těch šancí, co jsem měl... Kdybych z nich proměnil alespoň polovinu, tak jsme vyhráli minimálně o dvě branky.
Nemohlo se na tobě podepsat i to, že jsi teprve v půl čtvrté ráno dorazil z Ústí a již za necelých deset hodin hrál další zápas?
Nevím, ale vymlouvat se na to určitě nemohu. Mám už své odehrané i za áčko a i když se někdy nemusí v juniorce ani hráčům z A-mužstva dařit, tak těch šancí, co jsem měl dnes... To jsem měl proměnit a nebudu se omlouvat tím náročným programem. Trenéři mě zařadili na soupisku a mým úkolem tak bylo podat co nejlepší výkon. Snažil jsem se, ale bohužel...
Jaké je pro tebe tohle poletování mezi A-mužstvem a juniorkou?
Určitě je to náročnější než kdybych hrál pouze v jednom týmu, ale já jsem rád, že tady můžu hrát za juniorku a přitom bojovat o místo v sestavě áčka. Momentálně si své místo v sestavě dospělých vybojovali mladší kluci a mi nezbývá než uznat, že hrají super a já si musím na svou šanci počkat.
Tvůj návrat do Vítkovic přišel ze slovenské "dvacítky" rychleji, než většina fanoušků očekávala. Proč k tomu došlo?
K tomu bych se nechtěl příliš vyjadřovat. Dohodl jsem se s trenérem Fryčerem, že mě z toho hostování stáhne zpátky. Tak jsem tady, budu se snažit hrát co nejlépe minimálně do konce této sezóny a uvidíme, co pak bude dále.
I když jsi asi z osobního hlediska hodně zklamaný, lze ten bod považovat za úspěch, když jste ještě před závěrečnou třetinou prohrávali o dva góly?
Z toho pohledu ano, potěší každý bod. My jsme ale šli do zápasu s tím, že to utkání vyhrajeme. Bohužel to nevyšlo. Musíme se poučit z chyb, které jsme udělali, a jít dále.
Dnes jsi se několikrát objevil před brankářem Furchem sám, ale vyádřeno brankami z toho nebylo vůbec nic. Jakto?
Asi mi chybělo trošku štěstí. Ale tu dnešní prohru beru na sebe, těch šancí, co jsem měl... Kdybych z nich proměnil alespoň polovinu, tak jsme vyhráli minimálně o dvě branky.
Nemohlo se na tobě podepsat i to, že jsi teprve v půl čtvrté ráno dorazil z Ústí a již za necelých deset hodin hrál další zápas?
Nevím, ale vymlouvat se na to určitě nemohu. Mám už své odehrané i za áčko a i když se někdy nemusí v juniorce ani hráčům z A-mužstva dařit, tak těch šancí, co jsem měl dnes... To jsem měl proměnit a nebudu se omlouvat tím náročným programem. Trenéři mě zařadili na soupisku a mým úkolem tak bylo podat co nejlepší výkon. Snažil jsem se, ale bohužel...
Jaké je pro tebe tohle poletování mezi A-mužstvem a juniorkou?
Určitě je to náročnější než kdybych hrál pouze v jednom týmu, ale já jsem rád, že tady můžu hrát za juniorku a přitom bojovat o místo v sestavě áčka. Momentálně si své místo v sestavě dospělých vybojovali mladší kluci a mi nezbývá než uznat, že hrají super a já si musím na svou šanci počkat.
Tvůj návrat do Vítkovic přišel ze slovenské "dvacítky" rychleji, než většina fanoušků očekávala. Proč k tomu došlo?
K tomu bych se nechtěl příliš vyjadřovat. Dohodl jsem se s trenérem Fryčerem, že mě z toho hostování stáhne zpátky. Tak jsem tady, budu se snažit hrát co nejlépe minimálně do konce této sezóny a uvidíme, co pak bude dále.
