Pokud by se mělo na základě 7. a 8. kola juniorské extraligy ukázat na jednoho z vítkovických hráčů, pak si titul "Král víkendu" vyslouží bez velkých debat Roman Szturc. Minulý víkend se v Praze po zásahu kotoučem změnil jeho úsměv k nepoznání a podle spoluhráčů to nebyl příliš příjemný pohled. Týden poté Roman Szturc nasadil na helmu místo zrádného plexiskla opět košík, naskočil na led a rozhodně to nevypadalo, že by byl nějak vyveden z míry. Řečí čísel asi takto: 2 zápasy = 4 branky + 1 asistence.
Máte za sebou první šestibodový víkend. Čekali jste, že bylo to mohlo přijít právě teď?
Já myslím, že ano. Začátek se nám příliš nevyvedl, navíc jsme dvakrát prohráli v Praze. Trenér poté trošku popřehazoval lajny a asi se to vyplatilo.
Karlovy Vary sem přijely s vizitkou neporaženého týmu. Neměli jste z nich trošku obavy?
Ne, to vůbec. My jsme od začátku ligy chtěli hrát na špici. Nevyšel nám začátek, byli jsme dole, ale to na tom nic nezměnilo. Chceme porazit každého.
Kladno vás soudě podle vývoje utkání potrápilo trošičku více. Dvakrát se na vás dotáhli, do poslední minuty to bylo otevřené. Byli silnější než váš včerejší soupeř?
To se těžko soudí, každý zápas je jiný.
A co ta tvoje pusa?
Však to vidíš... (Z horního rtu čouhají stehy a zubů je v puse taky o poznání méně, než kolik by jich tam člověk čekal.)
Jak se ti to stalo?
Hráli jsme oslabení 5 na 3 a byl jsem tam já, Tomáš Bursík a ještě jeden bek. Já jsem byl stažený u branky, ale pak jsem vyjel směrem na obránce, který měl puk. Obránce vystřelil, Tomáš přede mnou chtěl té střele zabránit a skočil do ní. Bohužel to pouze tečoval a já jsem to dostal přímo do zubů. Tři zuby nahoře mám venku úplně, dva zuby dole mám ulomené. A k tomu snad čtrnáct stehů.
Napadlo tě po tom zranění, že tento víkend už zase budeš hrát?
Po tom zápase jsem žádnou velkou bolest necítil, byl to akorát šok. To bylo celkem v klidu. Dostal jsem ale antibiotika, tak jsem nevěděl, jestli budu hrát už tento víkend. S rodiči jsme se sice doma bavili spíše v tom duchu, že budu hrát asi až příští týden, ale doma už se to nedalo vydržet. (smích)
Nakonec to bylo dobré rozhodnutí. Pět bodů ve dvou zápasech, to nevypadá, že bys byl nějak rozhozený...
Celkem se ten víkend povedl, to je pravda. Čtyři dny jsem ležel doma, tak jsem měl do toho hokeje už zase chuť.
Máte za sebou první šestibodový víkend. Čekali jste, že bylo to mohlo přijít právě teď?
Já myslím, že ano. Začátek se nám příliš nevyvedl, navíc jsme dvakrát prohráli v Praze. Trenér poté trošku popřehazoval lajny a asi se to vyplatilo.
Karlovy Vary sem přijely s vizitkou neporaženého týmu. Neměli jste z nich trošku obavy?
Ne, to vůbec. My jsme od začátku ligy chtěli hrát na špici. Nevyšel nám začátek, byli jsme dole, ale to na tom nic nezměnilo. Chceme porazit každého.
Kladno vás soudě podle vývoje utkání potrápilo trošičku více. Dvakrát se na vás dotáhli, do poslední minuty to bylo otevřené. Byli silnější než váš včerejší soupeř?
To se těžko soudí, každý zápas je jiný.
A co ta tvoje pusa?
Však to vidíš... (Z horního rtu čouhají stehy a zubů je v puse taky o poznání méně, než kolik by jich tam člověk čekal.)
Jak se ti to stalo?
Hráli jsme oslabení 5 na 3 a byl jsem tam já, Tomáš Bursík a ještě jeden bek. Já jsem byl stažený u branky, ale pak jsem vyjel směrem na obránce, který měl puk. Obránce vystřelil, Tomáš přede mnou chtěl té střele zabránit a skočil do ní. Bohužel to pouze tečoval a já jsem to dostal přímo do zubů. Tři zuby nahoře mám venku úplně, dva zuby dole mám ulomené. A k tomu snad čtrnáct stehů.
Napadlo tě po tom zranění, že tento víkend už zase budeš hrát?
Po tom zápase jsem žádnou velkou bolest necítil, byl to akorát šok. To bylo celkem v klidu. Dostal jsem ale antibiotika, tak jsem nevěděl, jestli budu hrát už tento víkend. S rodiči jsme se sice doma bavili spíše v tom duchu, že budu hrát asi až příští týden, ale doma už se to nedalo vydržet. (smích)
Nakonec to bylo dobré rozhodnutí. Pět bodů ve dvou zápasech, to nevypadá, že bys byl nějak rozhozený...
Celkem se ten víkend povedl, to je pravda. Čtyři dny jsem ležel doma, tak jsem měl do toho hokeje už zase chuť.
