Do Vítkovic přišel s pověstí kanonýra. Po zranění, které jeho příchodu do Ostravy předcházelo, nebyl v nejlepší formě a dlouho se střelecky trápil. Devítizápasový střelecký půst ukončil zápas v Budějovicích a o dva dny později se Weissmann prosadil i na domácím ledě proti Znojmu. Pojistil tak hubené jednobrankové vedení Vítkovic, které zařídil po jeho přihrávce Michal Barinka. Slovenský ostrostřelec se snad probírá z útlumu a to je dobře, protože i jeho branky budou Vítkovice potřebovat jako sůl.
Po pěti zápasech jste opět dokázali vybojovat tři body. Pomůže vám tato výhra v prvním ze série zápasů doma nastartovat se k boji o play-off?
To je těžko říct. My do těch zápasů dáváme pořád všechno, ale až doteď jsme měli v zápasech hodně smůly, i když jsme v mnohých z těch prohraných utkání byli lepší. Nepadalo nám to tam, dneska nám štěstí přálo, tak doufejme, že to tak bude pokračovat. Čekají nás další zápasy doma, snad se stanou vítěznými.
Dneska vás do vedení dostala opravdu branka z kategorie velmi šťastných a náhodných. Měli jste z toho pocit, že se to třeba může zlomit, když tam konečně spadla i střela, od které to nikdo nečekal?
Určitě. Na góly jsme se vždycky nadřeli a teď padl gól, jaký jsme už dlouho nedali a který jsme měli skoro zadarmo. Nás to hodně zvedlo a naopak pro Znojmo to určitě byla svým způsobem pořádná facka. Když kterýkoli tým dostane takový gól, tak jej to poznamená a pro nás to tak bylo dvojnásob pozitivní.
Před tímto zápasem se kádr rozrostl o dva hráče. Přinesli týmu kupříkladu v dnešním zápase něco nového i na ledě, nebo byl ten impulz víceméně psychický?
Vždycky, když se do mužstva dostane nový hráč, je to změna a svým způsobem impulz. Oživí to hru, protože každý hráč s sebou přinese něco nového.
V útočné řadě, se kterou hraješ, máš takových impulzů určitě hodně. Spoluhráči se kolem tebe téměř každý zápas mění. Jak se dá srovnat s tímto?
Abych řekl pravdu, moc mi to nevyhovuje, neboť jsem byl zvyklý hrávat dlouho se stejnými spoluhráči. Stavěli jsme na tom, že jsme byli sehraní a velmi dobře se znali. Takový je ale hokej, taková je taktika trenéra. Jeho úkolem je sestavit útok, takže o tohle se já nestarám. Snažím se hrát co nejlépe s těmi hráči, se kterými mě trenér postaví.
Do Vítkovic jsi přišel v podstatě s pověstí kanonýra, ale dlouho ses trápil. Nyní přišly dvě branky ve dvou zápasech, že by konečně zlepšení?
Před příchodem do Vítkovic jsem skoro dva měsíce nehrál, což se na mě určitě podepsalo. Poté jsem několikrát nastoupil i ve čtvrté pětce, odkud se góly moc nedávají, ale snažil jsem se prosazovat, dával jsem do toho všechno a snažil se i z toho mála vytěžit co nejvíce.
Teď to konečně přineslo ovoce, že by se začal probouzet ostrostřelec Weissmann?
Uvidíme, byl bych rád, kdyby to tam začalo padat častěji. Hlavní ale je, abychom vyhrávali, dostali se do play-off. Jestli dám branky já nebo někdo jiný, to bude jedno.
Po pěti zápasech jste opět dokázali vybojovat tři body. Pomůže vám tato výhra v prvním ze série zápasů doma nastartovat se k boji o play-off?To je těžko říct. My do těch zápasů dáváme pořád všechno, ale až doteď jsme měli v zápasech hodně smůly, i když jsme v mnohých z těch prohraných utkání byli lepší. Nepadalo nám to tam, dneska nám štěstí přálo, tak doufejme, že to tak bude pokračovat. Čekají nás další zápasy doma, snad se stanou vítěznými.
Dneska vás do vedení dostala opravdu branka z kategorie velmi šťastných a náhodných. Měli jste z toho pocit, že se to třeba může zlomit, když tam konečně spadla i střela, od které to nikdo nečekal?
Určitě. Na góly jsme se vždycky nadřeli a teď padl gól, jaký jsme už dlouho nedali a který jsme měli skoro zadarmo. Nás to hodně zvedlo a naopak pro Znojmo to určitě byla svým způsobem pořádná facka. Když kterýkoli tým dostane takový gól, tak jej to poznamená a pro nás to tak bylo dvojnásob pozitivní.
Před tímto zápasem se kádr rozrostl o dva hráče. Přinesli týmu kupříkladu v dnešním zápase něco nového i na ledě, nebo byl ten impulz víceméně psychický?
Vždycky, když se do mužstva dostane nový hráč, je to změna a svým způsobem impulz. Oživí to hru, protože každý hráč s sebou přinese něco nového.
V útočné řadě, se kterou hraješ, máš takových impulzů určitě hodně. Spoluhráči se kolem tebe téměř každý zápas mění. Jak se dá srovnat s tímto?
Abych řekl pravdu, moc mi to nevyhovuje, neboť jsem byl zvyklý hrávat dlouho se stejnými spoluhráči. Stavěli jsme na tom, že jsme byli sehraní a velmi dobře se znali. Takový je ale hokej, taková je taktika trenéra. Jeho úkolem je sestavit útok, takže o tohle se já nestarám. Snažím se hrát co nejlépe s těmi hráči, se kterými mě trenér postaví.
Do Vítkovic jsi přišel v podstatě s pověstí kanonýra, ale dlouho ses trápil. Nyní přišly dvě branky ve dvou zápasech, že by konečně zlepšení?
Před příchodem do Vítkovic jsem skoro dva měsíce nehrál, což se na mě určitě podepsalo. Poté jsem několikrát nastoupil i ve čtvrté pětce, odkud se góly moc nedávají, ale snažil jsem se prosazovat, dával jsem do toho všechno a snažil se i z toho mála vytěžit co nejvíce.
Teď to konečně přineslo ovoce, že by se začal probouzet ostrostřelec Weissmann?
Uvidíme, byl bych rád, kdyby to tam začalo padat častěji. Hlavní ale je, abychom vyhrávali, dostali se do play-off. Jestli dám branky já nebo někdo jiný, to bude jedno.
