Historie pátých zápasů Vítkovic: Požár, nekonečné zápasy, debakl, sladká výhra.

Od roku 2003 se play off v Česku hraje výhradně na čtyři vítězné zápasy, rozhodujícím posledním duelem tak je ten s pořadovým číslem sedm. Jen předkolo play off nabízí fanouškům připomenout si systém tří výher, který v české, potažmo československé nejvyšší soutěži fungoval téměř dvacet let a který měl vyústění v pátém rozhodujícím utkání.

Pojďme si připomenout rozhodující páté zápasy v podání Vítkovic. Jejich historie je bohatá a často velice dramatická.

Čtvrtfinále 1992 Tenisová série s Duklou

Vítkovice se podruhé ve své historii probojovaly do play off v roce 1992. Ve čtvrtfinále narazily na Duklu Jihlava, jako lépe postavený celek v tabulce začínaly v Ostravě. Série byla neuvěřitelně vyrovnaná a svými výsledky připomínala spíše shrnutí tenisového utkání. Ostravané prohráli první zápas 4:6, druhý ovládli 6:3. V Jihlavě nejprve padli 3:6 a pak odvrátili možnost vyřazení po výhře 6:2, tím si také vynutili pátý zápas.

Palác kultury a sportu poprvé hostil rozhodující duel. Už samotné předznamenání bylo neobvyklé. Během základní části nebyla návštěvnost Vítkovic nijak valná, v některých zápasech zůstávaly závěsy na podélné straně tribun A dokonce zataženy, takže diváci seděli jen na tribuně B. Pátý duel čtvrtfinále 1992 ale přivedl hráče do bezmála vyprodané arény. Domácí se ujali vedení už v první třetině, ve druhé přidali tři rychlé góly a bylo vystaráno. Vítkovice postoupily po vítězství 6:2!

21. března 1992

Vítkovice – Jihlava 6:2 (2:1, 3:0, 1:1)

Konečný stav série: 3:2.

Semifinále 1992: Den a noc a požár na stadionu

Na druhý rozhodující pátý duel nečekali Vítkovičtí nijak dlouho. Přišel hned v další sérii. Po čtvrtfinálovém vítězství nad Jihlavou v play off 1992 následovalo semifinále, které také rozhodoval až poslední zápas. Tentokrát museli Ostravané bojovat venku. Sérii lze charakterizovat jako „den a noc“. První dva duely na západě Čech byly nerozhodné, domácí nejprve vyhráli 6:3 po bravurně zvládnuté poslední třetině. Následovalo vítězství Vítkovic v samostatných nájezdech. V Ostravě ve třetím duelu domácí Plzni naložili pořádně – 8:0! Jenže čtvrtý duel byl zcela jiný, i když tisíce fanoušků dorazily do haly vidět postup, shlédly jen prohru 0:3 a prodloužení série.

V Plzni se rozhodující duel sehrál před beznadějně vyprodaným stadionem. Vítkovičtí nezačali příliš dobře, domácí se ujali vedení. V prostřední části ale Ostravané přestříleli soupeře a za vyrovnaného stavu 3:3 se šlo do rozhodující třetí třetiny. V té se bohužel Škodovce dařilo lépe. Plzeňští dvěma góly strhli vedení na svou stranu a dotáhli zápas do vítězného konce. Radost plzeňský fanoušků byla tak bezbřehá, že od jedné ze světlic chytla látka připevněná pod stropem zimního stadionu k vylepšení akustiky, od které se pak vzňal i stadion.

31. března 1992

Plzeň – Vítkovice 5:3 (1:0, 2:3, 2:0)

Konečný stav série: 3:2

Čtvrtfinále 1993: Kladenské devítigólové zapomnění

Sezoně 1992/1993 měla nabídnout Vítkovicím také dva páté duely, ale pěkně popořadě. Po čtvrtém místě v základní části Ostravané počkali, koho mu do cesty pro čtvrtfinále přihraje předkolo play off. Soupeřem se stalo Kladno a ukázalo se, že Středočeši jsou dobře rozehraní po sérii s Popradem (kterou přitom vyhráli až od zeleného stolu po kontumacích v neprospěch slovenského mužstva). Vítkovičtí na svém ledě vyhráli oba duely, jenže v Kladně nebyli schopní udělat rozhodující postupový krok. Hokejisté Poldi výhrami 4:2 a 3:0 odrazili útok Ostravanů a doslova si vymodlili rozhodující pátý zápas.

Jestliže si ale Kladenští dělali naděje, dlouho jim nevydrželi. První třetina pátého utkání byla sice ještě vyrovnaná, ale brankostroj druhého dějství, ve kterém se Ostravané trefili šestkrát, působil jako balzám na rozhozené nervy domácích fanoušků. Do konce zápasu přidali Vítkovičtí ještě jednu branku a postoupili po jasném deklasování soupeře v poměru 9:1. Fandové Vítkovic po takovém výkonu ani neměli za zlé, že se hráčům nepodařilo postoupit už dříve.

10. března 1993

Vítkovice – Kladno 9:1 (2:1, 6:0, 1:0)

Konečný stav série: 3:2

Semifinále 1993: Domácí nevýhoda výhodou

V play off 1993 následovalo po sérii s Kladnem semifinále s Litvínovem. Chemici v tomto roce válcovali nejvyšší soutěž, zvítězili v základní části a chtěli pod vedením Ivana Hlinky vyhrát titul. Doma si na Vítkovice věřili, jenže byli nemile překvapeni. Po výhrách 6:2 a 7:2 měli postup na dosah Ostravané. V moravskoslezské metropoli byla neuvěřitelná atmosféra, všichni věřili, že finále bude zpečetěno hned ve třetím duelu. Neuvěřitelné bylo toto drama. Za stavu 7:7 určovaly vítěze až nájezdy! 8:7 pro Litvínov. Nevyšlo to ani na druhý den, chemici znovu zvítězili na penalty, tentokrát 5:4. Semifinále se vracelo do Krušných Hor.

Hrát doma nebylo v této sérii výhodou. I když vyprodaný stadion, na kterém se tísnilo přes 7000 diváků, sice věřil v postup, Ostravané byli těmi, kdo ovládli dění na ledě. Oproti neuvěřitelným gólovým hodům předešlých duelů to bylo takřka o jediné brance. Při vítězství 3:2 se dvěma góly pod historický postup Vítkovic do finále ligy podepsal Roman Ryšánek. Ostravané složili úspěšný reparát rok starého semifinálového pátého zápasu.

20. března 1993

Litvínov – Vítkovice 2:3 (1:2, 1:1, 0:0)

Konečný stav série: 2:3

Čtvrtfinále 1994: Halou znělo: „Šejba je...“

Ani sezona 1993/1994 se nemohla ve vítkovickém pojetí obejít bez pátého zápasu. Ostravané vyzvali ve čtvrtfinále Pardubice, sérii začínali doma. Vyrovnané byly obě bitvy a bylo jasné, že se série ještě z Pardubic do Ostravy přece jen vrátí. Vítkovičtí urvali domácí vítězství 5:4 a venkovní 5:4 po nájezdech, Pardubičtí zase triumfovali ve druhém utkání v Ostravě 5:2 a doma ve třetím 1:2 po nájezdech.

Na rozhodující duel v Paláci kultury a sportu dodnes fanoušci ani hráči nevzpomínají v dobrém, a to nejen vinou porážky. Pardubičtí nasadili taktiku neustálého obtěžování, skrytých faulů a hlavně pořád nekončícího zdržování, diskuzí s rozhodčím a dalšími. Ostravané se doma nedostali do tempa. Ve druhé třetině otevřeli hosté skóre, které do poloviny třetí třetiny ještě rozšířili o další dvě branky. Kapitán Pardubic Jiří Šejba při každém přerušení něco konzultoval s rozhodčími, natahoval čas, diváci v hale byli doslova nepříčetní z jeho neustálých diskuzí s muži v pruhovaném. V 59. minutě sice Daniel Kysela snížil na 1:3, ale bylo jasné, že postup je ztracen. Během zápasu i po něm halou neustále znělo hromové „Šejba je v..“.

23. března 1994

Vítkovice – Pardubice 1:3 (0:0, 0:1, 1:2)

Konečný stav série: 2:3

Semifinále 1998: Válka s Třincem

Semifinálová série z roku 1998 s Třincem byla jednou z nejvyhrocenějších ve vítkovické historii vůbec. První ocelářské derby přitahovalo pozornost všech fanoušků v regionu, tábory obou klubů si vyhlašovali pomalu válku, vše ještě umocňovala tvrdá hra na ledě a nechtěný, byť klíčový faul Vítězslava Škuty na někdejší hvězdu Slezanů Romana Kaděru, po kterém Kaděra přímo na ledě bojoval doslova a do písmene o život, což přililo oleje do už tak velkého požáru. Ostravané začínali doma, výhru 6:5 vystřídala prohra 0:4. V Třinci už málem slavili postup domácí, když i třetí zápas vyhráli 3:1 a chtěli sérii ukončit ve čtvrtém pokračování. Vítkovice v čele s nejlepším střelcem a nejproduktivnějším hráčem celé extraligy Davidem Moravcem byly proti, zvítězily 4:1 a vše se znovu vrátilo na led Vítkovic.

V Ostravě se v rozhodujícím zápase svedla neuvěřitelně vyrovnaná bitva. Bezbrankovou první třetinu vystřídala už přece jen gólová, bohužel Slezané šli do vedení. Za daného stavu museli domácí otevřít hru a pokusit se o zvrat, jenže Třinec s hvězdami využil zaváhání, přidal dva góly a postoupil do finále extraligy.

6. dubna 1998

Vítkovice – Třinec 1:4 (0:0, 1:2, 0:2)

Konečný stav série: 2:3.

Předkolo 2013: Rekordní zápis Petera Hůževky

Play off 2013 začalo pro Vítkovice i České Budějovice společnou sérií předkola. Lépe postavené Budějovice začínaly doma a první duel vyhrály 3:0. Ostravané ale vrátili úder a po výhře 4:0 a srovnání série na 1:1 se jelo na sever Moravy.

Ve Vítkovicích domácí opět v úvodním zápase padli, ale jednoznačná výhra 5:1 ve čtvrtém duelu znamenala návrat série na jih Čech a zápas o vše.

Poprvé v této sezoně se v rozhodujícím zápase mělo prodlužovat až do konečného rozhodnutí, tedy bez samostatných nájezdů a nikdo tehdy v Budvar Aréně netušil, čeho bude svědkem.

Vítkovice nastoupily bez zraněného Viktora Ujčíka a domácí vykročili za postupem rázně. V 6. minutě otevřel skóre útočník Švihálek. Ve 12. minutě srovnal Petr Strapáč, ale v polovině utkání znovu Švihálek vrátil Budějovicím vedení. Na pouhé tři minuty, ve 32. minutě srovnal Jan Káňa a začaly dostihy za třetí trefou.

Budějovice měly po zbytek utkání jednoznačnou převahu. Ostravané museli zachytávat jednu útočnou vlnu za druhou. Domácí fandové kvitovali aktivní a ofenzivní přístup svého týmu a už už vyhlíželi další gól. Do 60. minuty nepřišel. Přišlo prodloužení. Po dalších 20 minut Ostravané odolávali a odolávali i po dalších 20 minut. Vše ve vražedném tempu čtyř proti čtyřem. Jenže bránu Vítkovic střežil v životním zápase Filip Šindelář, bez emocí a chladnokrevně likvidoval jeden pokus soupeře za druhým. Hrálo se třetí prodloužení a už bylo za půlkou, když tu přišel blesk z čistého nebe. Budějovice chybně střídaly, okénka v obraně využil Peter Húževka, kterého vyslal na zteč Svačina a ranou z kruhu prostřelil Jakuba Kováře – čas se zastavil na hodnotě 113:51! Do té doby historicky nejdelší hokejové utkání na našem území skončilo a Vítkovice slavily postup do čtvrtfinále. Fanoušci v Budvar Aréně nemohli tehdy ještě tušit, že šlo o poslední zápas Budějovic v extralize do dnešních dnů, pro příští sezonu přesunul majitel licenci do Hradce Králové.

A paradoxně až na ledě Hradce Králové o deset let později – v semifinále 2023 – padla ona historická meta, kterou Peter Húževka stanovil. Šestý zápas na ledě Mountfieldu rozhodl až na sklonku 3. prodloužení, v čase 138:51 Dominik Lakatoš po brejku s Rastislavem Dejem (mimochodem, ve zmíněném 5. zápase v roce 2013 nastoupil proti Vítkovicím v dresu Budějovic). Tím byl stanoven rekord nový, ten z roku 2013 byl odsunut na druhé místo.

7. 3. 2013

České Budějovice – Vítkovice 2:3 PP (1:1, 1:1, 0:0 - 0:1)
Konečný stav série: 2:3

Předkolo 2017: Promarněná šance

Vítkovice po nezdaru sezony 2015/2016 nastartovaly novou éru s trenérem Jakubem Petrem a vše se zdálo, že bude fungovat, jak by si všichni přáli. Ostravané sice neprošli přímo do čtvrtfinále, nicméně z osmé pozice si pojistily domácí začátek předkola. Soupeřem byla Plzeň. Bohužel stín semifinále 1992 se v sérii mihl.

Vítkovice začaly výborně. První zápas – výhra 3:1. Druhý zápas, výhra 3:2 poté, co prodloužení ukončil po pouhých 9 sekundách Patrik Zdráhal. Jenže led Plzně byl dlouhodobě pro Vítkovice jako začarovaný. Ve městě piva se dvouzápasový náskok rozplynul jako pára nad hrncem a série se za stavu 2:2 vrátila do Ostravy.

Odhodlání a víra v domácí prostředí byly obrovské. Na ledě se strhla neskutečná bitva. Nikdo nechtěl udělat sebemenší chybičku. Zprvu měli Západočeši mírně navrch. Skóre se však otevřelo až ve 34. minutě, prosadil se hostující Indrák. Vítkovice srovnaly ve 45 minutě z hole Lukáše Kucsery. A začaly dostihy za druhým a vlastně rozhodujícím, postupovým gólem. Do konce 60. minuty se ho fanoušci nedočkali.

Nekonalo se ani rychlé prodloužení, jako v případě druhého duelu. Vyrovnaná bitva se táhla. Šance byly obrovské na obou stranách, ale zdálo se, jako by tento duel měl překonat dosavadní historickou laťku. První prodloužení nerozhodlo. Následovalo druhé. Plzeň si dokázala vytvořit velké šance, ale skóroval prakticky z nečekaného útoku. V 95. minutě zavezl kotouč do útočného pásma Preisinger a možná už chtěl jen nahodit a vystřídat, jenže zahlédl volného Davida Stacha, posunul přes osu na druhou stranu a proti Stachově střele se Patrik Bartošák navzdory vší snaze už nestihl přesunout. Gól ukončil utkání i sérii, Škodovka šla dál, mise Ostravanů skončila předčasně. Vedení 2:0 na zápasy zůstalo nevyužito.

12. března 2017

Vítkovice – Plzeň 1:2 PP (0:0, 0:1, 1:0 – 0:1)

Konečný stav série: 2:3

Předkolo 2021: Moravský souboj za zavřenými dveřmi

Sezona 2020/2021 se nesla ve stínu koronavirové epidemie. S vypětím všech sil se podařilo soutěž hrát, nicméně po dvou kolech s omezeným počtem fanoušků se nakonec hrálo za zavřenými dveřmi a diváci měli možnost zápasy sledovat pouze prostřednictvím televizních přenosů, zatímco hokejisté hráli v prázdných halách.

Vítkovice se nevyhnuly turbulentnějšímu vývoji základní části, během ní byli odvoláni trenéři Trličík, Svozil a Stránský. Na střídačku se postavili Miloš Holaň s Radkem Philippem a směřovali ostravský tým za první zajímavou sérií svého působení.

Vítkovice z osmé pozice narazily v předkole na devátou Kometu Brno. Velká škoda, že tenhle souboj zůstal za zavřenými dveřmi, protože hokej nabídla výborný, navíc moravský podtext by dodal atmosféře velké grády. Leč, nestalo se.

Podobně, jako v roce 2017 začaly Vítkovice na svém ledě výborně. Po dvou vyrovnaných, ale vítězných utkáních (2:1 PP a 2:1) se ujaly dvouzápasového vedení. Jenže v Brně, po stejných výsledcích (akorát bez nutnosti prodloužení) se radovala dvakrát Kometa. Série 2:2 a rozhodující zápas v Ostravě.

Vítkovičtí se v závěru série potýkali se zdravotními problémy. Vinou pozitivního covid testu nemohl hrát Zbyněk Irgl, který tak neslavně uzavřel svůj návrat do mateřského celku i celou kariéru. Chyběl také brankář Miroslav Svoboda. Do boje musel být už v Brně povolán jako záskok brankář prvoligového Šumperka Marek Peksa.

Pátý zápas začal pro Vítkovice hodně složitě, už ve 47. minutě skóroval Valský. Ve 12. minutě navíc musel Dolejš na chvíli kvůli ošetření z brány a jeho místo zaujal Peksa, který ještě před dvěma lety chytal v krajském přeboru. Svůj krátký záskok ale zvládl, neinkasoval, zachytil pokus Šoustala a byl na ledě i ve chvíli, kdy v 18. minutě vyrovnal po spolupráci s Dejem Petr Fridrich.

Byl to také souboj paradoxů. Proti Kometě nastoupili ve vítkovickém dresu někdejší brněnské opory Jan Hruška a Martin Dočekal. Ti do Ostravy přišli před rokem a pomáhali zachránit extraligovou účast.

Ve 38. minutě šla Kometa opět do vedení, tentokrát se v přesilovce trefil Peter Mueller. Odpověď na tento gól bohužel Vítkovičtí hledali marně. Celou třetí třetinu se jim nedařilo Vejmelku v bráně hostů překonat. Power play zvrat nepřinesla, přišlo jen potvrzení skóre, v 59. minutě pojistil výhru i postup Brna kapitán Martin Zaťovič.

16. března 2021

Vítkovice – Kometa Brno 1:3 (1:1, 0:1, 0:1)

Konečný stav série: 2:3

Předkolo 2022: Z marodky do čtvrtfinále a sebeobětování kapitána Poláka

Do třetice všeho dobrého. Tak by se dal shrnout konečný rezultát třetího vystoupení Vítkovic v rozhodujícím pátém utkání v řadě. Jestliže to v roce 2017 ani 2021 nevyšlo navzdory dvouzápasovém vedení v sérii. Tentokrát to Ostravané prostě museli „urvat“, za každou cenu.

Modro-bílí si v ročníku 2021/2022 znovu vybojovali 8. místo po základní části. Konec dlouhodobé soutěže se už nesl v duchu rozvolnění a definitivního návratu fanoušků na tribuny po zažehnání koronavirové pandemie.

Z osmého místa na soupeře na deváté pozici, tentokrát Olomouc. Poprvé v historii play off se Ostravané postavili Hanákům. V jejich řadách například Rostislav Oiesz nebo hvězda NHL David Krejčí. Ovšem Vítkovice táhl kapitán Roman Polák a skvěle se prezentovala lednová posila, ruský obránce Alexej Solovjov.

Covid byl sice pryč, nicméně klasická sezonní chřipka se na začátku března opět hlásila o slovo. Vítkovice první zápas zvládly, ovšem po neskutečných nervech. Za stavu 3:3 se šlo do prodloužení. V 65. minutě se Olomouc už radovala z výhry, ale video po úspěšné challenge zrušilo gól a nakonec vítězství v 73. minutě vystřelil domácím Kalus. Druhý duel už Hanákům patřil, výhra 3:1. Ovšem mnohem důležitější bylo, že Ostravané do utkání nastupovali v hodně nekomfortním stavu a v celkem slepované sestavě.

Viróza se prohnala kabinou Vítkovic právě v nejhorší možné době. Klub se pokusil ještě požádat o odklad třetího utkání, jenže soupeř logicky na tento návrh nepřistoupil. V doslova dezolátním stavu putovali modro-bílí na Hanou, aby zda padli po vyrovnaném utkání 2:3. Mečbol byl na straně Olomouce a další domácí zápas k tomu. Hanáci vedli 2:0, ale Vítkovičtí takzvaně utekli hrobníkovi z lopaty. Po dramatické třetí třetině odpověděl na vyrovnání Krejčího na 3:3 vítěznou brankou Lindberg a vynutil si pro Vítkovice pátý rozhodující duel.

Na klíčový zápas série už byla podstatná část ostravského týmu v lepší zdravotní formě. Bezmála 9 tisíc diváků sledovalo boj, který sice v 7. minutě gólem načal hostující Tomeček, minutu poté srovnal Fridrich. A boj o každou píď ledu pokračoval. Druhá třetina gól nepřinesla a hrálo se hodně disciplinovaně. Stav 1:1 na pozadí velké bitvy vydržel do 43. minuty, kdy se prosadil Rob Flick a tuhle šanci už Vítkovice nepustily. V poslední vteřině duelu trefil Lukáš Krenželok odkrytou bránu Olomouce v power play a zpečetil tím výhru Vítkovic 3:1 i postup do čtvrtfinále.

Až při následné oslavě postupu a děkovačce před plnými tribunami vyšlo najevo, že kapitán Roman Polák odehrál sérii se zlomenou nohou. Na stadion o berlích, do bruslí a neohroženě bojovat, srážet se, blokovat. Vítkovice ve čtvrtfinále čekal na své mistrovské jízdě nezastavitelný Třinec. Do těchto zápasů už Polák nezasáhl, a tak vítězný postup přes Olomouc parťáka Krejčího zůstal posledním duelem kariéry ostravského ranaře s více než 800 starty v NHL.

17. března 2022

Vítkovice – Olomouc 3:1 (1:1, 0:0, 2:0)

Konečný stav série: 3:2