Ondřej Roman o Olympiádě nadějí: "Atmosféra se nedá srovnat"

Český výběr do 17ti let prožil v lednu medailový sen, ze švýcarské "Zimní olympiády nadějí" přivezl český tým zlaté medaile. Vítkovické barvy na této akci hájili obránce Patrik Prokop a útočníci Martin Bartoš a Ondřej Roman, který se s námi podělil o zážitky.

O Ondřeje Romana (roč. 1989) usilovali vítkovičtí trenéři už před začátkem letošní sezóny, ale marně. Nakonec se však dobrá věc povedla a mladý hráč mohl poprvé obléknout vítkovický dres v utkání 16. kola proti Vsetínu. Roman, ač pravidelně nastupuje za juniorku, by mohl ještě dva roky odehrát v dresu dorostu. "Jeho návyky a herní talent mě přesvědčily, že zvládne juniorku a potvrzuje předpoklady, které jsem měl. Je to technicky velmi dobrý hráč, má vynikající čtení hry a v každém zápase jde svým výkonem nahoru. Věřím, že  to bude pokračovat, a že patří mezi velké talenty toho pravého českého hokeje - technického, s různými technickými parádičkami. Samozřejmě že bude zvládat i tvrdou hru, kterou zvládá už teď. Rozhodně však ještě neukázal vše, co v něm je," míní hlavní kouč vítkovické juniorky Mojmír Trličík.

Nesporný talent neušel ani trenérům reprezentačního výběru do 17ti let, trenérům Pešoutovi a Halouzkovi, kterým před vrcholem sezóny tohoto výběru vypadl z týmu hráč. A tak se mohl Roman, s o rok staršími spoluhráči, vydat do Švýcarska na Olympiádu nadějí.

Olympiáda nadějí nebyla v Česku moc sledovaná. Jak ses na ni těšil?
Trenéři sestavili výběr hráčů, z kterého jim jeden vypadl, takže mě místo něj povolali. Před touhle akcí byla "17" ještě v Kanadě na turnaji World Under-17 Hockey Challenge, ale ten jsem neabsolvoval.

Jaká byla na stadionech atmosféra?
Ve Švýcarsku byl tento turnaj sledovaný hodně, chodilo fandit strašně hodně lidí. Nejvíce lidí bylo určitě na finále, které jsme hráli právě s domácím výběrem.

Asi nejde srovnat atmosféra, jakou jsi zažil tam, s tou, která bývá u nás na zápasech juniorky?
To ani náhodou. Navíc zápasy Olympiády se nehrají každý den, extraliga je přece jen častěji.

Ve každé skupině byla tři mužstva, z nichž první postupovalo přímo do finále. Ve skupině jste porazili Slovensko a Rusko. Můžeš popsat průběh zápasů?
Oba dva celky jsme jasně přehráli, Rusové ze začátku trochu kousali, ale ke konci už fyzicky odpadli, takže to bylo jasně v náš prospěch.

Jak jste si věřili na domácí Švýcary?
Právě že jsme si na ně věřili asi až moc. Prohrávali jsme 1:0, ale pak jsme začali hrát svou hru a porazili je. Měli jsme výborný tým, takže ani jeden zápas pro nás nebyl nehratelný.

Jak jste úspěch oslavili?
No... v autobuse jsme trochu slavili, ale nic extrémního (směje se). Pak už ani nebyl čas, protože jsme naskočili zpátky do rozjeté soutěže.

Jak na tebe celá akce působila?
No, určitě hodně. Je to pro mě velká zkušenost, nakouknul jsem do většího hokeje. Hrál jsem vlastně s o rok staršíma klukama... Nic takového jsem zatím ještě nezažil.

Na olympiádách se bydlí v takzvaných olympijských vesničkách, jak jste bydleli vy?
Celá česká výprava měla pro sebe jeden hotel, kde jsme bydleli my, biatlonisti a ostatní sporty. Bylo to vlastně město, ve kterém bylo spoustu penzionů, hotelů a tam všichni olympionici bydleli.

S kým jsi bydlel na pokoji? V mužstvu byli další dva hráči z Vítkovic.
Z Vítkovic s námi ještě byli Martin Bartoš a Patrik Prokop, na pokoji jsem byl s Bartošem, Květoněm ze Vsetína a Višňovským ze Slávie.

Byli jste se podívat i na jiné soutěže?
Jo, šli jsme se podívat na Čechy na curling a na rychlobruslení.

Prý jste měli docela problémy se vzdáleností od  tréninkové haly?
Před každým zápasem jsme měli mít trénink, ale kvůli špatné sjízdnosti cest nám některé z těchto tréninků odpadly.

Někteří to určitě brali jako plus?
Tak samozřejmě, někteří měli docela radost, mohli se jít podívat po městě nebo nakupovat. Ti, co chtěli trénovat, se stejně museli podřídit.

Výběr "17" má docela nabitý program.. Nejdříve turnaj v Kanadě, poté Olympiáda nadějí, hned v únoru Turnaj čtyř ve Finsku. K tomu všemu rozjetá soutěž juniorky. Jak to zvládáš?
No, dá se to těžko, ale zatím to jde (úsměv).

Hráči letošního výběru "17" by měli tvořit základ mužstva do příštího roku na MS "18". Jaké si myslíš, že máš šance?
To vážně nevím, možná bych mohl mít nějakou šanci, ale nechám to na trenérech.

Jaký nejsilnější zážitek jste si z Olympiády přivezl?
Určitě zpívání hymny po vyhraném finálovém zápase a taky uznalý potlesk švýcarského obecenstva.

Máte svou medaili někde vystavenou? Co na ni říkali spolužáci - spoluhráči?
Mám ji doma, příbuzní si ji fotili, každý si chtěl na ní sáhnout (úsměv). Spoluhráčům jsem ji přinesl ukázat a polovina ani nevěděla, že jsme někde byli...

Je to zatím tvůj největší individuální úspěch?
To rozhodně.

Jak to vypadá s juniorkou? Nebude chybět v bojích o medaile?
No... Poslední dobou hrajeme hodně dobře, takže bychom ve finálové čtyřce neměli chybět.