V přípravném utkání na ledě Havířova zaznamenal obránce Michal Barinka obnovenou premiéru v dresu Vítkovic. Trenéři mu dali hodně prostoru, z druhé obrany nastupoval i do přesilových her a na oslabení. Mnoho důvodů k radosti ale po utkání neměl, AZet doma vyhrál 5:2.
Michale, obnovená premiéra ve vítkovickém dresu, ale výsledek z utkání v Havířově moc příjemný není. Jak bys zhodnotil zápas?
Já jsem byl rád, že jsem si po dlouhé době zahrál a taky jsem byl rád, že jsem dostal příležitost si zahrát právě tady ve Vítkovicích. Zápas to ale z naší strany vůbec nebyl dobrý. Nezačali jsme dobře. Když jsme se ve druhé třetině začali zvedat, dostali jsme dalšího góla a už se to vezlo.
Přitom třetí třetinu jste zahájili drtivým tlakem, při kterém se Havířov zmohl na pouhé vyhazování. Co během těchto úvodních šesti, sedmi minut chybělo k tomu, abyste se vrátili do zápasu?
Chyběl nám větší důraz do branky. Když tam nějaká střela jde, tak je potřeba jít po dorážce a narvat to tam i s gólmanem. Ale mně se to samozřejmě těžko hodnotí, když jsem tady ve Vítkovicích všeho všudy pár hodin. Těžko říct.
Byl to pro tebe vůbec první zápas po skončení minulé sezony…
Přesně tak
Jak ses tedy ty osobně v zápase po tak dlouhé pauze cítil?
Svůj výkon nebudu hodnotit, to ať ohodnotí jiní. Myslím, že jsem to zvládnul, nevymýšlel jsem tam nějaké složité věci, ale snažil jsem se to hrát jednoduše. Ale výkon, hodnocení, nechám na jiných.
Každopádně sis dost zahrál, bys nasazován na oslabení i přesilové hry…
Zahrál jsem si dost, to je dobrý. Dá se říct, že jsem spokojený, že jsem přežil (pousměje se).
Tvé působení, byť v této fázi na zkoušku, se zrodilo hodně rychle, bylo to i pro tebe překvapení?
Já jsem pořád vyčkával, co bude, protože tahle koronavirová situace je velký masakr. Co se děje, je šílené. Přece jen mám děti a vše se bude motat kolem nich. A když najednou přišla ta možnost a být doma s rodinou, byl jsem rád, že jsem toho mohl využít.
Úterý je za vámi, hned ve středu čeká další zápas, tým vyráží do Olomouce. Budeš hrát i tam?
To záleží samozřejmě na trenérech, ale já bych si rád zahrál. Uvidíme.
Michale, obnovená premiéra ve vítkovickém dresu, ale výsledek z utkání v Havířově moc příjemný není. Jak bys zhodnotil zápas?
Já jsem byl rád, že jsem si po dlouhé době zahrál a taky jsem byl rád, že jsem dostal příležitost si zahrát právě tady ve Vítkovicích. Zápas to ale z naší strany vůbec nebyl dobrý. Nezačali jsme dobře. Když jsme se ve druhé třetině začali zvedat, dostali jsme dalšího góla a už se to vezlo.
Přitom třetí třetinu jste zahájili drtivým tlakem, při kterém se Havířov zmohl na pouhé vyhazování. Co během těchto úvodních šesti, sedmi minut chybělo k tomu, abyste se vrátili do zápasu?
Chyběl nám větší důraz do branky. Když tam nějaká střela jde, tak je potřeba jít po dorážce a narvat to tam i s gólmanem. Ale mně se to samozřejmě těžko hodnotí, když jsem tady ve Vítkovicích všeho všudy pár hodin. Těžko říct.
Byl to pro tebe vůbec první zápas po skončení minulé sezony…
Přesně tak
Jak ses tedy ty osobně v zápase po tak dlouhé pauze cítil?
Svůj výkon nebudu hodnotit, to ať ohodnotí jiní. Myslím, že jsem to zvládnul, nevymýšlel jsem tam nějaké složité věci, ale snažil jsem se to hrát jednoduše. Ale výkon, hodnocení, nechám na jiných.
Každopádně sis dost zahrál, bys nasazován na oslabení i přesilové hry…
Zahrál jsem si dost, to je dobrý. Dá se říct, že jsem spokojený, že jsem přežil (pousměje se).
Tvé působení, byť v této fázi na zkoušku, se zrodilo hodně rychle, bylo to i pro tebe překvapení?
Já jsem pořád vyčkával, co bude, protože tahle koronavirová situace je velký masakr. Co se děje, je šílené. Přece jen mám děti a vše se bude motat kolem nich. A když najednou přišla ta možnost a být doma s rodinou, byl jsem rád, že jsem toho mohl využít.
Úterý je za vámi, hned ve středu čeká další zápas, tým vyráží do Olomouce. Budeš hrát i tam?
To záleží samozřejmě na trenérech, ale já bych si rád zahrál. Uvidíme.
