Roman Šimíček: Motivací musí být vítězství, ne strach ze sestupu

Podle sportovního ředitele Vítkovic Romana Šimíčka je naprosto nepřípustné byť jen přemýšlet nad tím, že kvůli zrušení sestupu z Extraligy v následující sezoně, budou hráči či tým vypouštět zápasy. Nový model kvituje jako v dané situaci nejpřijatelnější řešení a jako podklad svého tvrzení využívá rozhodnutí švýcarské nejvyšší soutěže, ze které se v příštím roce také nebude sestupovat. Jak vy z pozice sportovního ředitele Vítkovic vnímáte nový herní systém extraligy? Já to beru pozitivně a jako asi nejideálnější variantu vzhledem k tomu, co se teď všude kolem nás, nejen ve sportu, děje. Situace se vyvíjí každý den a každý den je něco jinak a nikdo z nás neví, jak to tady bude vypadat v říjnu, v listopadu, v zimě. Samozřejmě si všichni přejeme, abychom co nejdříve byli znovu v normálním režimu a vše se vrátilo do starých kolejí a v nich to i zůstalo – mluvím obecně o životě, nejen o sportu. Ale existují i varianty, a my na ně musíme být připravení, ať chceme, nebo ne, že se třeba kvůli nějaké druhé vlně koronaviru část sezony nedohraje. Nebo že se třeba část sezony nebude hrát před fanoušky a týmy tím v rozehrané sezoně přijdou nerovnoměrně o podporu domácího publika. Nebo se může stát, že některé týmy půjdou do karantény a neodehrají všechna utkání. Těch kritických scénářů a těch překážek, které by teoreticky mohly přijít, je strašně moc, takže i já vnímám, že pokud se jeden rok nebude sestupovat, jde především o krok, který má ochránit kluby a s nimi i jejich fanoušky. Je to prostě kompromisní řešení, které v téhle sezoně je potřeba udělat a já to přijímám. My v Česku nejsme jediní, kdo se takto rozhodl…   Zdá se, že tato cesta je asi nejlepší – i Švýcarsko zrušilo pro sezonu 2020/2021 sestup. O tom jsem právě chtěl mluvit. Švýcarsko už před několika týdny zrušilo sestup pro sezonu 2020/2021 a přitom ale úplně nezrušilo postup z nižší soutěže. Takže i tak otevřená liga, jakou mají ve Švýcarsku, pro následující sezonu přistoupila k modelu, který budeme mít i my u nás v Česku. Takže to není jen o tom, že bychom si to tady my v Extralize chtěli třeba ulehčovat. Opravdu si i já sám za sebe myslím, že v dané situaci je tato varianta asi nejpřijatelnější.   Samozřejmě se ozývají i kritické hlasy, které argumentují tím, že jestliže nad někým nebude viset hrozba sestupu, nebude mít motivaci hrát a bude vypouštět zápasy. Co tomu vy, jako bývalý zkušený hráč říkáte? Já tomu asi nerozumím, možná jsem v tomto naivní člověk, ale po celou svou kariéru jsem se díval neustále jen před sebe. A chtěl jsem vyhrávat. Vítězství je a musí být tou hlavní a za sebe říkám i jedinou motivací pro hokejisty, pro sportovce. Pro nás všechny, kteří se kolem hokeje pohybujeme. Fanoušky nevyjímaje. Musí to být přece chuť vyhrát, co nás žene dopředu, ne nějaký strašák sestupu. Když jste profesionál a chcete něčeho v hokeji, ve sportu obecně, dosáhnout, tak se přece díváte před sebe, ne pod sebe. Takže mě tyhle hlasy, že zrušením sestupu, nebude o co hrát, mírně řečeno překvapují.   Faktem ale je, že se může stát, že se v sezoně vykrystalizuje například silná čtyřka, u které bude jasné, že bude hrát o titul a co zbylé týmy v pokročilém stádiu základní části? O co budou hrát? Zase a jenom o vítězství. Je tady přece pořád play off. Takže v základní části hraje každý o co nejlepší postavení pro něj, o domácí výhodu, o možnost jít na teoreticky slabšího soupeře. Já si opravdu nedokážu a ani nechci představit, že by někdo vypouštěl zápasy. A dvojnásob to platí o nás ve Vítkovicích. My si nemůžeme dovolit dívat se pod sebe, v této sezoně se musíme dívat před sebe. Je to naše povinnost, k fanouškům, k sobě samým. A jestli si někdo u nás bude chtít byť jen dovolit přemýšlet o nějakém vypouštění zápasů, tak se bohužel budeme muset rozejít a ve Vítkovicích skončí.

 Roman Šimíček (vlevo) s hlavním trenérem A-mužstva Mojmírem Trličíkem v dubnu 2020

  Hrál jste například NHL, takže máte zkušenost se soutěží, ze které se nestupuje. Měl jste pocit, že by v NHL někdo nějaký zápas vypouštěl? V žádném případě. To by si nikdo nemohl dovolit. A znovu je to o tom, že chci vyhrávat. A když jsem navíc profík a hokej mě živí, tak si to o to víc nemůžu dovolit, protože bych o místo přišel.   Je představen i výhled do budoucna, že v sezoně 2021/2022 se bude hrát Extraliga v 15 účastnících, ale na druhou stranu bude jisté, že po té sezoně opustí soutěž jeden přímo sestupující a předposlední tým bude bojovat v baráži… A i z tohoto pohledu nelze sezonu 2020/2021 nějak vypustit, nebo odklouzat. My musíme už nyní dát do kupy silný tým, který v průběhu sezony a po ní budeme muset ještě vylepšit, protože sezona 2021/2022 bude o to náročnější, že je v ní přímý sestup i baráž zároveň.   Už jste to tedy částečně naznačil. Co bude změna herního systému znamenat pro Vítkovice, pro extraligové mužstvo? Nejraději bych řekl, že vlastně vůbec nic. Po té minulé sezoně, ve které se Vítkovice zachraňovaly, si my nyní nemůžeme dovolit nic jiného, než se dívat před sebe a bojovat o to, abychom se oproti loňsku tabulkou posunuli co nejvýše. Vítězství a boj o něj budou naše motivace. Dlužíme to našim fanouškům. Především po té minulé sezoně si nikdo z nás nemůže dovolit říct si: „Tak jo, nesestupuje se, takže máme klid…“ Klid mít nebudeme, nebude ho mít nikdo, protože musíme pracovat na tom, abychom zase Vítkovice vrátili do nejvyšších pater tabulky. A kdo to nepochopil nebo to nebude chtít akceptovat, s tím se bohužel budeme muset rozloučit, to znovu opakuju a zdůrazňuju.   Říkáte to hodně odhodlaně. Je to tak. Stavíme mužstvo i celý klub na tom, že jsme srdcaři, že budeme každý za Vítkovice bojovat, že chceme napravit reputaci vítkovického hokeje a odčinit tu minulou nepovedenou sezonu. Nemůžeme být spokojení s tím, že se nesestupuje a tím pro nás tato sezona končí a my ji jen tak odkloužeme. Vůbec ne. Každý v každém zápase, ale i tréninku, prostě neustále, musí pracovat tak, aby byly Vítkovice opět vítězné, aby fanoušci na tribunách zažívali radost a my měli pozitivní pocit z dobře odvedené práce. Nějaké vypouštění zápasů, šolichy… o tom ani nebudu mluvit. Moje povaha mi to nedovoluje. A jestli se někdo o něco takového pokusí, tak ve Vítkovicích na minutu končí.