Smutek zavládl ve vítkovické hokejové rodině. V úterý 27. dubna 2021 zemřel po krátké ale vážné nemoci Miroslav Fryčer. Legenda vítkovického i českého hokeje, bojovník, bouřlivák, pozdější trenér. Mistr z roku 1981. Bylo mu 61 let.
Upřímnou soustrast rodině a pozůstalým.
Nečekaná a o to smutnější zpráva zasáhla v úterý odpoledne vítkovickou hokejovou rodinu. Po krátké, ale vážné nemoci zemřel Miroslav Fryčer. Legendární postava modro-bílého hokejového klubu. Člen druhé zlaté generace Vítkovic, mistr ligy z roku 1981, také pozdější trenér A-mužstva. Bylo mu 61 let.
„Zpráva o smrti Miroslava Fryčera mě osobně velice zasáhla. V prvé řadě bych touto cestou chtěl vyjádřit svou nejhlubší soustrast jeho rodině a pozůstalým. Mirek Fryčer byl velkou postavou našeho vítkovického klubu, já sám jsem měl příležitost se s ním blíže seznámit během mého působení v Havířově, kde mě vedl jako trenér. Od té doby jsme měli spolu blízký, osobní, kamarádský vztah,“ zmínil majitel HC VÍTKOVICE RIDERA Aleš Pavlík.
Miroslav Fryčer se narodil v Opavě 27. září 1959, ale vyrůstal v Karviné a částečně také v chorvatském Záhřebu v rodině trenéra Jaromíra Fryčera. Od dětství měl velký talent na sporty, hokej se stal jeho láskou číslo jedna i jeho osudem. V žákovském věku převyšoval v Karviné své vrstevníky o několik tříd. V dorosteneckém věku už nastupoval v nejvyšší soutěži. Byly to Vítkovice, kdo dal příležitost tehdy šestnáctiletému útočníkovi.
Vítkovický dres oblékal Miroslav Fryčer v letech 1976 až 1981 a šanci mezi tuzemskou elitou ostravskému klubu splácel mírou vrchovatou. Společně s dalším mladým talentem Ladislavem Svozilem patřili i přes nízký věk okamžitě k největším zbraním mužstva. Góly stříleli jak na běžícím pásu, ať už to bylo nejprve na křídle s centrem Vladimírem Vůjtkem, nebo následně s Jaroslavem Vlkem ve slavné formaci Fryčer – Svozil – Vlk. Pět let hrál československou ligu ve Vítkovicích, 181 zápasů, 103 gólů, celkem 169 kanadských bodů. Ve 21 letech jako nejproduktivnější hráč dotáhl Vítkovice k mistrovskému titulu 1981, v té době už byl rovněž bronzovým ligovým medailistou, vicemistrem světa, vicemistrem Evropy, olympijským reprezentantem. A obrovskou hokejovou osobností Vítkovic.
V létě 1981 se odhodlal k radikálnímu kroku, emigraci. Komunistický režim bytostně nenáviděl a chtěl hrát hokej v nejlepší lize světa NHL, kam bohužel tehdy vedla cesta pouze přes ilegální odchod z Československa. Během zájezdu Vítkovic ve Švýcarsku se mu podařilo utéct a jeho kroky brzy následovala nejen manželka, ale taky jeho rodiče. On sám i jeho otec Jaromír pak byli téměř deset let zcela záměrně přehlíženi autory všech hokejových kronik a jejich úspěchy nebyly zmiňovány.
Miroslav Fryčer po doslova akčním úniku ze spárů československého totalitního režimu okamžitě zamířil do Kanady, kde už na něj s otevřenou náručí čekali v tehdejším týmu NHL Québec Nordiques. V NHL hrál osm let. Kromě Nordiques hrál v Torontu, Detroitu Red Wings a krátce i v Edmontonu Oilers. Byl prvním Čechem, který byl vybrán do All Stars Teamu, v roce 1985. V NHL odehrál 415 zápasů, vstřelil 147 gólů a posbíral celkem 330 bodů.
Po konci v zámoří se vrátil do Evropy, hrál ještě v Německu a také v Itálii. Vrhl se na dráhu trenéra, vedl Havířov, krátce Vítkovice už v polovině 90. let. Největší úspěchy jako trenér sbíral ale v italském Meranu, kde dovedl místní tým k mistrovskému titulu. Po zdravotních peripetiích se vrátil k trénování v roce 2006, opět ve Vítkovicích. Následovala působení opět v Itálii, Havířově, i Polsku. Naposledy ve Znojmě, kde působil i jako sportovní manažer.
Miroslav Fryčer byl na jedné straně excelentním hokejistou a na straně druhé i velkým bouřlivákem, který ovšem do všeho dával maximum svého srdce. Hrál naplno, žil naplno. Život na plný plyn se podepsal pod jeho zdravotní stav, dokonce musel v roce 2000 absolvovat transplantaci jater. Ačkoli na přelomu šedesátky zdraví nebylo stoprocentní, byl stále plný elánu a odhodlání do práce, o čemž svědčila příprava mužstva Znojma pro nadcházející sezonu. Bohužel krátká a rychlá nemoc vše ukončila.
Miroslav Fryčer na podzim 2017 vhodil čestné buly zápasu mezi Vítkovicemi a Libercem, zároveň tím veřejně prezentoval knihu svých vzpomínek „Můj divoký hokejový život“
