Nová francouzská, ale zkušená posila vítkovického týmu se již zabydluje v kabině i na ostravském ledě. Obránce Yohann Auvitu se připojil k mužstvu, absolvoval první trénink. Prozradil, jak se cítí, jaká byla jeho cesta do modro-bílého celku i to, že jeho přestup do dresu s rytířem Vítkem na prsou se mohl zrodit už o několik let dříve.
Čeká tě první angažmá v Česku, budeš oblékat dres Vítkovic. Znal jsi tento klub před svým příchodem?
Samozřejmě, že znal. Upřímně, o historii toho sice moc nevím, ale pokud se nemýlím, tak v minulé sezoně tým vypadl až v sedmém semifinále. Vím, že hrajete CHL. Ale vím, že Vítkovice jsou na hokejové mapě. Už jako mladý teenager jsem byl v kontaktu s Vítkovicemi.
Skutečně? To znamená, že jsi byl v hledáčku Vítkovic už dříve?
Ano. Bylo to v době, kdy už jsem byl jako junior ve Finsku. Je to tak patnáct let zpět. Tehdy se řešila eventualita, že bych se ještě jako mladý hráč přesunul z Finska právě tady do Vítkovic. Nakonec to nevyšlo, ale povědomí o Vítkovicích mám už hodně dlouho. A taky jsem tady před lety byl, když jsem působil v Soči. Tehdy jsme byli na přípravném kempu tady v Česku a hráli jsme v Třinci a ve Vítkovicích. Já sice nehrál právě ten zápas proti Vítkovicím, ale byl jsem tady v aréně, takže i tu znám.
Jak se udál tento tvůj přestup do Vítkovic?
Nebudu se úplně dostávat do detailů. Každopádně sezony v Evropě už se rozjely, je začátek října a já stále neměl angažmá, takže jsme hledali nějakou zajímavou a dobrou příležitost. A naskytly se Vítkovice. A tak jsem tady. Ono vlastně není až tak podstatné, jak se ten přestup udál nebo zrodil, pro mě je klíčové, že už jsem tady, že jsem součástí týmu a že můžu hrát.
S čím do Vítkovic přicházíš? Co čekáš od sebe a co čekáš od týmu?
Začal bych s týmovými ambicemi. Už jen proto, že loni tým došel až do semifinále si myslím, že bychom všichni měli myslet na stejnou příčku, ideálně udělat ještě ten krok navíc tento rok. Takže očekávám, že cílem týmu bude minimálně zopakovat semifinále, ale také si myslím, že někde za tím bude myšlenka ještě větší úspěch, klidně přímo titul. Já to tak cítím.
Už ses seznámil s výsledky Vítkovic v začátku této sezony? Zatím to není úplně ideální…
To bych až tolik neřešil. Ze své osobní zkušenosti vím, jak dlouhá hokejová sezona je. Nezáleží na tom, jak sezonu odstartujete, záleží na tom, jak ji zakončíte. Já už jsem nějaké tituly vyhrál. První titul ve Finsku se taky nerodil snadno. Ještě v prosinci jsme byli průměrný tým a pak se to zlomilo a my se stali neporazitelnými a došli si pro pohár. Pojďme zapomenout na to, co bylo. Je třeba jít dál, dívat se dopředu. Zápas od zápasu, soustředit se jen na to, co nás aktuálně čeká. Pořád je před námi pořádná porce sezony – šest měsíců, pokud ne více. Nesoustředil bych se na to, co bylo, soustředil bych se na to, co bude.
A co čekáš od sebe konkrétně?
Já jsem především šťastný, že můžu opět hrát hokej. Už jsem dlouho nehrál. Přes léto jsem neměl tu tradiční týmovou letní přípravu, nehrál jsem možná sedm měsíců zápas. V minulé sezoně jsem měl to štěstí, že jsem se dostal do Ženevy, byl součástí toho skvělého týmu v závěru základní části i v play off a nakonec jsme vyhráli titul. A po této zkušenosti bych byl obrovsky šťastný, kdyby se mi podařilo říct, že jsem obhájil mistrovský titul, jestli víte, co tím myslím (zasměje se šibalsky).
Sám jsi to zmínil, že jsi dlouho nehrál soutěžní zápas. Jak se po této stránce cítíš. Máš bohaté zkušenosti, ale nemáš trochu strach z toho, že budeš mít v úvodu mírný deficit?
Samozřejmě si musíme přiznat, že pokud nějaký čas nehrajete zápas, tak hned v tom prvním po takové pauze nebudete schopen hrát na své úplné maximum. To se děje snad jen ve filmech či pohádkách. Nebudu lhát, určitě nemůže nikdo čekat, že hned v prvním zápase budu na své nejvyšší možné úrovni. Týmy už mají za sebou start sezony, hráči jsou v zápasové intenzitě a tempu a jsou o něco napřed. Já jsem v dobré fyzické kondici, přes léto jsem na sobě makal, trénoval jsem i na ledě. Fyzicky jsem ve formě, chybí mi zápasové tempo. A abyste se dostal do zápasového tempa, tak musíte hrát zápasy. Takže teď to začne já jsem přesvědčený, že to bude den ode dne, zápas od zápasu lepší a lepší.
Nicméně jsi připraven jít do zápasu třeba hned zítra…
Jsem připraven hrát. Ano. Pokud mi trenéři dají příležitost a nominují mě hned na nejbližší zápas, jsem připravený jít do něj.
Jsi druhý francouzský hráč ve Vítkovicích. V kabině je už Valentin Claireaux. Byli jste nějak v kontaktu před tvým příchodem? Zjišťoval jsi od něj nějaké detaily?
Ano, samozřejmě. Byl jsem s ním v kontaktu. Známe se s Valentinem už více jak deset let. Takže jsme to probírali, jaké to tady je a tak dále. Ne nějak moc, protože toho času moc nebylo a tým teď měl docela nabitý program. Vím, že teď se to trochu zklidnilo, ale že později nás čeká pořádná porce zápasů. Ale pár otázek jsem Valentinovi dal a dostal jsem odpovědi, které jsem si – upřímně – přál dostat. Takže jsem tady.
Jsi rád, že máš v kabině krajana?
Ano. Je to poprvé, co se v kabině potkávám s kolegou z reprezentace. Už jsem v minulosti zažil přijít do kabiny, kde neznáte vůbec nikoho a neumíte ani slovíčko jejich řeči. Takže je vždy fajn, když znáte někoho, kdo ví, jak to v tom daném týmu chodí. Může vám pomoci s detaily kolem hokeje i mimo něj, ale není to nejpodstatnější věc, na kterou se soustředíte, když přicházíte do nového prostředí. Všichni jsme tady na jedné lodi, jde nám o jednu stejnou věc, takže i když bych v kabině nikoho neznal, jsem přesvědčený, že by nebylo těžké si tady zvyknout.
