Čtyřikrát se potkali v play off a čtyřikrát se radoval slezský klub. Vzájemné bitvy Vítkovic s Třincem ve vyřazovacích bojích patří k tomu nejlepšímu, co česká extraliga v posledních třech dekádách nabídla. Pátá konfrontace je na programu nyní. Podaří se Ostravanům konečně prolomit dominanci Ocelářů a překazí jim útok na zlatý hattrick?
Vzájemné bitvy mezi Vítkovicemi a Třincem v play off vždy zvedaly fanoušky ze sedadel a Moravskoslezský kraj byl díky nim na nohou. Nejvypjatější sérií byla asi ta první v semifinále 1998, největší zase finále 2011, nejjednoznačnější čtvrtfinále 2019. Jaké bude čtvrtfinále 2022, to se teprve uvidí. Než boje začnou zrekapitulujme si čtyři dosavadní vzájemné konfrontace.
Semifinále 1998 – HC Vítkovice – HC Železárny Třinec 2:3 (6:5, 0:4 – 1:3, 4:1 – 1:4)
- Semifinále 1998 přineslo historickou premiéru. Vůbec poprvé se v play off spolu střetly týmy Vítkovic a Třince. Obě haly, jak vítkovický palác, tak třinecký zimní stadion, byly v pětizápasové bitvě napěchovány až pod střechu fanoušky. Emotivní tehdy ještě železářské derby bylo poznamenáno nešťastným faulem Vítězslava Škuty na třineckého Kaděru, po kterém se mezi týmy, fanoušky i kluby strhla velká vlna nenávisti. Slezané měli ve vyhrocené sérii plné šarvátek, osobních a mediálních útoků, ale také dramatického hokeje více štěstí. Celé Ostravsko a rozhraní Moravy a Slezska byly na nohou, opravdové hokejové šílenství. Vítkovice vyhrály doma úvodní zápas 6:5, jenže ve druhém padly 0:4, v Třinci pak prohrály 1:3, aby si výhrou 4:1 vynutily rozhodující páté utkání. Napěchovaný Palác kultury a sportu ale slavit nemohl, hosté vyhráli 4:1 a celou sérii 3:2 na zápasy. Za povšimnutí jistě stojí fakt, že trenér Vůjtek v prvním utkání protočil do té doby téměř jasnou jedničku Martina Pruska za mladého Jiřího Trvaje, který pak zase dostal prostor i ve druhém utkání, ale nakonec se mezi tři tyče vrátil zkušenější Prusek.
Čtvrtfinále 2003 – HC Oceláři Třinec – HC Vítkovice 4:2 (3:2, 1:2 – 0:1 SN, 7:0 – 1:0 – 6:2)
- Pro čtvrtfinále byla jasná dvojice, opět po pěti letech moravskoslezské derby Vítkovice – Třinec, ovšem s tím rozdílem, že lépe postaveným byli Slezané, na jejichž ledě boj začínal. Ostravané měli bohužel nevýhodu jen jedné elitní a pravidelně se prosazující formace, kterou byla první pětka Moravec – Burger – Kaděra – Černošek – Philipp. Produktivní pětice sama o sobě ale nemohla ustát tíhu čtvrtfinále, zvláště poté, co se zranil obránce Radek Philipp. Slezané moc dobře věděli, že právě na těchto mužích stojí výkon týmu a dobře si je hlídali. Vítkovice nejprve v Třinci prohrály 2:3, druhý den zvítězily 2:1 a naději všem vlil do žil první zápas na ostravské půdě. Ten byl koncertem obran a hlavně brankářů. Po 70 minutách zápasu svítilo na ukazateli skóre stále 0:0. Musely rozhodnout nájezdy, v nich byl úspěšný Burger i Moravec, za Třinec se netrefil nikdo, a tak se Vítkovice ujaly vedení v sérii 2:1. Slezané se ale pomstili neskutečným způsobem, vyhráli v Ostravě 7:0. V Třinci velkou vyrovnanou bitvu rozhodl vítkovický hráč ve službách červeno-bílých, Zdeněk Pavelek. Šesté utkání mohlo poslat do semifinále Třinec, nebo vrátit do hry Vítkovice. V Ostravě ale ten den nikdo nejásal, Vítkovice prohrály 2:6 a sezona pro ně předčasně skončila.
Finále 2011 – HC Oceláři Třinec – HC VÍTKOVICE STEEL 4:1 (5:2, 2:0 – 4:1, 4:5 SN – 5:1)
- Celá republika sledovala, jak o titul hrají podruhé za sebou Vítkovice, tentokrát s Třincem, v neuvěřitelném derby. Bohužel rozjetí Slezané byli k neudržení. První zápas na svém ledě vyhráli 5:2. Ve druhém Vítkovice šly soupeři tvrdě po krku, 58 minut trval bezbrankový stav, jenže pak dostal puk za Málkova záda se štěstím důrazný Varaďa a v následné power play pečetil Třinec výhru 2:0. V Ostravě byl v té době neskutečný zájem o hokej, kdyby měla Aréna kapacitu 30 000 diváků, ani to by nestačilo. Moravskoslezské derby táhlo a v neskutečně bouřlivé atmosféře se sehrál třetí zápas. Uspěli zase Třinečtí, tentokrát 4:1 a jejich fandové už pomalu slavili mistrovský titul. Čtvrté utkání nabídlo snad nejdramatičtější a nejkrásnější duel sezony. Neuvěřitelně vyrovnané utkání strhnul na stranu Vítkovic v 35. minutě Húževka a domácí vedli. Třinec však ve třetí třetině dvěma góly obrátil vývoj utkání a v útrobách haly se už vše začalo chystat k dekorování nových extraligových mistrů. 30 sekund před třetí sirénou našlápl podél mantinelu nejlepší nováček extraligové sezony Jan Káňa, nastřelil kotouč na bránu a odraz brankáře Hamerlíka naservíroval Lukáši Klimkovi nejdůležitější gól kariéry. Stav 4:4 nezměnilo ani prodloužení. V elektrizující atmosféře vítkovického stánku došlo na nájezdy. K prvnímu se překvapivě postavil Ondrej Šedivý, který bez milosti skóroval a proměnil halu v jásající kotel. Třinečtí neodpověděli. Matador Ujčík také nájezd zakončil gólem a když ani Radek Bonk neskóroval, mohly Vítkovice slavit historicky první finálové vítězství na svém ledě. Jenže to bylo z pohledu ostravské radosti vše. Pátý duel v Třinci patřil domácím. Vítkovičtí jen srovnali na 1:1, ale pak už Ocelářům vycházelo vše, na co sáhli. Velice emotivní byl zápas pro Viktora Ujčíka, který musel po rozmíšce s Davidem Květoněm do kabin a nemohl tak zasáhnout do zbytku existenčního zápasu o šance na titul. Třinec vyhrál 5:1 a na svém ledě převzal pohár pro mistra extraligy. Po roce si hráči ve vítkovických dresech pověsili na krk stříbrné medaile, které však pro všechny měly příchuť zlata. Vítkovickou sezonu ocenili i třinečtí fandové, kteří se spontánně připojili k pokřiku vítkovických fanoušků a vyvolali vicemistry, se kterými před sezonou nikdo nepočítal.
Čtvrtfinále 2019 – HC Oceláři Třinec – HC VÍTKOVICE RIDERA 4:0 (3:2, 3:0 – 1:2, 2:5)
- Série s asi nejjednoznačnějším průběhem. Vítkovice šly do bojů s rivalem po úspěšně zvládnutém předkole se Spartou (3:1 na zápasy), sebevědomí a pozitivitu získanou v souboji s Pražany ale Ostravané nebyli schopní dost dobře a hlavně efektivně přenést do čtvrtfinále. Třinec na své pouti za druhým mistrovským titulem byl až příliš dominantní. Nejvyrovnanějšími souboji byly první a třetí zápas. Jenže ani ve Slezsku, ani v Ostravě nedokázali modro-bílí Oceláře přetlačit. Čtyři zápasy, čtyři výhry Třince. Ostravané se loučili se sezonou a bohužel porážka od rivala vrhla stín na jejich dílčí úspěch v podobě postupu přes Spartu. Třinec pak v sedmi zápasech porazil Plzeň a ve finále přehrál Liberec 4:2, došel si pro druhý mistrovský titul v klubové historii a symbolicky tím vyrovnal tři dekády starý zápis vítkovického celku.
