Vítkovice zlomily odpor Olomouce díky ubráněnému oslabení, které trvalo celkem šest minut. Celou tu dobu seděl útočník Petr Fridrich na trestné lavici za vyloučeného Marka Kaluse. Po skončení nekonečného trestu vyrazil na zteč a vybojoval akci, ze které už jen dorážka Jana Hrušky do prázdné brány znamenala vítězný gól. Dvacetiletý odchovanec Vítkovic má po 18 odehraných zápasech na kontě 7 bodů za gól a 6 asistencí.
Petře, na třetí pokus se vám podařilo konečně porazit Olomouc, jak bys zhodnotil tuhle bitvu, která vám vynesla tři body?
Byl to určitě těžký zápas. My jsme věděli, že to bude těžký zápas, o jednom, o dvou gólech. I když jsme hráli s nimi minulý týden, tak padalo taky málo branek. Chtěli jsme to hrát poctivě zezadu, tlačit se před bránu. Nakonec jsme to ubojovali.
Ve druhé třetině jste ustáli šest minut v kuse v oslabení. Myslíš, že tohle mohl být rozhodující faktor zápasu?
Určitě. V tomhle utkání jsme oslabení obecně odehráli bez nějakých větších problémů. Samozřejmě nějaké závary tam byly, ale zvládli jsme to. To rozhodlo zápas.
Zažils ty sám někdy šestiminutové oslabení?
V Litvínově jsme v této sezoně hráli dokonce sedm minut v kuse oslabení… A to jsme taky ubránili.
Jste tedy experti na dlouhá oslabení?
Jo, tak ono nám to jde (usměje se). Doufám, že v tom budeme pokračovat.
Ten šestiminutový trest jsi na trestné lavici za Marka Kaluse odseděl ty, po návratu jsi pak vypracoval akci, ze které Jan Hruška dal vítězný gól. Můžeš popsat, co se na ledě stalo?
Já jsem skočil na led z trestné a náš obránce vyhodil kotouč z pásma. Já jsem viděl, že hráč Olomouce o mě asi moc neví, nejel tam naplno pro puk. Tak jsem si řekl, že to zkusím, měl jsem sílu. Rozehrávku jsem vystihl, dostal jsem se před gólmana, zkusil zakončit. Ani nevím, jestli se to odrazilo od tyčky, nebo jinak, ale Hrouda to pak zametl výborně do brány.
Ty sis v této sezoně připsal svůj první extraligový bod v zápase v Olomouci. V tomto utkání jsi připravil rozhodující moment. Je pro tebe Olomouc něčím výjimečná, hraje se ti proti ní lépe, nebo je to jen náhoda, že ti to takto vychází?
Nevím, jestli je to pro mě nějaký specifický soupeř, ale hraje se mi proti nim dobře. Dá se dobře bruslit, dobře se držet na puku. Na druhou stranu jsme s nimi teprve poprvé v sezoně vyhráli. Tak snad na to navážeme a i v tom čtvrtém střetnutí se nám zadaří.
V A-týmu ses docela zabydlel, hraješ v základu, dostáváš prostor. Máš z toho radost?
Určitě to je pro mě čest. Vážím si toho hodně, protože jsem z Ostravy, jsem odchovanec Vítkovic. Ještě navíc po tom průběhu sezony, kdy začátek nebyl úplně ideální, z mého pohledu. Teď jsem se tu zabydlel a doufám, že se udržím a budu pokračovat dále.
V juniorce jsi byl docela střelec, hodně se ti dařilo. Jak zvládáš přechod do dospělého mužského hokeje, navíc v Extralize?
Je to strašně velký přechod. To jsem zažil už loni v Havířově, kde jsem měl problémy s přechodem mezi chlapy. Minulá sezona mi ale hodně pomohla a už se na ledě mezi dospělými cítím mnohem lépe.
Jaké to je sedět v kabině s takovými borci, jakými jsou Zbyněk Irgl nebo Roman Polák a další?
Je to super. Hlavně ale ti kluci jsou úplně v pohodě a snaží se nám pomáhat a předávat své zkušenosti, myslím nám mladým klukům. Je to pro nás hodně přínosné.
Nepatříš k nejvyšším hráčům, není pro tebe výška občas hendikep?
Ani bych neřekl. Kdysi jsem si říkal, že by to problém mohl být, ale dokázal jsem si, že mi to v chlapech ani tak moc nevadí. Jsem rád, že nejsem nějaký vysoký kolohnát. Sázím na rychlost. U mantinelu se snažím dostat kolem hráčů rychleji. Nepřipadá mi to jako hendikep, naopak někdy mi to přijde jako určitá výhoda.
Už jsi se zmínil o zkušenostech z první ligy. Čím to, že v Extralize se ti daří statisticky lépe, než právě v nižší soutěži?
To se strašně těžko porovnává. Já, když jsem se v minulosti ptal spoluhráčů, jak vypadá srovnání první ligy s Extraligou, tak mi říkali, že to nejde. Já jim nevěřil a pořád jsem jim říkal, ať mi to nějak srovnají, vysvětlí. Teď sám ale vidím, že to srovnat jinak. Jsou to úplně jiné ligy. A nevím, čím to, ale v Extralize se mi daří, možná mám i více štěstí. Vypadá to dobře a já doufám, že to bude pokračovat.
