Hokejisté Vítkovic museli proti Mladé Boleslavi dvakrát dotahovat, ovšem i na podruhé se jim to povedlo. 46 sekund před koncem dorazil puk za záda Maxwella Šimon Stránský a druhou brankou v sezoně poslal zápas do prodloužení.
Šimone, Mladá Boleslav byl poměrně těžký soupeř a hodně kousal. Jak byste zhodnotil zápas?
Oni koušou. Jsou bojovní, urputní a strašně dobře bruslí. Jsou nebezpečný soupeř pro nás. Nehráli jsme to, co jsme chtěli, bylo to z naší strany pomalé. Prostě nám to nešlo jako zápasy předtím, ale ukázala se vůle týmu. Ubojovali jsme to.
V poslední minutě jste rozhodl o vyrovnání. Jak jste se tam zjevil a jaké byly pokyny pro závěrečné chvíle?
Jako třetí formace jsme tam prostě skočili. Měli jsme za úkol, abychom vybojovali v útočném pásmu vhazování. Pořád se nám to ale nedařilo a hráli jsme to po rozích. Pak z toho nakonec vyplynulo, že padl gól a všichni jsou šťastní. Jsme moc rádi, že to tam padlo.
Ten puk tam vyplul a už to vypadalo, že jste pomalu odjížděl pryč…
Jojo, je to pravda. Já jsem už ani nehrál, viděl jsem, že to má Maxwell pod rukavicí. Tak jsem si říkal, že už to asi rozhodčí pískne. Pak do toho ale ještě jednou píchnul Szturcik a puk byl najednou u mě. Plesknul jsem do toho a naštěstí to tam padlo. Už jsem ale pomalu přestával hrát.
Přesilovky vám v utkání moc nešly, ale nakonec ta souhra v závěru přinesla branku. Takže nakonec spokojenost?
Tak jako… Nevím, kluci se pořád dívají na videa, snaží se něco změnit. A já si myslím, že je to jen otázka času, kdy to tam padne. V tom power play bych to tak nebral, měli jsme tam štěstí.
Na samostatný nájezd jste se necítil? Přeci jenom jste byl v euforii tak jste si mohl i troufnout přidat druhý bod…
Já si na nájezdy věřím, řekl bych, že to je moje nejlepší a nejoblíbenější dovednost. Ale jsou tam i zkušenější a šikovnější kluci, takže jsem nečekal, že půjdu. Možná kdyby se nerozhodlo v těch pěti, tak bych třeba šel pak. Ale jsem hlavně rád, že jsme vyhráli.
