Sezona byla úspěšná, ví Roman Šimíček. Co Vítkovice chystají pro nový ročník?

Datum publikování:29. 4. 2022

Za sezonou 2021/2022 se ohlédl sportovní ředitel HC VÍTKOVICE RIDERA Roman Šimíček. Prozradil mimo jiné, jak se rodilo úspěšné posílení kádru v průběhu soutěže nebo jak probíhá budování kádru na nový extraligový ročník.

Vítkovice v základní části vybojovaly 8. příčku a přes předkolo postoupily do čtvrtfinále, vzdorovaly mistrovskému Třinci. Jak ze své pozice hodnotíte sezonu 2021/2022?

S odstupem času, když se na sezonu podíváme, můžeme říci, že byla úspěšná. Nebyla opět vůbec jednoduchá. Vyskytla se spousta překážek či problémů. Navíc v play off nás potkaly zdravotní problémy, které jsme museli hodně operativně řešit, aby se vůbec mohlo hrát. V tomhle případě klobouk dolů před hráči, co předvedli na ledě a čeho dosáhli. Říkáme, že sezona byla úspěšná, protože jsme došli zase o ten jeden krok dále, než loni. Za to jsme rádi. To je určitě pozitivní.

Čtvrtfinále s Třincem 4:0 na zápasy vypadá letmým pohledem jednoznačně, ale shodneme se na tom, že z pohledu průběhu zápasů to až tak jednoznačné nebylo?

Samozřejmě vždycky chceme všichni nejvíc a chceme dojít nejdál. Bohužel jsme se museli sklonit před kvalitami Třince. Tak to prostě je. Ale my to vnímáme tak, že jsme se přes předkolo dostali do čtvrtfinále a nyní máme před sebou do další sezony výzvu v tom náš týmový výkon a výsledek zase posunout o krok dále. Věřím, že se nám to povede – děláme pro to maximum a věřím, že i v sezoně toho pro tento cíl ještě maximum uděláme. Tím se tedy vracím k tomu, že za mě, za mou osobu, tahle sezona úspěšná byla. Ale vždy může být ještě lepší – nejsem člověk, který se spokojí se vším. Jsou před námi nové cíle a nové výzvy, které chceme zvládnout a zase se dostat o krok výše.

Před rokem jste při sezonním hodnocení věnoval hodně prostoru faktu, že se hrálo před prázdným hledištěm. I když tento ročník nebyl úplně bez problémů, od března už bylo možné pustit všechny fanoušky zpět do hal. Co jste návratu fandů na tribuny říkal?

O tom se asi ani nemusíme bavit. Ke sportu diváci neodmyslitelně patří a při těch zápasech to bylo evidentní. Bylo to sto a jedna, jestli jsme hráli před prázdnou halou, nebo nám na pátý zápas předkola přišla plná hala a fandy bylo především slyšet a byla skvělá atmosféra. To ty kluky na ledě jednoznačně strhne a je to pomoc. Jsem přesvědčený, že i díky tomu se nám podařilo v rozhodujícím zápase porazit Olomouc a postoupit do čtvrtfinále. Musíme si uvědomit, že tým prošel opravdu velikými zdravotními problémy, ale jít do klíčového zápasu a cítit tu podporu plného hlediště, to pak člověk zapomene na všechno, na horečky, na bolest, na všechny problémy. Diváci nám hodně pomohli a obecně za sebe říkám, že už bych se nikdy nechtěl dočkat doby, kdy bychom zase hráli před prázdným hledištěm.

Mimo dění na ledě byla sezona 2021/2022 také hodně o práci s kádrem, jeho doplňování. To se vám podařilo – návrat Lakatoše, příchod Solovjeva, Lindberga, nakonec i Pedana. To vše pomohlo posílit mužstvo a zvednout výkony. Jak náročné bylo najít a realizovat tyto přestupy po manažerské stránce?

Já bych chtěl v prvé řadě říct, že na to tady nejsem sám. Všechno toto řešíme společně s Patrikem Rimmlem a samozřejmě s majitelem klubu Alešem Pavlíkem. Navzájem všechny možnosti projednáváme, konzultujeme. Já si nemyslím, že mančaft byl na začátku sezony špatně složený, jenže nám v těch prvních týdnech něco chybělo. Nebylo to snadné ani z toho pohledu, že jsme hráli celý úvod venku a ještě bez tempa. Ale s tím jsme nějak počítali, taková byla situace. Porvali jsme se s tím. Ale cítili jsme, že je potřeba ten tým nějak oživit, posílit. Řešili jsme to dennodenně. Naskytla se příležitost přivést zpět Lakyho. Šli jsme do toho, protože jsme věděli, jaký hráč to je a taky jsme věděli, že z Finska bude stoprocentně připravený, stoprocentně natrénovaný. Po rozhovoru s ním jsme měli i jistotu, že tady bude mít chuť hokejově něco dokázat. Jsme rádi, že se to povedlo, že přišel a pomohl nám s produktivitou. Dále se nám podařil udělat Solovjev, který do týmu okamžitě zapadl. Já myslím, že nikdo, ani on sám nebo jeho agent, nečekal, že mu to u nás tak sedne. Těch gólů u nás dal opravdu hodně, důležitých gólů. Lindberg, to je typický centr. Já jsem celý život hrál centra a jsem rád, že se nám takový hráč povedl. Po Novém roce, když jsme měli určité problémy v obraně, jsme sáhli po Pedanovi. Já přiznám, že od něj jsme čekali malinko více, protože jsme měli informace a prognózy, že by měl být kvalitativně lepší, než Solovjev. Bohužel Ruslanovi to krátké angažmá až tolik nesedlo, ale i na základě rozhovoru s ním po sezoně víme, že se mu u nás hodně líbilo, akorát nebyl až tolik platný, jak si sám představoval. Navíc se povedla sázka na Aleše Stezku, který odváděl výborné výkony a mnohokrát tým podržel a tím, jak to v bráně zavřel, pomohl mužstvu ke spoustě důležitých výher a bodů. Takže já jsem rád, že se nám tahle doplnění kádru opravdu projevila jako posílení a znovu opakuji, že tady na to nejsem sám. Nikdy to nedělám sám, pracujeme v týmu, máme rozdělené kompetence. Týmová práce, vždycky.

Vy osobně jste sezonu začínal i na střídačce v roli asistenta trenéra, ale postupem času jste střídačku opustil. Z jakého důvodu?

(pousměje se) Není to žádné zajímavé téma, myslím. V managementu klubu vzešla dohoda, že budu na střídačce a v kabině jako asistent trenéra na základě toho, že jsme byli přesvědčení, že v dané chvíli je to na místě. Všichni chceme pro mužstvo to nejlepší, takže jsem to akceptoval a přijal. Postupem času se tým rozehrával, začal hrát parádně a nastala situace, kdy jsme se zase shodli, že už není nutné, abych stál na střídačce a od nového roku jsem tam přestal chodit. Řízení chodu klubu, práce s kádrem, shánění nových hráčů a tak dále, to se lépe dělá z kanceláře, než ze střídačky. Takže situace uzrála a já se přesunul zase jen nahoru. Ale bylo určitě dobře, že jsem byl i dole, protože jsem měl možnost být ještě více s týmem, vidět a vnímat to dění i z téhle úrovně, z téhle strany. Ale obecně myslím, že moje místo je nahoře a kabinu a střídačku je dobré nechat trenérům a dát jim prostor pro jejich práci.

Už jste sám zmínil, že po Novém roce jste se už naplno soustředili na práci s kádrem. Budujete nový tým pro nadcházející sezonu. Jak náročné to aktuálně je?

My jsme s intenzivnějším budováním kádru na novou sezonu začali klasicky už někdy v období ledna. Začali jsme s trenérskou dvojicí a je dobré, že se nic nemění. Dohodli jsme se s Milošem Holaněm a Radkem Philippem na pokračování. A od toho jsme se pak odpíchli dále. Věděli jsme, že některé hráče máme podepsané, u jiných to bylo jen o tom uplatnit opci, ale patří k tomu odchody – hráčů, se kterými nepočítáme pro novou sezonu. Myslím, že i sami hráči viděli, že ve Vítkovicích se dá hrát dobrý hokej, že se dá ve vítkovickém dresu bojovat o vyšší příčky, například, když jsme se v sezoně pohybovali kolem pátého místa a měli jsme kousek i na čtyřku. To nám samozřejmě také hrálo do karet. Proto to nebylo nijak složité jednání, s těmi hráči, o které jsme měli zájem se domluvit na pokračování. Ať už brankář Aleš Stezka, Lukáš Krenželok, Patrik Koch, Lindberg, mladí Bernovský, Krejsa, Prčík a další. Máme podepsaného i Solovjeva, ale bohužel u něj to není jen o té sportovní stránce, ale v současné mezinárodní situaci je to otázka i faktorů, které my nemůžeme ovlivnit. No, a pak je tady samozřejmě ta další práce, kterou je hledání náhrad za hráče, se kterými jsme se rozhodli ukončit spolupráci. Takže je to i o tom doplnit kádr tak, abychom byli schopní v sezoně udělat ten další krok navíc. Konkrétnější budeme po 1. květnu.

Současná mezinárodní situace míchá kartami vlastně ze všech stran. Dost se hovoří o tom, že ruská KHL bude v nové sezoně bez zahraničních hráčů, včetně Čechů. Jak moc se to může projevit i ve Vítkovicích?

Upřímně řečeno, teď aktuálně nejsme schopní říct. Nikdo neví, jak to s KHL bude, jestli skutečně k tomu odlivu zahraničních hráčů z ní dojde. A pokud ano, co to bude znamenat? Vrátí se tihle hráči třeba přímo do Česka? Nebo se budou snažit najít angažmá ve Švédsku, Finsku, Švýcarsku? Co bude následovat? Domino efekt, díky kterému se uvolní hráči ze Švédska, Finska, Švýcarska pro naši Extraligu? Nikdo neví a je asi předčasné být v téhle věci nějak konkrétnější. My už samozřejmě nějakou představu o týmu v těchhle dnech máme, ale pořád na dvě místa čekáme, na post obránce a post útočníka. Jestli se to povede, kdo to bude, to je zatím otázka a já bych v tomhle směru byl opravdu radši zdrženlivý a počkal, jak se to vyvrbí. Čekáme, jdeme do toho risku, hledáme, máme jak se říká rozhozené sítě, s určitými hráči jednáme, ale uvidíme.

Ve spojení s Vítkovicemi se vždy hovoří i o odchovancích. Jednali jste o možném příchodu některých, kteří dosud působí v jiných klubech?

Samozřejmě. I to je součástí naší filozofie. Už jsem v minulosti několikrát zmínil, že preferujeme srdcaře, ty, kteří chtějí za Vítkovice bojovat, mají k nim vztah. K takovým hráčům samozřejmě patří i odchovanci. Už v průběhu této sezony jsme například oslovili se seriózní nabídkou Patrika Zdráhala, kterému se v Litvínově dařilo a nyní je v širším kádru reprezentace. Bohužel Patrik se rozhodl zůstat na druhém konci republiky a prodloužil v Litvínově smlouvu.

To je velká škoda, Patrik Zdráhal by jistě do týmu velice dobře zapadl a pomohl by…

Proto jsme s ním také jednali a věřili jsme, že se bude chtít vrátit domů, ale bohužel to tak nedopadlo.

Jakkoli už pro Vítkovice sezona skončila, ne všichni hráči jsou na dovolené. Reprezentační sezona vrcholí jak v kategorii mužů, tak osmnáctky a klub má v reprezentacích své zastoupení…

Přesně tak a my z toho máme jednoznačně radost. Každá účast hráče z oddílu v reprezentaci je dobrou vizitkou pro klub. Do širšího kádru A-mužstva české reprezentace byli pozváni tři naši hráči, Dominik Lakatoš se pro zdravotní problém omluvil, ale je skvělé, že Peťa Fridrich a Aleš Stezka mají tu možnost být v reprezentaci, hrát, trénovat, sbírat zkušenosti i na mezinárodní úrovni. Ale není to jen o nich. My máme velkou radost, že trojice našich mládežníků se dostala do konečné nominace osmnáctky na mistrovství světa – Puchala, Melovský, Prčík. Ale samozřejmě tím to nekončí, chtěli bychom mít v nároďácích co nejvíce kluků. Všichni kluci, kteří se do nominace dostali, si to zaslouží a zase to je vizitka jednak pro klub a jednak je to příklad pro ostatní, že se z Vítkovic dá dostat do reprezentace. Ať už dospělé, nebo mládežnické a dá se dostat na mistrovství světa. Z čehož my v klubu máme obrovskou radost. Ale není to jen o české reprezentaci, Roberts Bukarts je v lotyšském výběru, Patrik Koch bojuje v širším kádru slovenské reprezentace o místo na mistrovství světa.