Foto: Petr Kotala
Vítkovice mají odehráno 14 zápasů, tedy jednu čtvrtinu základní části. Za dosavadním průběhem sezony se ohlédl hlavní trenér Miloš Holaň. Zmínil, co jeho tým trápí nejvíce, rozebral přínos mladých hráčů a skladbu sestavy na utkání a zamyslel se i nad nadcházejícím domácím dvojzápasem.
Co do počtu zápasů jste až nyní uzavřeli první čtvrtinu základní části. Na kontě máte sedm výher a sedm porážek, 19 bodů. Jak to vnímáte?
Slušný počin i díky tomu, kolik z těch zápasů jsme hráli venku. Určitě nás mrzí ztracené zápasy, třeba doma body s Litvínovem. Získali jsme relativně dost bodů z těžkých venkovních zápasů, takže za mě, klepu to, ne, že přehnaná euforie, ale jde to. Padesát na padesát bilance není špatná.
Problémem nadále je určitě produktivita, co se s tím dá dělat?
Je to o více věcech – sebevědomí daného hráče a tak dále. A nejen o tom. Ten hráč, aby dal gól, pro to musí udělat spoustu věcí. Základ je střelba. Když jsem útočník a po zápase se podívám na vlastní statistiku, tak musím vidět, že jsem alespoň čtyřikrát nebo pětkrát na bránu vystřelil a vím, že jsem se pro vstřelení gólu snažil něco udělat. Pokud mi v kolonce střel svítí nula, tak je něco špatně, že ano? Těmhle věcem musí jít člověk naproti. Musí makat v zápase i v tréninku. Začít dělat něco navíc. Samo to nepřijde. Samozřejmě je s tím spojena i spousta štěstí. Stačí se podívat, kolik špatných odrazů, detailů, odrazů od brusle a najednou je gól, nebo naopak není. I to štěstí je potřeba. Ale já říkám, že štěstí je odměna za to, co dělám. Pokud jsem pro to udělal jako hráč vše, můžu mít štěstí a gól mi tam padne. Pokud ale jen čekám na štěstí, tak to nefunguje. Udělat pro to vstřelení gólu vše – v zápase i v tréninku. Za mě naše současná produktivita není dostačující na to, abychom poskočili tabulkou nahoru. To je jasné. Myslím, že tři, čtyři vstřelené góly už mohou být zárukou pravidelného bodování.
„Když jsem útočník a po zápase se podívám na vlastní statistiku, tak musím vidět, že jsem alespoň čtyřikrát nebo pětkrát na bránu vystřelil a vím, že jsem se pro vstřelení gólu snažil něco udělat. Pokud mi v kolonce střel svítí nula, tak je něco špatně, že ano?“
Je něco, co vás více ve hře trápí?
Měli jsme špatné přesilovky. Procentuálně se nám to díky posledním zápasům snad i zlepšilo. Ale zase, je tady ta druhá věc. My jsme měli kolikrát v zápasech jednu, dvě přesilovky. A není snadné využít ze dvou přesilovek obě. Musíme také brát v potaz, že se soupeři na naší přesilovku připravují tak jako my na soupeře, proto není jednoduché se někdy prosadit. Chtělo by to se více tlačit přes hráče, získat faul a pak mít třeba čtyři nebo pět přesilovek za zápas a pak je těch příležitostí více. Za vyrovnaného stavu přesilovky a oslabení rozhodují. A v našem případě, kdy dáváme jeden, dva góly, využitou přesilovkou si strašně pomůžeme.
V posledních utkáních jste dali větší prostor mladším hráčům a například v Karlových Varech se vám to vrátilo, když mladí rozhodli. Jak vidíte výkon těchto hráčů?
Jsem za to hrozně rád. Samozřejmě určité obavy tam byly. Nebyli jsme ve snadné situaci. Honza Hruška nemohl nastoupit kvůli trestu. Museli jsme reagovat. Rosťa Marosz nenastoupil z výkonnostních důvodů, museli jsme na to reagovat. V Šumperku máme Lednického, který je po zranění, sáhli jsme i po Tomáši Vildumetzovi, který mě mile překvapil. Oba hru zrychlili. V první třetině ve Varech jsme hráli lajnu dvou mladých s Bukym (Roberts Bukarts, pozn. red.), ale nepasovalo to. O přestávce se udělala jedna změna a najednou třetí a čtvrtá lajna získávaly obrovský prostor na ledě i v tom, že byli všude. Mladý drajv. Někdy se toho člověk bojí, aby to mladí zvládli, ale tenhle zápas byl pravý opak. Mladí byli schopní rozhodnout zápas.
Je to nějaký signál do budoucích zápasů?
Je to především signál do budoucna jako takového. Neříkám, že se to musí projevit hned v dalších zápasech. Třeba právě Tomáš Vildumetz je momentálně hráč Šumperka, takže s ním nemůžeme nakládat jako s naším hráčem a nezávisí jen na nás, jestli ve Vítkovicích hrát bude, nebo ne. Ale přemýšlíme o tom, že mladí mají přece jen jiný drajv, jinou chuť se prosadit.
Mohou s sebou mladší hráči strhnout i ty zkušenější, kterým se třeba momentálně až tolik nedaří?
Samozřejmě! Už jen tím stylem. Já neříkám, že jen staří musejí být lídři a rozhodovat, i mladí to mohou být. A ve Varech to byli mladí, kdo svým pohybem, aktivitou, otočili zápas v náš prospěch. Mladí mají velkou motivaci se ukázat, dokázat něco. A je to v některých případech vidět. To je to, proč Vary hrajou v posledních letech tak, jak hrajou. To je to, proč Boleslav hraje, tak jak hraje. Není to jen o těch starých. Je potřeba to dobře namíchat a dát i těm mladým prostor, kteří do toho přinesou drajv.
Konkrétně Vojtěch Lednický se zranil v srpnu v přípravě, od návratu odehrál celkem dvě utkání a v prvním extraligovém se právě ve Varech prosadil i střelecky. Udělal vám radost?
Nebylo to pro něj určitě jednoduché. Ale víme, že on je takový správný plašan a tou poctivostí, kterou v sobě má, se může vyhrát. Když dostane prostor, získá větší klid, suverenitu a zkušenosti. Mě hrozně těší i to, že to jsou kluci z vítkovické líhně. Jasně, třeba Bernovský začínal v Brně, ale mládeží tady prošel, takže je už v podstatě místní. Jsou to mladí kluci z Vítkovic a myslím, že i pro naše fanoušky to může být zajímavé pojítko. Lednický, Fridrich, Krejsa, Bernovský… až je mi líto, že nedostali více prostoru loni, když to byla nesestupová sezona. Už by mohli být dál. Když se vrátím k Ledňovi, pracuje na sobě, maká. Teď se rozehrává v Šumperku, takže uvidíme, jestli jej tam ještě podržíme, nebo dostane příležitost tady.
„Je těžké nenechat hrát borce, kteří mají přes třicet a spoléhá se na ně. Ale proč posadit nebo nechat sedět mladé, když se nedaří lídrovi? Já se snažím dělat rozhodnutí, která jsou dobrá pro mužstvo. Ne pro mě, ale pro mužstvo. I pro starší hráče je to signál. Ne, aby se uráželi, ale aby si sáhli do svědomí, co udělat pro to, aby se zlepšili.“
Kromě Rostislava Marosze jste před časem nechali mimo sestavu také Robertse Bukartse. Je těžké udělat tohle rozhodnutí a nenominovat hráče, na kterém jste chtěli po celou sezonu stavět?
Určitě je to těžké rozhodnutí. Nenechat hrát borce, kteří mají přes třicet a spoléhá se na ně. Ale když přijde situace, kdy se nedaří, kdy jim to nevychází, jsou tady od toho, aby rozhodovali zápasy, ale neprosazují se, musíte se ten signál udělat. Proč posadit nebo nechat sedět mladé, když se nedaří tomu lídrovi? Není to jednoduché, je to zásah do mužstva, ale já se snažím dělat rozhodnutí, která jsou dobrá pro mužstvo. Ne pro mě, ale pro mužstvo. Udělali jsme dvě změny a já klepu, že dvakrát se to ukázalo jako správné rozhodnutí. Ti starší hráči na sobě taky musejí pořád pracovat, jinak jim ten vlak ujede a půjde to do ztracena. I pro ně je to signál. Ne, aby se uráželi, ale aby si sáhli do svědomí, co pro to udělat, aby se zlepšili. Na rovinu – neznám trenéra, který by posadil dobrého hráče, kterému se daří. A tak pak je to o těch „koulích“ toho daného trenéra, jestli toho hráče posadí, nebo ne. Já jsem ale už od pana Vůjtka naučený, že nechci litovat, že jsem něco chtěl udělat a neudělal. Vláďa Vůjtek vždycky říkal: Co tě napadne, udělej hned, jinak toho pak budeš akorát litovat. Není to jednoduché, ale patří to k mé práci.
O víkendu zase hrajete doma. Čekají vás Zlín a Pardubice. Jaké to bude?
Rozliční soupeři v rozličné náladě, v rozličné formě. Ale každý zápas startuje od nula nula. To je asi jediná spravedlnost. Domácí zápasy – nechceme, aby si odsud vozili soupeři body. V úterý nehrajeme, soupeři hrají, takže máme trochu delší čas na přípravu, ale musí to být pak v těch zápasech vidět. Já klukům věřím, že ty věci, které děláme na tréninku, se do kluků dostávají. Pracujeme na tom, aby fungovala i chemie v trojkách, což není snadné, zvlášť, když nám na delší čas vypadl Robert Flick a tím pádem se nám zase nějaká funkční formace rozpadla.
V pátek vás čeká Zlín, který po takřka nekonečné šňůře poprvé v sezoně vyhrál, navíc doma, když srazil Kometu Brno…
Typologicky jiné mužstvo. Pozor na něj. Když jsem viděl jejich zápas s Kometou, tak se hrál ve výborné atmosféře. To není úplně běžné, aby mužstvo, které je poslední, téměř vyprodalo zápas. Hráli nepříjemný hokej. Bylo jasné, že donekonečna prohrávat nebudou a je naše zodpovědnost ty body podržet doma.
V neděli jdete proti Pardubicím, kterým se letos nesmírně daří…
Vyloženě ofenzivně laděné mužstvo. Pardubice mají sílu, mají drajv mladých hráčů. Pokoušet se hrát s Pardubicemi hokej nahoru a dolů se domnívám, že by pro nás byla sebevražda. Těch gólů nedáváme moc a nemuseli bychom to dohnat. Neznamená to, že bychom nechtěli a neměli být aktivní. Aktivní ano, ale nehnat se někam bezhlavě. Musí to mít systém. Nepouštět se do harakiri.
S oběma těmito soupeři jste už letos hráli. Ve Zlíně jste vyhráli 6:3, naopak v Pardubicích padli 0:6. Co se z těchto utkání dá získat směrem k těm zápasům, které vás nyní čekají?
Každopádně na ty zápasy musíme reagovat, podívat se na ně a upravit taktiku. Ale je důležité se zaměřit i na dva tři zápasy těchto týmů, které hrály před námi. I podle toho je potřeba se přizpůsobit. Pardubice mají rychlé brejky, výborné přesilovky. Jak už jsem řekl, nesmíme se pouštět do nějakých harakiri nahoru dolů. U Zlína zápas 6:3 úplně vymazat z hlavy. Zapomenout. Je to trochu jiné mužstvo, než jsme tam hráli. I my máme trochu jinou sestavu. Takže tady bych vycházel z dobré obrany. My čekat na brejky, ale hrát aktivní hokej, který by na ně mohl platit – nutit je k chybám. Ale ne se zase někam hnát a vlastní hloupostí jim dát příležitost. Budu se opakovat, ale disciplína. Zlín nám dal tři góly z přesilovek, na to pozor.
