Vítkovický kapitán Rostislav Olesz nastartoval ve druhé třetině duelu s Plzní střeleckou mašinu díky přesilovkého trefě z přečíslení. Ostravané nakonec dokráčeli proti plzeňské Škodovce k tříbrankovému vítězství a v tabulce se přiblížili klidnému středu a a zároveň boji o play off.
Rosťo, teprve končí první čtvrtina základní části, ale utkání proti Plzni mohlo hodně napovědět kam se budou oba celky ubírat. Tak jak jste spokojený s výkonem a výsledkem?
To asi není úplně otázka na mě, ale sezona má pro každý tým nějaký vývoj. Loni jsme mohli vidět Zlín, který měl po první čtvrtině pár bodů a nakonec jestli se nepletu došel v play off daleko. Tříbodový systém je v tomto zrádný, ale v této situaci pro náš tým dobrý. Podařilo se nám zabrat a zápas s Plzní zvládnout i když hosté byli po výměně trenérů. To vždy dodá týmu impuls a obvykle tým vyhrává zápasy. To bylo velice těžké a jsem moc rád, že jsme to zvládli.
Na střídačce legenda Martin Straka, mančaftu to musí dodat pořádný impuls…
Martina samozřejmě znám, všichni víme jaký to byl hokejista. To se tady můžeme bavit klidně hodinu jaký to byl výborný hokejista, ale na střídačce to musí být pro něj jiné. Když někomu řekne jak to má zahrát, tak to asi neudělá tak, jak by to udělal Martin. Ale určitý impuls to je, týmu to určitě něco dá. Proto mě ještě více těší, že se nám povedlo vyhrát.
Jak těžké bylo koncentrovat se do druhé třetiny? Přeci jenom v té první byly sporné vyloučení, gól po ataku na brankáře. Jak jste to vnímali?
K tomu se přece nemůžu vyjadřovat. (úsměv) Vezmu to z jiné strany, rychlý gól na 2:1 nás hodně zvedl. Vstupovali jsme do druhé třetiny s tím, že ji umíme zahrát. Chtěli jsme být více na puku a hrát více v obranném pásmu Plzně. To se nám podařilo gólem hned v úvodu a pak jsme přidali i třetí. To bylo asi zlomové, rychlé dvě branky a žádnou jsme nedostali.
V zakončení jste byl nekompromisní. Bylo to přesně to, co chcete hrát a zlepšit produktivitu?
Já myslím, že tady na Ostravsku a našem kraji se hodně rozebírá naše koncovka, která není nejlepší. Občas ty šance proměníme, někdy ten gól vyloženě nemůžeme dát. Tohle ale byla akce dva na jednoho kdy jsem se rozhodl, že budu střílet. V minulém zápase s Třincem jsem chtěl v podobné situaci nahrávat, ale dostal jsem se do složité situace a proto jsem se poučil. Snažil jsem se puk dostat na bránu a díval se, kde stojí.
Je pro vás překvapením, že se Plzeň tak trápí?
Ani bych neřekl, že se Plzeň nějak trápí. Když se podíváte na ten zápas třeba zpětně, tak uvidíte, že tam měli šance po našich chybách. Hokej je rychlý a hra chyb na obou stranách, jen ty naše prostě nepotrestali. Ve druhé části měli šance na vyrovnání i v přesilovkách, ale jako poněkolikáté nás podržel Bartes (pozn. Patrik Bartošák). Ale že by se Plzeň vyloženě trápila, to bych neřekl. Vyhráli jsme zápas a neřekl bych, že Plzeň se trápila a my jsme byli úplně v klidu. To ne.
Sezona běží, jak jste spokojen s dostavadním postavením týmu? Po dohrávce jste na devátém místě tabulky…
Já ani nevím jak jsme na tom v tabulce, snažím se soustředit hlavně na to, jak pomoct týmu. Je to pro mě nová role, musel jsem několik věcí změnit. Máme tým, držíme spolu a ta cesta je dlouhá. Jsme na začátku a není to o tom, že bychom najednou od začátku hráli jako loni Liberec. Máme řadu zraněných hráčů, kteří nám chybějí na důležitých postech. Ale na druhou stranu přišli mladí a ti je zastoupili dobře. Pomáhají plnit úkoly, které máme. A když budeme každý plnit své úkoly, tak můžeme být úspěšní stejně jako proti Plzni.
Říkal jste změny, tak co konkrétně se pro Vás změnilo?
Tak, musím být diplomat, že ano. (úsměv) Nemůžu už po každém řvát a za rozhodčíma jezdím s chladnou hlavou. Tam už musím řešit situace ne jako loni. To jsem v kabině více křičel, to je pravda. Aby ti kluci taky měli i nějaký vzor. I když v dnešní době je těžké, aby mladí lidé měli nějaký vzor.
Je to i o rozložení sil na ledě?
To ani ne. Mám i jiné funkce na ledě. Když si všimnete tak třeba teď hraju v první přesilovce a jsem před brankou. Různě zavážím puky a hraju i oslabení. Trenér se mě snaží využívat kde může a při hře 4 na 4 tam dává jiné mladší hráče. I to se změnilo, protože nemůžu na ledě lítat třicet minut na ledě pořád v plném tempu, musím si na chvíli i odpočinout.
A jak jste spokojen konkrétně s Vašimi výkony?
Tak … krásná otázka. Nejsem spokojen, přirozeně. Všichni mluvíme o koncovce a celkové naší potenci v útoku. Takže tam se určitě ode mě čeká více gólů nebo clonění, dorážení, tečování. Musím se v tomto zlepšit, ale cesta je dlouhá. Zranění, mění se spoluhráči. Musíme jít pořád stejnou naší cestou a neměnit to. I když se někdy nedaří, tak z toho prostě neuhnout … Ale nejsem spokojen, řekněme si to na rovinu. Musím být na sebe tvrdý.
Závěrem, všiml jste si takového kuriozního momentu ve druhé třetině, kdy se puk snášel do branky a Daniel Krenželok jej baseballově odpálil ven z brány? Tam se mohlo utkání ještě hodně zamotat…
Určitě jsem to viděl, já jsem stál přímo za ním. Co k tomu říct, tady můžeme vidět, že mladí hráči mají takové sebevědomí, že v určitých situacích to vyřeší s chladnou hlavou. No, v jiných situacích to zase vyřeší úplně jinak. (smích) Ale to je to krásné, že se pořád učí, například jako hráč Plzně se čtyřkou na zádech, jak se jmenoval? Kvasnička? Výborný obránce, ten hrál na úrovni Kadlece. Tybrďo, v první chvíli jsem si myslel, že to je nějaký zraněný hráč s košíkem, ale pak jsem viděl nákrčník, tak jsem věděl, že to tak nebude. Ale to byla opravdu radost se na něj dívat. Na ledě jsem se snažil využívat zkušenosti, hodně jsem si dával pozor, protože byl obratný a uměl to s pukem. Takže toho bych chtěl pochválit, tady jde vidět, že Plzeň není zase tak v krizi a že by neměli kde brát a neměli hráče. Momentálně jim to tam akorát nepadá, stejně jako nám. Ale já jsem opravdu rád, že jsme vyhráli. Měli tam Kubalíka, Kratěnu a další, takže nic lehkého. Zvládli jsme to především jako tým.
