Roman Šimíček se po pěti letech vrací do svého mateřského klubu. Ve Vítkovicích bude od května působit jako sportovní šéf s kompetencemi pro skladbu a chod A-mužstva. Nové pozice se nebojí a s prací začal prakticky okamžitě. Více prozradil ve svém prvním rozhovoru po návratu do organizace ostravského extraligového celku.
Po pěti letech se vracíte do mateřských Vítkovic, ale možná překvapivě v roli sportovního šéfa. Jak se to seběhlo?
Před časem proběhla vlastně jen taková otázka, jestli bych vůbec o takovou pozici měl zájem. Nezastírám, já jsem se vždycky více viděl v roli trenéra. Chtěl jsem dělat trenéra, ale nyní najednou přišla takováto nabídka, kterou jsem byl v prvé řadě překvapen, možná až zaskočen, ale bylo to pro mě i příjemné zjištění. Vítkovice jsou moje srdcovka, o tom se nemusíme bavit. Vždycky jsem si ve skrytu duše myslel na to, že se do Vítkovic vrátím a budu tady. Ve Vítkovicích jsem začínal, ať už jako hráč, nebo jako trenér a vždycky jsem v nich chtěl působit, to není žádným tajemstvím. No, a k té nabídce. V prvním momentu jsem byl překvapený, ale hned jsem cítil, že na to můžu a chci kývnout.
Neváhal jste ani chvilku?
Já tomu, upřímně, nepřikládal tehdy moc váhu. Stává se, že dostanete nabídky, ze kterých potom časem sejde, nebo nejsou tak vážné, takže jsem v to radši ani moc nedoufal, i když by se mi taková role líbila. Postupem času se to ale vyvíjelo tak, že ta nabídka začínala dostávat stále reálnější a reálnější obrysy. S šéfem Vítkovic Alešem Pavlíkem jsme byli ve stále pravidelnějším a vážnějším kontaktu a nakonec to dopadlo. Dojednání samotné bylo hodně rychlé.
Těšíte se zpět do Vítkovic?
Jednoznačně. Já jsem za tuhle nabídku hrozně rád. Na druhou stranu si samozřejmě uvědomuji velkou zodpovědnost, kterou nesu. Nikdy jsem tuhle práci nedělal, vím, že to bude hodně práce, hodně práce jiné povahy, než na jakou jsem byl do teď zvyklý. Ale udělám maximum pro to, abych nezklamal. A tím myslím, abych nezklamal nejen klub, nejen tým, ale taky širokou vítkovickou veřejnost a fanoušky.
Říkáte, že dojednání mezi vámi a šéfem Alešem Pavlíkem bylo rychlé, nicméně v kontaktu jste byli delší dobu, je to tak?
Samozřejmě. Když říkám, že to jednání bylo rychlé, tak to je z mého pohledu, protože, když jsem si v minulosti dojednával jiná angažmá, tak to bylo mnohem delší. Tady jsme byli nějaký čas v kontaktu, ale pak jsme si krátce jasně a stručně řekli, co se ode mě čeká a pak už bylo jen na mě, jak se k tomu postavím. Ta finální fáze byla z mého pohledu rychlejší, než na co jsem byl zvyklý, ale mám z toho radost, protože je i z toho cítit velká profesionalita práce, která ve Vítkovicích je.
Určitě to nebude snadné. Zvlášť s ohledem na současnou situaci kolem a na omezení a vůbec nouzový stav a další věci. O to náročnější to bude. Vždyť se vlastně ani neví, kdy se začne, jak se začne, kdy budeme moci začít trénovat.
Pozice sportovního šéfa je značně odlišná od práce trenéra, jak jste připraven na tuto výzvu?
Určitě to nebude snadné. Zvlášť s ohledem na současnou situaci kolem a na omezení a vůbec nouzový stav a další věci. O to náročnější to bude. Vždyť se vlastně ani neví, kdy se začne, jak se začne, kdy budeme moci začít trénovat. Na druhou stranu možná čas hraje pro mě, protože budu mít větší prostor. Ale tak samozřejmě všichni chceme, aby se co nejdříve život vrátil do starých kolejí a my mohli začít co nejdříve pracovat tak, jak jsme zvyklí a i liga by se hrála tak, jak má. Z mého pohledu – je to jiná práce, odlišná, ale nebojím se toho. Těším se na to, protože vím, že mám kolem sebe lidi, kteří mi určitě i pomůžou. Kdybych se téhle výzvy bál, tak bych ji nepřijal a tenhle rozhovor dává někdo jiný.
Kromě bohatých hráčských zkušeností máte za sebou i nemalé zkušenosti trenérské, a to v řadě i zahraničních klubů, takže se dá očekávat, že máte díky tomu i dostatek kontaktů a meziklubových vztahů. To může být pro vaši současnou pozici jednoznačně výhoda, nemyslíte?
Ano. Vlastně já jsem podobnou funkci zastával už v Košicích, když jsem tam trénoval. Tehdy jsme si víceméně s asistentem skládali tým z větší části sami. Takže jsem zažil jednání s hráči, s agenty, snahy přivést hráče, naopak jsem zažil i loučení s hráči. Takže jsem i tohle prožil. Tahle práce je do značné míry i o štěstí, jak si to všechno sedne, abychom to s trenéry namíchali tak, aby to klaplo jak má. Hodně práce bude z mé pozice i směrem do vítkovické mládeže, ve které bychom chtěli nastolit nějaké nové věci. Takže uvidíme, jak se nám to všechno podaří. Ale znovu opakuji, že se na to hrozně těším. Vracím se do známého prostředí, mezi lidi, které znám a od kterých vím, co můžu čekat a naopak oni vědí, co mohou čekat ode mě. Věřím, že si navzájem pomůžeme.
Jako první potřebuji slyšet představu trenérů, na tu si sedneme a pak budeme míchat ten „vítkovický guláš“, který snad bude ostravským fanouškům chutnat, ale pro soupeře už tak lahodný nebude.
Jména trenérů vítkovického A-mužstva pro novou sezonu zatím ještě známá nejsou, nicméně vaše pozice i práce bude do značné míry provázaná komunikací s trenéry, je to tak?
Samozřejmě, že ano. Když jsem Aleši Pavlíkovi kývnul na tuto nabídku, tak jednou z prvních věcí, které jsem mu řekl bylo, že se budu snažit trenérům maximálně vyhovět v jejich požadavcích, aby měli komfortní zónu, pracovalo se jim dobře a mohli se soustředit jen čistě na tu sportovní stránku věci. Když trenérům vytvořím takové podmínky, tak naopak já potom, když se nedej Bože nebude dařit, budu moci po nich chtít a vyžadovat lepší výsledky, už jen z hlediska zabezpečení, které jsem jim zajistil. Ale každopádně ano, především ta první fáze mé práce bude o velké komunikaci s trenéry a samozřejmě i s šéfem Alešem Pavlíkem. A to tak, abychom poskládali co možná nejlepší tým v rámci finančních i hráčských možností a namíchat to tak, aby trenéři s týmem byli spokojení, důvěřovali každému jednomu hráči a mohli stát za tím týmem.
Je jasné, že jména prozrazovat nemůžete. Nicméně, s ohledem na vaše bohaté hráčské i trenérské zkušenosti, co je podle vás potřeba udělat se současným kádrem Vítkovic, aby v příští sezoně nebojoval o záchranu, ale aby byl konkurenceschopný a vrátil se do vyšších extraligových pater?
Těžká otázka, hrozně těžká. Ta otázka je položená teď, ale ten tým i ve svém současném složení se v těchto dnech nějak vyvíjí. Má na to vliv řada věcí, i současná mimosportovní situace, vše, co se děje kolem nás. Takže vše má svůj vývoj. Samozřejmě já mám na stole jména hráčů, kteří jsou pod smlouvou, mám na stole jména hráčů, kteří jsou předpřipravení k podpisu. Ale pozor, doba je svým způsobem proti nám, takže se to neustále vyvíjí, takže je těžké říct nejen jména, ale i třeba jaký styl hráče Vítkovicím chybí. To si můžeme říct za měsíc, třeba. Navíc, vracím se tím k předchozí otázce, vše bude záležet také na trenérech. S těmi si sednu a oni mi musejí říct, jakým stylem hokeje se chtějí prezentovat, zda agresivní založený na mládí, nebo to rozmělníme, aby to bylo vyvážené. Takže jako první potřebuji slyšet představu trenérů, na tu si sedneme a pak budeme míchat ten „vítkovický guláš“, který snad bude ostravským fanouškům chutnat, ale pro soupeře už tak lahodný nebude.
