Předsezonní období je dlouhé a je tak prostor i na poslední ohlédnutí sportovního ředitele Romana Šimíčka za minulou ne zcela povedenou sezonou. V rozhovoru pro Deník Sport se Šimíček rozpovídal také o nové trenérské trojici a skladbě týmu na novou sezonu.
O příchodu trenéra Bruka se mluvilo ještě v průběhu minulé sezony. Když nevyšly námluvy s Patrikem Augustou, byl první volbou?
Jednání s Patrikem probíhala. Nakonec se ale rozhodl tak, že bude pokračovat u reprezentační dvacítky. Tím pádem to pro nás nemělo význam. Chtěli jsme mít trenéra, který pořád bude s týmem a nebude odjíždět na reprezentační akce. S Davidem jsme byli v kontaktu delší dobu. Nechci plácnout nesmysl, ale myslím si, že jsme se bavili tak dva roky zpátky. Nabídka z naší strany přišla až v průběhu minulé sezony, kdy jsme odvolávali trenéry. O Davidovi jsme byli přesvědčení, že je tím správným. Navíc ve spojení s Pavlem Trnkou a Vlastou Wojnarem by to mohlo fungovat.
Navíc trenéři Bruk s Trnkou se už v minulosti potkali u juniorské reprezentace.
Bylo to jedno z témat. Věděli jsme, že spolu už pracovali a chemie tam fungovala. Navíc jsme nemuseli všechno překopávat co se týče systému hry. Vlasta tam zapadl.
Byla ve hře varianta, že by zůstala dvojice Trnka – Veber, která Vítkovice vedla ve druhé polovině minulé sezony? 
U týmu jsem s nimi byl, takže o tom hodně vím. Když jsem se s Pavlem bavil, úplně nechtěl být na pozici hlavního trenéra. Rozhodli jsme se tak, že oslovíme Davida. S Vlastou Wojnarem jsem před dvěma roky taky mluvil, ale měl smlouvu, kterou chtěl dodržet a nechtěl utíkat z rozdělané práce. Na druhou stranu je to super i pro nás, protože my tady chceme lidi, kteří neutíkají z boje. Jirka Veber šel dělat asistenta do Plzně, takže všechno dopadlo tak, jak mělo.
V jednom z předchozích rozhovorů jsi přiznal, že jste nebyli spokojeni s letní přípravou před minulou sezonou. Jaké kroky klub podnikl, aby se to neopakovalo?
Máme tady tři trenéry i kondičního trenéra. Chvíli trvalo než si to sedlo, rozhodně nebudu říkat, že všechno bylo hned. Proběhlo spoustu schůzek a diskuzí. Za kondici je zodpovědný hlavní trenér. Když seděl s Tomášem Bystroněm, věci si vyříkali a nastolili si, jak to chtějí. Nakonec našli cestu. My jsme se na tréninky na suchu chodili dívat, konzultovali jsme je s trenéry, takže si myslím, že po letní přípravě jsou všichni spokojení.
Mluvil jsi také o tom, že pochybnosti jste začali mít už při loňském turné ve Švýcarsku. Jaké poznatky si z něj odvážíte letos, když jste porazili Rouen i Fribourg a až v prodloužení jste podlehli Ženevě?
Pořád to jsou přípravné zápasy, ale každý, kdo tam byl, viděl obrovskou vůli chtít hrát hokej a vyhrávat. Když jsem se na to díval seshora, líbilo se mi to. Bylo tam nasazení, emoce, prostě všechno, co od nového týmu potřebujeme. Chceme mít bruslivé a agresivní mužstvo. Švýcarsko sice splnilo to, co jsme chtěli, ale nepřeceňoval bych to. Nevíme, v jakém stavu bylo mužstvo, které proti nám zrovna hrálo.
I přesto, že se minulá sezona příliš nepovedla, dají se tam nají i pozitiva jako třeba semifinále Ligy mistrů, cítíš to tak?
Champions League byla v pohodě, ve druhé polovině sezony jsme se v extralize pohybovali na čtvrtém nebo pátém místě. Ale celý dojem z dobrého finiše samozřejmě pokazilo play off, ve kterém jsme na Hradec nestačili, všude jsme byli o dva kroky později. Povedlo se nám Vítkovice vyhrabat ze spodní části tabulky alespoň do středu, ale play off všechno zhatilo. Sezona to pro fanoušky a veřejnost nebyla dobrá, ale když se na to člověk podívá střídmýma očima, tak vidí, že po změně trenérů se mančaft nastartoval.
I tak ale přes léto deset hráčů přišlo a dvanáct odešlo. Bylo nutné do toho takto sáhnout?
Když jsem byl dole s Pavlem Trnkou, hodně jsme se bavili o tom, jak by měl tým pro další sezonu vypadat. Pak už se to řešilo i s Davidem a Vlastou. Věděli jsme, že potřebujeme zrychlit, abychom soupeře utahali a byli nepříjemní. Chceme, aby soupeři jezdili do Vítkovic neradi a na zápasy se netěšili.
S rychlostí pomůže Jan Bambula, který byl první ohlášenou posilou.
Jednali jsme s ním strašně dlouho. Tahali jsme ho tady možná tři roky, ale ocenili jsme, když nám řekl, že má platný kontrakt a chce ho dodržet. Nechtěl utíkat, nechtěl nic měnit. Pro manažera nebo trenéra je úplně nejvíc, když jednáte s hráčem, který chce dodržet smlouvu.
Přišli i Anthony Nellis s Chadem Yetmanem, kteří jsou pro české fanoušky neznámou. Jaké jste o nich měli informace?
O Nellisovi jsme se bavili už během loňské sezony, někde ve Varech jsme měli schůzku s agentem. Vlasta Wojnar nám pak pomohl v tom smyslu, že jsme se ptali, jak ho vidí. Informace jsme měli z InStatu, ale nejvíc vám pak řekne samotný trenér. Chvíli to vypadalo, že přijde už v průběhu sezony, ale pak z toho sešlo. Yetmana jsme sledovali snad v každém zápase. Moc se nám líbil jeho pohyb a chytrost, takže i u něj jsme byli rádi, že se to povedlo. Uvidíme v extralize.
Nejvíce překvapil příchod Jana Košťálka z Pardubic. Jak složité bylo jednání v tomto případě?
To je spíše otázka na pana majitele, který to celé vyvolal. Jednou jsme mu řekli, že by taková možnost byla, ale poté se to vůbec neřešilo. Až během mistrovství světa, kdy jsme seděli na kávě, nám majitel řekl: Co ten Honza Košťálek? Pojďme ho udělat.
Co vy na to?
Hleděl jsem na něj, jestli to myslí vážně. A on říkal, že jo, smrtelně vážně. S Honzou pak přímo telefonoval. Jak to vypadalo hrozně složitě, tak se to vyřešilo rychle. Možná během tří dnů až týdne? Pak samozřejmě přišlo papírování, to je věc druhá. Honza tady chtěl jít, chtěl dokázat, že je dobrý hokejista, který nám zapadne do naší skládačky.
Musíme zmínit i odchody, loučilo se dvanáct hráčů včetně Dominika Lakatoše, Mária Grmana, Petera Kriegera a Willieho Raskoba, kteří byli pod smlouvami.
U každého se jednalo o něco jiného. Byli hráči, kteří tady už nechtěli hrát a takové nemá cenu držet. Willie nás naopak poprosil o ukončení smlouvy kvůli rodinným důvodům, tak jsme mu vyhověli. Také tady byli hráči, se kterými jsme nebyli spokojeni my. Některým zase skončila smlouva a my ji nechtěli prodloužit. Najednou toho bylo strašně moc, popravdě jsme to ani nepočítali. (usmívá se) Ale věděli jsme, že náhrady za ně máme, takže jsme se toho nebáli.
Ke změně došlo i na brankářském postu, kde Matěje Machovského nahradil Lukáš Pařík.
S Lukášem jsme se taky bavili delší dobu, nebylo to ze dne na den, nakonec ale odešel do Hradce. Teď jsme ho získali, za což jsme rádi. Po konzultaci s trenérem gólmanů Martinem Falterem jsme si řekli, že takhle by se nám to líbilo. Teď se budu jen modlit, aby jim to čapalo. Charakterově jsou oba naprosto v pohodě, problém tam nebude. Jde jen o to, aby jim to chytalo. Když ne oběma, tak na začátku alespoň jednomu.
Zůstal Lukáš Klimeš, který má za sebou fantastickou sezonu. Upřímně, překvapil vás?
Když jsme ho brali, věděli jsme, že několikrát byl vyhlášený nejlepším gólmanem první ligy. Říkali jsme si, že v tom klukovi něco je, což už potvrdil v době, kdy kryl záda Aleši Stezkovi. Když naskočil, nikdy to nebyl propadák a vždycky nám pomohl. Loňská sezona pro něj byla nadstandardní. Nejsem statistik, ale myslím si, že čísla mohl mít i lepší než Aleš. Bavíme se ale o tom, co bylo, teď je důležité se dívat dopředu.
Takže jaké budou vítkovické ambice?
Už je raději nebudu říkat. (usmívá se) Jednou to vyšlo a všechno bylo super, pak to nevyšlo a všechno bylo špatně. Chtěli bychom se prezentovat atraktivním, agresivním, nepříjemným a bruslivým hokejem. Určitě chceme do play off a poctivou prací se dostat co nejvýš.
Přesto současné Vítkovice působí daleko ambicióznějším dojmem než před lety. Zlomilo se to v době, kdy jste přivedli Petera Muellera?
Jasně, možná to bylo tím, ale nejvíce to souvisí s majitelem, který na to kývnul. To jsou topoví hráči, kteří nehrají zadarmo. Zaplaťpánbůh to našeho majitele baví a chtěl s tím něco dělat. Jsem tady pátým rokem a od doby, kdy jsem přišel, mi připadá, že jsme se v každé sezony snažili mančaft nějakým způsobem vylepšit. Za poslední čtyři roky se u nás výborných hráčů vystřídalo celkem dost, což kdysi nebývalo pravidlem. Můžete si vymyslet dream team, ale vždy to musí být schválené a někdo to musí zaplatit. Velké poděkování si zaslouží právě majitel.
Je složitější získávat takové hráče v době, kdy na trhu dominují Pardubice nebo Sparta?
Když jsem se díval, tak třeba Sparta má podle mne hodně kvalitní tým. Pardubice to mají nabité jmény, které nebude jednoduché ukočírovat. Samozřejmě žádná sezona není lehká, ale my chceme všechny z těchto gigantů potrápit. Nějaký pátek jsem hokej hrál a vím, že i když jsme zrovna neměli tým nabitý hvězdami, ale v kabině to fungovalo, dokáží se udělat velké výsledky. Věřím tomu, že se nám dobrou partu teď povedlo složit. Navíc máme i kvalitní hokejisty, takže se nechme překvapit.
Jak se vyrovnáváte s tlakem, který je na vás v poslední době velký?
Jsem typ člověka, který si každou maličkost bere osobně a nad vším moc přemýšlí. Za těch pět let jsem se naučil tlak zvládat. Možná jsem masochista, ale mám to rád, jen to nesmí být za hranou. Snažím se dělat všechny věci tak, abych se ráno mohl na sebe v klidu podívat do zrcadla. Všichni jsme lidi, ne vždy všechno vyjde. Je v pořádku, když jsou fanoušci nároční a chtějí výhry, ale i jim se v práci nepovede všechno. Potřebuju si říct, že jsme všichni udělali pro danou věc maximum a víc jsme udělat nemohli. Když jsem hrál, taky byl na nás tlak a taky jsme se z toho neposrali. Jsme bojovníci, tak budeme bojovat. I když se zápas nevyhraje, tak chceme, aby si lidi řekli: ale jo, dneska tam nechali srdce. Vítkovický fanoušek je náročný, my mu však musíme ukázat, že vůle tady je.
